Když rodiče přivedou čtyřleté dítě poprvé ke sportu, stojí často před otázkou, kterou ještě není schopné zodpovědět ani samotné dítě. Fotbal? Atletika? Gymnastika? Tenis? Hokej? A je vůbec v tak nízkém věku rozumné rozhodovat, kterému sportu se má věnovat?
Gymnathlon nabízí jinou odpověď: zatím žádnému konkrétnímu.
Jeho ambicí není vychovávat malé fotbalisty, atlety nebo gymnasty. Snaží se nejprve vytvořit všeobecný pohybový základ a pozitivní vztah dítěte ke sportu. Teprve později má přijít okamžik, kdy si dítě vybere konkrétní sport nebo přejde do sportovního klubu.
Právě tím se Asociace Český Gymnathlon, která je členem Sdružení sportovních svazů České republiky, poněkud vymyká tradičnímu uspořádání českého sportu.
„Jsme takovou sportovní základnou pro všechny další sporty,“ říká zakladatel asociace Jan Březina.
Nejdříve všestrannost, potom specializace
Gymnathlon vznikl v roce 2017. Jeho zakladatelé Jan Březina a Martin Jahoda postavili program na jednoduché myšlence: malé dítě nepotřebuje co nejrychleji vybrat jednu disciplínu, ale především získat dostatečně širokou zásobu pohybových zkušeností.
Metodika vznikala ve spolupráci s odborníky Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy a odborníky ze sportovních klubů a svazů. Je založena na všestranném pohybovém rozvoji, hrách a postupném osvojování základních dovedností. Hlavním garantem programu je doc. Tomáš Perič z Univerzity Karlovy, jednotlivé sportovní části mají své odborné garanty. Gymnathlon – metodika a odborní garanti
Proti rané specializaci staví Gymnathlon všestrannost. Proti tlaku na výsledky hru a prožitek. A proti výběru pouze pohybově nejtalentovanějších dětí snahu otevřít program dětem bez předchozího výběru podle sportovního talentu.
To je důležitý rozdíl.
Tradiční sportovní klub má přirozený zájem vychovávat děti pro svou disciplínu. Fotbalový klub potřebuje fotbalisty, atletický klub atlety a gymnastický klub gymnasty. Gymnathlon naproti tomu může být úspěšný právě tehdy, když dítě po několika letech odejde jinam.
Podle Jana Březiny děti přicházejí nejčastěji kolem čtyř nebo pěti let, několik let získávají všeobecný pohybový základ a následně mohou pokračovat v některém z konkrétních sportů.
Interní průzkumy organizace uvádějí vysoký podíl dětí, které po absolvování programu pokračují v organizovaném sportu. V jednotlivých materiálech Gymnathlon pracuje s mírně odlišnými údaji – Jan Březina v rozhovoru pro Sportovní listy hovoří přibližně o čtyřech z pěti dětí, jiné materiály organizace uvádějí až 90 procent. Jde o vlastní data Gymnathlonu, nikoli o nezávislou dlouhodobou studii, proto je třeba je tak také číst.
Přesto dobře ukazují, jakým výsledkem chce samotná organizace měřit svou úspěšnost.
Ne počtem medailí, ale tím, kolik dětí u sportu zůstane.
Od patnácti dětí k tisícům
Ještě zajímavější než samotná filozofie je rychlost, s jakou se podařilo tento model rozšířit.
Podle údajů publikovaných v Ročence Sdružení sportovních svazů ČR začínal Gymnathlon v sezoně 2016/17 s pouhými 15 registrovanými dětmi. O rok později jich bylo 490, v sezoně 2019/20 již 2 152 a v roce 2022/23 přesáhl jejich počet 7 700.
V sezoně 2024/25 bylo v kurzech registrováno 12 909 dětí a pro sezonu 2025/26 ročenka uvádí 13 856.
Samotná organizace pracuje také s širším údajem více než 20 tisíc dětí, které jejími aktivitami během roku projdou. Tento údaj je ale třeba odlišovat od počtu registrovaných účastníků pravidelných kurzů, protože zahrnuje širší okruh aktivit.
V sezoně 2025/26 bylo podle ročenky možné vybírat z 852 kurzů ve více než 130 městech. Rozvoj přitom pokračuje. Aktuální web Gymnathlonu už v létě 2026 uvádí 1 037 vypsaných kurzů ve 162 městech. (Gymnathlon – sportovní program pro děti)
Z malého projektu se tak během několika let stala rozsáhlá organizace dětského sportu.
A právě rychlost růstu přinesla další otázku: jak udržet stejnou kvalitu programu v desítkách a později více než stovce měst?
Gymnathlon na ni odpověděl poměrně profesionálním systémem řízení.
