Český sport má dokument, podle kterého by se měla v příštím roce řídit státní sportovní politika. Vláda 27. července schválila Akční plán podpory sportu 2027, který navazuje na Strategii SPORT A POHYB 2030+ a současně má převádět její obecné cíle do konkrétních úkolů.
Na první pohled jde o další strategický materiál. Při podrobnějším čtení je však podstatnější něco jiného. Akční plán totiž poměrně otevřeně pojmenovává některé problémy českého sportu, o kterých se diskutuje mnoho let: nedostatečné vyhodnocování dotací, obtížnou dostupnost sportu pro část populace, odchod dětí a dospívajících ze sportu, rozdílnou kvalitu trenérské práce, nedostatečnou podporu sportu pro všechny nebo chybějící systematické hodnocení veřejných peněz vydávaných na významné sportovní akce.
Vláda plán schválila jako materiál č. j. 527/26 na jednání 27. července 2026. Předložili jej ministr pro sport, prevenci a zdraví a předseda Národní sportovní agentury.
Samotné schválení dokumentu však český sport nezmění. Rozhodující bude, zda se jeho principy skutečně promítnou do způsobu, jakým stát sport podporuje.
Od rozdělování peněz k měření jejich výsledku
Jedna z nejdůležitějších myšlenek Akčního plánu 2027 se skrývá hned v jeho první oblasti.
NSA má vyhodnotit dotační výzvy roku 2026 a následně na základě výsledků připravit úpravu dotačního schématu pro rok 2028.
Na první pohled technický úkol může znamenat podstatnou změnu filozofie financování sportu.
Současný dotační systém eviduje především, komu byly prostředky poskytnuty, jaké údaje organizace vykázaly, jaké náklady byly uznány a zda příjemci splnili stanovené podmínky. Mnohem obtížnější je odpověď na jinou otázku:
Co konkrétního veřejná dotace přinesla?
Kolik dětí díky ní začalo pravidelně sportovat? Kolik jich u sportu zůstalo? Zvýšila dotace dostupnost sportu v regionech? Pomohla odstranit ekonomickou bariéru rodin? Přinesla kvalitnější trenéry? Zlepšila infrastrukturu tam, kde skutečně chyběla? A pokud stát podpoří sportovní akci, jaký je její sportovní, společenský nebo ekonomický přínos?
Právě takové otázky by měly být stále důležitější.
Akční plán sám konstatuje, že NSA dosud chybí systematické vyhodnocování dopadů jednotlivých dotačních výzev a veřejný přístup k těmto informacím. V roce 2027 proto počítá s vytvořením evaluační zprávy a souboru doporučení pro dotační výzvy roku 2028.
To je možná jeden z nejdůležitějších bodů celého dokumentu.
Veřejná podpora sportu by totiž neměla být posuzována pouze podle toho, zda byly peníze administrativně správně rozděleny a vyúčtovány. Stejně důležité je vědět, jaký veřejný užitek za ně stát získal.
Takový přístup odpovídá také programovému prohlášení současné vlády. Ta deklaruje dostupnost sportu a pohybových aktivit pro všechny generace a spojuje sport nejen s výsledky reprezentace, ale také s prevencí, zdravím, vzděláváním, soudržností společnosti a odolností.
Tento směr ostatně není jen politickou deklarací. Zákon o podpoře sportu dlouhodobě spojuje státní podporu sportu se zlepšováním kvality života a zdraví obyvatel a mezi priority řadí také podporu sportu dětí a mládeže.
Jestliže tedy stát začne skutečně měřit výsledky své podpory, může se postupně změnit i samotná logika dotačního systému: od otázky „kolik členů organizace vykázala“ směrem k otázce „co její činnost společnosti přinesla“.
Děti, trenéři, odolnost i sportovní akce
Akční plán je postaven na pěti pilířích Strategie SPORT A POHYB 2030+: soudržnosti, prevenci, odolnosti, respektu a tréninku.
Nejde přitom pouze o vrcholový sport.
Velká část úkolů míří přímo na problémy, které rozhodují o tom, kolik lidí bude v České republice skutečně sportovat.
Velmi důležitý je například plán vytvořit národní rámec dlouhodobého sportovního rozvoje dětí do 12 let. Dokument otevřeně upozorňuje na problém rané specializace a tlaku na výsledky v dětském věku. Budoucí systém má naopak zdůrazňovat všestrannost, pohybovou gramotnost, osobnostní rozvoj, biologické zrání a pozdější specializaci.
To je významný posun.
Stát tím v podstatě říká, že cílem dětského sportu nemůže být pouze co nejrychlejší hledání budoucích reprezentantů. Stejně důležité je vytvořit u dítěte vztah k pohybu, který může přetrvat celý život.
Právě tady se ukazuje význam organizací zaměřených na sportovní všestrannost a nesoutěžní nebo nevýkonnostní pohyb. Pokud stát deklaruje, že chce omezovat předčasnou specializaci, zvyšovat pohybovou gramotnost a snižovat odchod dětí ze sportu, musí tomu odpovídat také dotační systém.
