České sportovní kluby, svazy a další organizace každoročně procházejí poměrně složitým systémem dotačních pravidel. Musejí evidovat sportovce, trenéry, soutěže a členské vztahy, prokazovat organizační strukturu, územní působnost, ekonomické údaje a splnění řady dalších podmínek. U jednotlivých programů pak stát rozlišuje, zda dítě soutěží, jak často trénuje, kolika soutěží se účastní nebo zda byl za sportovce zaplacen členský příspěvek.
Část těchto pravidel je nezbytná. Stát rozděluje miliardy korun a musí vědět, komu peníze posílá, zda vykazovaní sportovci skutečně existují a sportují a zda byly veřejné prostředky použity k určenému účelu.
Méně samozřejmá je jiná otázka: musí být dotační systém tak složitý, jak se postupně stal?
Právě na ni bude muset Národní sportovní agentura v příštích měsících hledat odpověď. Vláda 27. července 2026 schválila Akční plán podpory sportu 2027. Ten počítá s vyhodnocením dotačních výzev roku 2026 a následnou aktualizací dotačního schématu pro rok 2028.
Stát potřebuje kontrolu. Potřebuje ale každou podmínku?
Výzva Můj klub 2026 patří k největším nástrojům státní podpory sportování dětí a mládeže. Původní alokace výzvy činila 1,702 miliardy korun, NSA ale v květnu oznámila, že maximálně bude vyplaceno 6 929 žádostí a celková letošní podpora dosáhne 1,867 miliardy korun. Peníze jsou určeny výhradně na organizovanou sportovní činnost dětí a mládeže.
Je proto pochopitelné, že stát požaduje přesnou evidenci. Potřebuje znát organizaci, které peníze poskytuje, ověřit její údaje, sportující děti i využití prostředků. Rejstřík sportu by přitom měl umožňovat, aby značná část informací byla ověřována elektronicky a organizace nemusely státu opakovaně dokládat to, co již jednou eviduje.
Vedle nezbytných kontrolních mechanismů však dotační systém obsahuje další podmínky, u nichž stojí za to při připravované evaluaci položit jednoduchou otázku: Proč právě toto stát potřebuje vědět a co mu daná informace říká o výsledku dotace?
Dobře je to vidět na postavení samotného sportovce.
Samotná zákonná definice sportovce pracuje se skutečným výkonem sportovní činnosti a evidencí u sportovní organizace; členství ve spolku jako samostatnou podmínku této definice nestanoví. Dotační systém však může pro poskytnutí konkrétní podpory přidávat další požadavky.
U podpory sportovních svazů se například pracuje s členskými vztahy a minimálním členským příspěvkem. Právě zde by měla evaluace hledat odpověď na otázku, co taková podmínka státu skutečně přináší.
Pokud má členský příspěvek dokazovat skutečnou sportovní aktivitu, samotná platba ji nedokazuje. Pokud má potvrzovat vztah sportovce k organizaci, je třeba posoudit, jakou má pro tento účel vypovídací hodnotu. Jestliže stát potřebuje především zjistit, zda člověk skutečně pravidelně sportuje, nabízí se otázka, zda by neměl být schopen tuto skutečnost ověřovat přímo.
Podobný problém vzniká u soutěžení dětí. Dosavadní dotační model přikládá soutěžní aktivitě značnou váhu. Soutěž je z hlediska administrativy dobře kontrolovatelná – existuje termín, pořadatel, soupiska nebo výsledková listina. To však ještě neznamená, že počet soutěží musí být nejlepším ukazatelem veřejného přínosu sportování dítěte.
To je zvlášť důležité ve chvíli, kdy Akční plán 2027 zdůrazňuje u dětí všestrannost, pohybovou gramotnost a pozdější specializaci. Dotační politika by neměla vytvářet opačnou motivaci jen proto, že soutěžní den lze snáze vykázat než kvalitu pravidelného všestranného pohybu.
Vzniká zde obecnější problém: to, co se nejsnáze počítá, může být zároveň tím, co systém začne nejvíce financovat.
Když o dotaci začne rozhodovat výklad
Ještě složitější situace nastává tam, kde podmínku nelze jednoznačně změřit.
Výzva Všesportovní organizace 2026 pracuje například s všestranností a sportem pro všechny. Samotnou všestrannost lze popsat poměrně srozumitelně jako sportovní aktivitu zaměřenou na rozvoj všeobecných pohybových schopností a dovedností. Vedle toho však systém pracuje s dalšími požadavky na charakter a rozsah činnosti organizace.
Spor kolem Gymnathlonu ukázal praktický důsledek takového nastavení. Jednou ze zásadních otázek se stalo, jak vyložit všestrannost a působení pro široké vrstvy obyvatelstva.
Nejde přitom pouze o jednu organizaci. Jde o princip.
Pokud stát chce, aby příjemce působil v určitém počtu krajů, může tento počet stanovit. Pokud chce aktivitu pro několik věkových skupin, může je přesně vymezit. Pokud požaduje určitý minimální počet sportujících, může jej určit.
Žadatel potom předem ví, zda podmínku splňuje.