Metodika místo improvizace
Program není postaven na tom, že každý trenér přijde do tělocvičny a podle vlastního uvážení vymyslí, co budou děti dělat.
Jednotlivé věkové stupně mají vlastní metodiku, strukturu lekcí a cíle.
Nejmladší program Baby je určen dětem přibližně od 2,5 do 4 let a představuje první kontakt se sportováním, kterého se účastní společně s rodiči. Následuje Junior pro děti od čtyř do šesti let, který kombinuje atletiku, gymnastiku a pohybové hry.
Program Sportmix pro věk od šesti do devíti let rozšiřuje pohybovou zkušenost o základy šesti různých sportů – basketbalu, gymnastiky, tenisu, atletiky, volejbalu a parkouru.
Pro děti od osmi do jedenácti let existuje program Active, zaměřený více na kondici, pravidelné pohybové návyky a rozvoj sedmi fyzických schopností. Oficiální metodika zároveň počítá v programech Junior, Sportmix a Active se dvěma trenéry na maximálně dvacet dětí. (Gymnathlon – metodika programů)
Jednotlivé programy pracují také s motivačními prvky odpovídajícími věku dětí. U nejmladších jsou to například hrací plány, samolepky a maskot opičák Max.
Za dětskými obrázky a hrami se však skrývá poměrně přesně řízená metodika.
Trenér rozhoduje, zda dítě zůstane
Gymnathlon zároveň vychází z předpokladu, že samotná metodika nestačí.
Pro malé dítě totiž není sport abstraktní systém. Sport pro něj představuje konkrétní člověk, který stojí před ním v tělocvičně.
Pokud trenér dokáže vytvořit bezpečné a zábavné prostředí, dítě se těší na další lekci. Pokud první zkušenost znamená především stres, porovnávání a pocit neúspěchu, může být výsledkem pravý opak.
Proto Gymnathlon věnuje značnou pozornost výběru a vzdělávání trenérů.
Trenéři procházejí vstupním i navazujícím školením, seznamují se s filozofií programu a prakticky nacvičují metodiku. Garantem jejich vzdělávání je podle materiálů organizace doc. PaedDr. Tomáš Perič, Ph.D. z FTVS UK.
Ani absolvováním školení kontrola nekončí.
Podle materiálů organizace regionální manažeři navštěvují jednotlivé týmy nejméně dvakrát za sezonu a trenéry hodnotí podle devíti kritérií. Následuje zpětná vazba a další práce na kvalitě vedení lekcí.
Pro organizaci, která během několika let expandovala do více než stovky měst, je právě tento mechanismus možná stejně důležitý jako samotná sportovní metodika.
Sportovní organizace řízená pomocí dat
Neobvyklým prvkem je také vlastní digitální infrastruktura.
Gymnathlon ji používá pro organizaci kurzů, komunikaci s rodiči, logistiku jednotlivých lokalit, práci s trenéry i metodické řízení.
To může na první pohled působit jako administrativní detail, ve skutečnosti ale ukazuje jednu z příčin rychlého růstu.
Český sport tradičně stojí především na klubech, oddílech a velkém množství dobrovolnické práce. Gymnathlon se snaží vedle sportovní metodiky využívat také postupy známé z profesionálně řízených organizací – jednotný systém, standardizovanou metodiku, vzdělávání lidí, kontrolu kvality, zpětnou vazbu a informační infrastrukturu propojující jednotlivé části organizace.
Výsledkem má být situace, kdy dítě v jednom městě dostává srovnatelný typ programu jako dítě na opačném konci republiky.
Podle vlastního průzkumu Gymnathlonu mezi 3 207 respondenty v srpnu 2025 dosáhla celková spokojenost rodičů hodnoty 9,6 bodu z deseti. Také zde jde o interní průzkum organizace, nikoli nezávislé hodnocení, ale při posuzování schopnosti udržet kvalitu během rychlé expanze je to relevantní údaj.
Nejen pravidelné kurzy
Postupně se rozšířila také nabídka mimo běžný školní rok.
Příměstské kempy Gymnathlon pořádá od roku 2018. Tehdy proběhl jediný pro devět dětí.
V roce 2025 už organizace uspořádala 76 příměstských kempů ve 26 městech, kterými prošlo 2 754 dětí.
Princip zůstává podobný jako u pravidelných kurzů: atletika, gymnastika, pohybové hry a další aktivity mají vytvářet všestrannost, nikoli připravovat dítě na výsledek v jediné disciplíně.
Další rozměr získal projekt prostřednictvím Gymnathlon Foundation.