Podobnou logiku má plánovaná studie odchodu adolescentů ze sportu. Akční plán upozorňuje zejména na věk kolem přechodu ze základní na střední školu, kdy část mladých lidí pravidelnou sportovní aktivitu omezuje nebo úplně opouští.
Dalším velkým tématem jsou trenéři.
NSA má analyzovat jejich věk, kvalifikaci, regionální zastoupení, vzdělávání i podmínky práce. Následovat má návrh systému vzdělávání dobrovolných trenérů a možné provázání kvalifikace trenérů s dotačními pravidly.
Také zde by ale měla platit otázka výsledku.
Pokud stát vloží více prostředků do trenérů, nemělo by se hodnotit pouze množství vydaných licencí nebo absolvovaných kurzů. Podstatné je, zda bude díky tomu více kvalitních trenérů dostupných dětem v běžných klubech a menších obcích.
Novým tématem je také odolnost.
Akční plán počítá se vznikem strategie, která má propojit sport s fyzickou a psychickou připraveností obyvatel. Výslovně zmiňuje branné, technické, úpolové a outdoorové sporty a upozorňuje na jejich často malou členskou základnu, zastarávající infrastrukturu a nedostatečné technické vybavení.
I zde bude důležité sledovat, zda se deklarovaná priorita skutečně objeví v dotačních programech.
Stejně významná změna se připravuje u podpory velkých sportovních akcí.
Stát chce analyzovat dotační podporu významných akcí z let 2022 až 2026 a vytvořit jednotný evaluační rámec. Posuzovat se mají například počty diváků, sledovanost, ekonomický výsledek, sportovní úroveň nebo výsledky českých reprezentantů.
Dokument přitom sám upozorňuje na problém, že některé akce s vysokým komerčním potenciálem čerpají veřejnou podporu na úkor akcí, které mohou mít menší komerční atraktivitu, ale větší význam pro rozvoj sportu.
To je debata, které se český sport dlouhodobě nevyhne.
Stejných dvacet milionů korun totiž může mít velmi rozdílný efekt podle toho, zda financuje jednorázovou akci, infrastrukturu, trenéry nebo pravidelný pohyb tisíců dětí.
Proto nestačí porovnávat pouze výši dotací. Je třeba porovnávat také jejich skutečný přínos.
Skutečný test přijde s dotačními výzvami
Akční plán 2027 má ještě jednu důležitou vlastnost. Umožňuje vytvořit poměrně jednoduchý kontrolní řetězec státní sportovní politiky.
Na jeho začátku stojí programové prohlášení vlády.
Následuje Strategie SPORT A POHYB 2030+.
Strategii mají po jednotlivých letech převádět do praxe akční plány.
A konkrétní nástroje představují především dotační výzvy Národní sportovní agentury.
Na jejich konci by měl být měřitelný výsledek pro sportovce a společnost.
Právě tímto způsobem lze v následujících měsících sledovat, zda se česká sportovní politika skutečně mění.
Vláda ve svém programovém prohlášení například slibuje rozšířit dostupnost sportovních aktivit, podporovat zdravý životní styl a vytvořit podmínky pro sport a pohyb ve všech regionech a věkových skupinách. Výslovně chce také zajistit možnost pravidelného pohybu lidem, kteří nejsou organizováni ve sportovních klubech.
Akční plán zase mluví o snižování ekonomických a regionálních bariér, pohybové gramotnosti, všestrannosti dětí, podpoře trenérů, nesoutěžním sportu, prevenci nebo odolnosti.
Rozhodující otázka proto zní:
Budou stejnou filozofii obsahovat také dotační podmínky?
Právě během podzimu, kdy NSA začne připravovat a vyhlašovat další dotační výzvy, bude možné tuto otázku posuzovat konkrétně.
Nebude už nutné diskutovat pouze o obecných představách.
U každé významné výzvy bude možné položit několik jednoduchých otázek: Odpovídá programovému prohlášení vlády? Odpovídá Strategii SPORT A POHYB 2030+? Naplňuje úkoly Akčního plánu? Odstraňuje bariéry vstupu do sportu? A především – jaký konkrétní výsledek má přinést za veřejné peníze, které stát rozdělí?
Právě poslední otázka může být pro budoucnost českého sportu nejdůležitější.
Český sport totiž možná nepotřebuje pouze více peněz. Potřebuje také přesněji vědět, čeho chce jejich prostřednictvím dosáhnout.
Akční plán podpory sportu 2027 k tomu vytváří základ. Zda zůstane pouze dobře napsaným dokumentem, nebo skutečně začne měnit způsob státní podpory sportu, ukážou až konkrétní rozhodnutí Národní sportovní agentury.
A první skutečný test přijde už s příštími dotačními výzvami.
Přečtěte si také:
Gymnathlon chce být první sportovní adresou českých dětí
Kdo patří do sportu pro všechny? Spor Gymnathlonu s NSA
Nová strategie sportu naráží na stará pravidla dotací
Zdroje:
- Vláda ČR – Výsledky jednání vlády 27. července 2026
- Zákon č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu – e-Sbírka
- Vláda ČR – Programové prohlášení vlády
- Národní sportovní agentura – příprava Strategie SPORT A POHYB 2030+
(sklen; foto: AI)





















