Když školní psycholog Martin Ptáček v podcastu projektu Aktivní škola v JMK hovořil o stresu, pohybu a sociálních sítích, dotkl se tématu, které dnes zaměstnává odborníky po celém světě. Zatímco předchozí generace bojovaly s nedostatkem informací, dnešní mladí lidé čelí opačnému problému. Informací mají více než kdykoli předtím, ale stále častěji ztrácejí schopnost soustředit se na jednu věc delší dobu.

Současně ubývá pohybu. Nejde přitom pouze o sportovní výkonnost nebo tělesnou kondici. Ve hře je mnohem více. Vědci stále častěji upozorňují, že právě pravidelný pohyb může být jedním z nejúčinnějších nástrojů v boji proti stresu, úzkostem a některým negativním dopadům digitálního světa.

Digitální svět vítězí nad pohybem

Podle údajů Světové zdravotnické organizace nesplňuje doporučenou úroveň pohybové aktivity přibližně 80 procent dospívajících po celém světě. Mnoho dětí a mladých lidí tráví několik hodin denně ve škole, další hodiny přípravou do školy a značnou část volného času pak u obrazovek mobilních telefonů.

Před dvaceti lety byl běžný obraz dítěte, které po škole zmizelo venku s kamarády. Dnes je stále běžnější obraz teenagera sedícího s telefonem v ruce. Není to otázka lenosti ani špatné výchovy. Digitální technologie byly navrženy tak, aby si naši pozornost udržely co nejdéle.

Právě na tento mechanismus upozorňuje i Martin Ptáček. Sociální sítě podle něj fungují na principu nepravidelných odměn. Člověk nikdy neví, kdy přijde nový komentář, zajímavé video nebo další obsah, který ho zaujme. Mozek proto zůstává ve střehu a stále očekává další podnět.

Tento systém není náhodný. Technologické společnosti investují miliardy dolarů do vývoje algoritmů, jejichž cílem je prodloužit čas strávený na platformách. Pozornost uživatele se stala jednou z nejcennějších komodit současnosti.

Výsledkem je prostředí, které neustále soutěží s aktivitami vyžadujícími delší soustředění. A právě zde začíná problém. Učení, čtení knih, hudební nástroje nebo sport přinášejí odměnu pomaleji. Vyžadují trpělivost, pravidelnost a určitou míru nepohodlí.

Mozek si však snadno zvyká na rychlé podněty. Čím více času tráví v prostředí okamžitých odměn, tím obtížnější je věnovat se činnostem, které vyžadují soustavné úsilí.

Pohyb jako přirozený lék na digitální přetížení

Právě zde vstupuje do hry pohyb. Zatímco sociální sítě zaměstnávají především pozornost a emoce, fyzická aktivita zapojuje celé tělo a vytváří podmínky pro zdravější fungování mozku.

Moderní výzkumy ukazují, že pravidelný pohyb podporuje tvorbu látek důležitých pro činnost nervové soustavy. Zlepšuje schopnost soustředění, pracovní paměť i odolnost vůči stresu. Některé studie dokonce naznačují, že fyzicky aktivní studenti dosahují lepších výsledků ve škole než jejich méně aktivní vrstevníci.

Pohyb má však ještě jednu výhodu, kterou nelze snadno změřit. Umožňuje člověku vystoupit z nepřetržitého proudu informací. Během běhu, chůze, jízdy na kole nebo sportovní hry se pozornost přirozeně přesouvá k okolnímu světu a vlastnímu tělu.

Psychologové tomu někdy říkají návrat do přítomného okamžiku. Místo nekonečného porovnávání s ostatními na obrazovce člověk vnímá vlastní dech, pohyb a prostředí kolem sebe.

Právě proto mnoho lidí popisuje, že po sportovní aktivitě cítí větší klid a lepší náladu. Nejde pouze o biologické procesy v mozku. Důležitou roli hraje i skutečnost, že pohyb člověka na určitou dobu vytrhne z prostředí neustálých digitálních podnětů.

Iluze dokonalých životů

Jedním z nejsilnějších postřehů Martina Ptáčka je upozornění na to, že sociální sítě vytvářejí iluzi lepších životů ostatních lidí.

Každý uživatel vidí stovky fotografií úspěchů, cestování, sportovních výkonů nebo dokonalých postav. Málokdo však zveřejňuje okamžiky neúspěchu, samoty, únavy nebo pochybností.

Výsledkem je paradoxní situace. Člověk zná všechny problémy svého vlastního života, ale u ostatních vidí převážně jejich nejlepší okamžiky. Takové srovnání nemůže být spravedlivé.

Výzkumy z posledních let ukazují souvislost mezi nadměrným používáním sociálních sítí a vyšším výskytem úzkostí, depresivních příznaků nebo pocitů osamělosti. Samotné sociální sítě nejsou jedinou příčinou těchto problémů, ale mohou je zesilovat.

Pohyb naopak funguje opačným směrem. Člověk při něm neporovnává fotografie ani počty sledujících. Porovnává především sám sebe se sebou samým. Dnes ujdu o kilometr více než minulý měsíc. Dnes uběhnu rychleji než před rokem. Dnes zvládnu cvik, který jsem dříve nezvládl.

Takové srovnání bývá mnohem zdravější a vede k dlouhodobější spokojenosti.

Budoucnost nebude bez technologií

Bylo by naivní domnívat se, že řešením je návrat do světa bez mobilních telefonů. Sociální sítě jsou součástí moderní společnosti a zůstanou jí i nadále. Ostatně i Martin Ptáček upozorňuje, že jejich úplné odmítání není realistické.

Otázkou není, zda technologie používat, ale jak je používat.

Mnoho odborníků dnes doporučuje jednoduchá pravidla. Omezit používání sociálních sítí před spaním. Vypínat zbytečná upozornění. Pravidelně sledovat čas strávený na telefonu. A především vědomě vytvářet prostor pro pohyb.

Nemusí jít o hodiny v posilovně nebo vrcholový sport. Někdy stačí vystoupit o zastávku dříve, projít se parkem nebo si najít aktivitu, která člověka skutečně baví.

V době, kdy technologické firmy soupeří o každou minutu lidské pozornosti, se totiž obyčejná procházka stává něčím víc než jen pohybem. Stává se návratem ke schopnosti soustředit se, přemýšlet a být alespoň na chvíli pánem vlastního času.

Přečtěte si také:

Psycholog Ptáček: Pohyb pomáhá zvládat stres

Proč dnešní studenti ztrácejí odolnost? Pohyb nabízí řešení

Zdroje:

• Aktivní škola v JMK – Martin Ptáček: Pohyb jako prevence
• WHO – Physical Activity Fact Sheet
• OECD – How’s Life for Children in the Digital Age
• UNICEF – The State of the World’s Children

(buk)