Ta pomáhá dostat k pravidelnému pohybu také děti z dětských domovů a rodin, pro které může být placený organizovaný sport finančně obtížně dostupný. V roce 2025 podle údajů nadace uskutečnila více než 900 tréninků, pomohla více než 400 dětem, vyškolila 30 trenérů a zapojila 30 dětských domovů, z toho dva na Slovensku. Gymnathlon Foundation – pomoc dětem a výsledky projektu
Tím se původní koncept dostává ještě o krok dál. Nejde pouze o otázku, jak dítě naučit sportovat, ale také jak ke sportu dostat dítě, jehož rodinné nebo sociální podmínky mu pravidelnou organizovanou aktivitu komplikují.
Pohybový inkubátor
Možná nejpřesnější charakteristikou Gymnathlonu je výraz, který používá samotná organizace: pohybový inkubátor.
Nesnaží se nahradit sportovní svazy a kluby. Pokud jeho systém funguje tak, jak jeho představitelé popisují, měl by dělat přesný opak – děti jim připravovat.
Dítě získá základní koordinaci, sílu, rychlost, obratnost, zkušenost s různými pohybovými činnostmi, a především pozitivní vztah ke sportu. Potom si může vybrat disciplínu, která mu nejvíce vyhovuje.
Z pohledu českého sportu je to zajímavý model také proto, že řeší problém, se kterým jednotlivé svazy samy zápasí. Potřebují přivést nové děti, ale zároveň není jisté, zda právě jejich sport bude pro každé čtyřleté nebo pětileté dítě vhodný.
Gymnathlon tuto volbu odkládá.
„Děti chtějí se hýbat,“ říká Jan Březina. Podstatné podle něj je vytvořit prostředí, ve kterém se pravidelný pohyb stane přirozenou součástí jejich života.
Ambice je podstatně větší
Za celým projektem je ale ještě jedna ambicióznější úvaha.
Podle průzkumu agentury SANEP pro Sdružení sportovních svazů ČR z roku 2024 pravidelně docházelo do sportovních klubů 46 procent dotázaných dětí, zatímco v roce 2022 to bylo 51 procent. Jde o konkrétní průzkum s vlastní metodikou, nikoli o univerzální statistiku veškeré pohybové aktivity českých dětí. (Sport.cz – průzkum o organizovaném sportování českých dětí)
Gymnathlon si ve svých strategických materiálech stanovuje podstatně ambicióznější dlouhodobý cíl. Inspiruje se zeměmi s vysokým zapojením dětí do organizovaného sportu a do roku 2040 chce přispět k tomu, aby se Česká republika přiblížila úrovni kolem 80 procent sportujících dětí. Jde o vizi samotné organizace, nikoli o státem stanovený cíl ani o přímé statistické srovnání zemí používajících vždy stejnou metodiku.
Samotný Gymnathlon takovou změnu samozřejmě způsobit nemůže.
Ukazuje ale jeden možný mechanismus: nesnažit se každé malé dítě okamžitě získat pro konkrétní sport, ale nejprve je získat pro pohyb jako takový.
Teprve potom může přijít atletika, gymnastika, fotbal, basketbal, tenis nebo některý z desítek dalších sportů.
To může být nejzajímavější myšlenka celého projektu.
Český sport totiž dlouhá desetiletí budoval systém především od jednotlivých sportovních odvětví směrem dolů k dětem. Gymnathlon se pokouší postupovat opačně – začít dítětem a teprve později hledat sport, který mu bude vyhovovat.
Asociace Český Gymnathlon je dnes členem Sdružení sportovních svazů České republiky. Přes rychlý růst však při snaze získat podporu z programu Národní sportovní agentury pro všesportovní organizace narazila na otázku, zda její zaměření na děti odpovídá definici „sportu pro všechny“. Řízení o její žádosti bylo zastaveno a asociace následně rozhodnutí NSA napadla správní žalobou. O oprávněnosti argumentů obou stran tak bude rozhodovat soud.
To už je ale jiný příběh.
A zároveň mnohem širší otázka pro českou sportovní politiku: pokud chceme dostat více dětí k pravidelnému pohybu, dokáže současný systém veřejné podpory rozpoznat také nové modely, které vznikly mimo tradiční struktury českého sportu?
Zdroje:
- Gymnathlon – metodika a odborní garanti
- Sdružení sportovních svazů ČR – Ročenka 2025
- Gymnathlon Foundation – pomoc dětem a výsledky projektu
- Sport.cz – průzkum o organizovaném sportování českých dětí
- Další údaje vycházejí z Ročenky Sdružení sportovních svazů ČR 2025, podkladových materiálů Asociace Český Gymnathlon a rozhovoru Sportovních listů se zakladatelem asociace Janem Březinou.
(sklen; foto: AI)





