Čím více však rozhodnutí závisí na výkladu pojmů typu „široké vrstvy obyvatelstva“, „všesportovní charakter“ nebo jiných obtížně měřitelných charakteristik, tím více se konečné rozhodování přesouvá od předem stanovených pravidel ke správnímu posouzení.
A právě u veřejných peněz by měl být opačný princip žádoucí: co nejvíce podmínek musí být srozumitelných ještě před podáním žádosti a jejich splnění by mělo být pokud možno objektivně ověřitelné.
Podobně stojí za prověření požadavky týkající se organizační struktury sportu. Svazová výzva je logicky vytvořena především pro tradiční model sportovního svazu – s kluby, soutěžemi, trenéry, talentovanou mládeží, reprezentací a mezinárodní strukturou. Pro klasické soutěžní sporty takový systém funguje. Výzva Podpora organizací svazového charakteru 2026 má alokaci 3,2 miliardy korun.
Otázkou do budoucna však je, zda má stát podporovat především určitý historicky vzniklý organizační model, nebo především konkrétní sportovní činnost a její veřejný přínos.
Obojí nemusí být totéž.
Nová organizace může dostat tisíce lidí k pravidelnému pohybu, aniž by měla strukturu odpovídající tradičnímu sportovnímu svazu. Naopak dlouhá historie, rozsáhlá organizační struktura nebo vysoký počet evidovaných členů ještě samy o sobě neříkají, jaký společenský výsledek přinese další koruna státní podpory.
Kontrolovat méně formalit a více výsledků
Právě na druhou stranu dotačního systému upozornil Nejvyšší kontrolní úřad při kontrole prostředků vynakládaných na sport v letech 2019 až 2022.
NKÚ v dubnu 2024 konstatoval, že NSA nesledovala a nevyhodnocovala, zda její výdaje vedly například k zastavení poklesu tělesné zdatnosti dětí a mládeže, omezení růstu jejich nadváhy a obezity nebo ke snížení ekonomické spoluúčasti rodin na sportování.
Od té doby se některé věci změnily a je korektní to připomenout.
Při kontrole závěrečného účtu NSA za rok 2024 NKÚ označil informace z účetnictví a rozpočtu za spolehlivé. Současně ale v únoru 2026 upozornil, že závěrečný účet neobsahoval důležité informace o naplňování principů hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti dotačních programů ani informace o plnění jejich cílů. NSA přitom v roce 2024 poskytla na sport dotace ve výši 8,1 miliardy korun.
Právě zde může Akční plán 2027 znamenat podstatnou změnu.
Dotační systém totiž nemusí být méně kontrolovaný proto, aby byl jednodušší. Může fungovat přesně opačně.
Méně složitých vstupních podmínek, ale přesnější evidence skutečné činnosti. Méně neurčitých pojmů, ale více měřitelných kritérií. Méně opakovaného dokládání údajů, které stát již má, ale důslednější kontrola výsledku.
U programu zaměřeného na děti by stát mohl sledovat, kolik jich skutečně pravidelně sportuje, kolik nových dětí program přivedl k pohybu, kolik jich u sportu zůstalo, jak často se pohybové aktivitě věnují a kolik veřejná podpora na jedno skutečně aktivní dítě stojí.
U reprezentace budou ukazatele jiné. U sportu pro všechny také. Stejně jako u trenérů, infrastruktury nebo významných sportovních akcí.
Princip však může být společný.
Každá podmínka dotační výzvy by měla mít jasnou odpověď na otázku proč existuje. A každá významná dotace by měla umožnit odpovědět na otázku co za ni stát získal.
Akční plán 2027 nabízí příležitost obě otázky propojit. Pokud má být vyhodnocení výzev 2026 skutečně podkladem pro nové dotační schéma, nemělo by skončit jen úpravou několika koeficientů, formulářů a administrativních postupů.
Může být příležitostí položit mnohem zásadnější otázku: jaká pravidla český sport opravdu potřebuje, aby byly veřejné peníze rozdělovány podle jednoduchých, transparentních, předvídatelných a současně kontrolovatelných pravidel.
Přečtěte si také:
Gymnathlon chce být první sportovní adresou českých dětí
Kdo patří do sportu pro všechny? Spor Gymnathlonu s NSA
Nová strategie sportu naráží na stará pravidla dotací
Český sport má nový plán. Teď se ukáže, zda změní systém
Děti mají sportovat. Musí ale už od šesti let závodit?
Sport pro všechny. Ale opravdu pro všechny děti?
Český sport potřebuje víc než trenéry medailí
Zdroje:
- Akční plán podpory sportu 2027 – výsledky jednání vlády 27. července 2026
- NSA – Výzva 8/2026 Můj klub 2026
- NSA – Výzva 5/2026 Podpora organizací svazového charakteru 2026
- NSA – přehled neinvestičních dotačních výzev 2026
- NKÚ – kontrola podpory sportu v letech 2019 až 2022
- NKÚ – závěrečný účet Národní sportovní agentury za rok 2024
(sklen; foto: AI)





















