Snad v každém z nás je kus sportovce, ať už aktivního, nebo pasivního, který zpovzdálí sleduje úspěchy těch nejslavnějších reprezentantů. Přesto však musíme bohužel konstatovat, že se český sport po období dlouhodobého podfinancování znovu dostává do slepé uličky.

Spolky, zejména ty méně podporované nebo zcela nepodporované ze strany Národní sportovní agentury, se dnes potýkají s výrazným nedostatkem finančních prostředků a s nemožností plánovat svou činnost na delší časové období. Přitom právě v jejich řadách působí velké množství dětí a mládeže.

V současnosti, kdy se sportovní prostředí těší z toho, že se dočkalo svého ministra, kdy probíhá řada jednání pracovních skupin složených ze zástupců sportovních svazů i dalších zainteresovaných subjektů a kdy je připraven návrh akčního plánu na rok 2027 i dlouhodobý výhled specifikovaný v materiálu SPORT 2030+, velmi překvapila informace o krácení finančních prostředků na rozvoj školních sportovních soutěží ze strany MŠMT.

Ano, jedná se o školní sportovní soutěže, které jsou v gesci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. O jejich úzké spolupráci se sportovními svazy při organizaci soutěží však nikdo nepochybuje. O to závažnější je skutečnost, že změna dotačních podmínek MŠMT a snížení rozpočtu o více než polovinu nejvíce zasáhly podporu soutěží na druhém stupni základních škol a na středních školách, stejně jako účast žáků na mezinárodních soutěžích. Tedy právě věkovou kategorii, která by měla být v centru celospolečenské pozornosti, zejména s ohledem na alarmující výsledky průzkumů fyzické zdatnosti i zdravotního stavu dětí a mládeže.

Ani tisíce cvičitelů, instruktorů a funkcionářů, kteří se ve svém volném čase, mnohdy bez nároku na odměnu, věnují sportovnímu vyžití dětí a mládeže i aktivnímu trávení volného času dalších věkových skupin včetně seniorů, nemohou současnou situaci sami vyřešit. Stále patříme mezi výjimečné země, kde je sportování nejširších vrstev společnosti založeno především na dobrovolnické práci. Za tuto skutečnost vděčíme dlouhé tradici českého tělovýchovného hnutí i obětavým lidem, kteří představují jeho největší hodnotu.

Nemusíme se navzájem přesvědčovat o tom, jak důležité je zvyšovat tělesnou zdatnost, učit se disciplíně a získávat užitečné dovednosti. Stejně tak není třeba připomínat, že sport představuje jednu z nejúčinnějších forem prevence civilizačních onemocnění.

Tělovýchovná zařízení jsou často zastaralá a v nevyhovujícím technickém stavu, který vyžaduje rozsáhlé opravy. Dlouhodobě chybějí investiční prostředky, jejichž potřeba dosahuje milionových částek. Současně neustále rostou provozní náklady a jen malé množství sportovních zařízení je schopno je kompenzovat například příjmy z pronájmů. Navíc značná část funkcionářů, kteří pracují především s dětmi a mládeží, je již v důchodovém věku.

Před námi, nestátními neziskovými organizacemi působícími ve sportu, ale i před celou společností, nyní stojí významný úkol, který lze shrnout do jediné věty: Zachovejme Tyršův odkaz!

Předejme našim dětem i příštím generacím to, co nám bylo svěřeno historickým vývojem tělovýchovného hnutí v českých zemích a na Moravě – vysokou kulturu těla i ducha, která byla po dlouhá desetiletí předmětem obdivu mnoha vyspělých zemí světa.

Jsme si vědomi současné situace i reality. Přesto věříme, že se celkový objem financování sportu zvýší a že sportovní svazy i jejich členská základna získají odpovídající finanční podporu, která dnes zdaleka neodpovídá skutečným potřebám.

Obracíme se proto na pana ministra sportu, zdraví a prevence, vedení Národní sportovní agentury, vedení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, poslance, senátory, zástupce médií i všechny, kteří mohou přispět ke zlepšení podmínek pro sportování dětí, mládeže i celé společnosti.

Podpořme společně tyto snahy, protože prostředky investované do sportu se společnosti mnohonásobně vrátí.

Ivana Ertlová, předsedkyně, Česká asociace univerzitního sportu

(sklen)