Ještě před třiceti lety se dalo mistrovství světa rozdělit na dvě části. V první hrály tradiční fotbalové velmoci a ve druhé zbytek světa. Brazílie, Německo, Itálie, Argentina nebo Nizozemsko často rozhodovaly zápasy ještě před výkopem. Menší země přijížděly na turnaj sbírat zkušenosti a každý získaný bod byl považován za úspěch.
Letošní mistrovství světa ale znovu ukazuje, že tato doba je pryč. Maroko remizovalo s Brazílií. Kapverdy ubránily Španělsko. Demokratická republika Kongo dokázala zastavit Portugalsko. Egypt získal bod s Belgií. Nový Zéland remizoval s Íránem. Na první pohled jde o jednotlivé výsledky. Ve skutečnosti však vytvářejí obraz mnohem hlubší změny, která probíhá ve světovém fotbale již řadu let.
Fotbal dnes totiž umí hrát téměř každý.
Zní to jako nadsázka, ale při pohledu na současné reprezentace je obtížné s tím nesouhlasit. Většina národních týmů má dnes profesionální trenéry, kondiční specialisty, analytiky, sportovní psychology i moderní zdravotní zázemí. Hráči z Afriky, Asie nebo Karibiku nastupují v evropských soutěžích a získávají zkušenosti na nejvyšší úrovni. Internet, videoanalýza a globální přenos znalostí navíc odstranily výhodu, kterou dříve měly pouze nejvyspělejší fotbalové země.
Ještě v devadesátých letech mohl být rozdíl mezi evropskou velmocí a outsiderem propastný. Dnes bývá rozdíl často otázkou jednoho gólu, jedné chyby nebo jedné standardní situace. Není náhodou, že stále více zápasů končí remízami nebo těsnými výsledky.
Právě proto jsou dnes světové šampionáty tak atraktivní. Fanoušci už neočekávají, že favorit automaticky zvítězí. Naopak. Často sledují, zda se outsiderovi podaří překvapení. A velmi často se to skutečně stane.
To však neznamená, že fotbalové velmoci ztratily svůj význam. Právě naopak. Zajímavé je, že zatímco rozdíly mezi týmy se zmenšují, rozdíl mezi dobrým mužstvem a skutečným kandidátem na titul zůstává značný.
Vyhrát jeden zápas je dnes schopna téměř každá reprezentace. Uhrát remízu s favoritem také. Ale projít celým turnajem, zvládnout tlak, udržet formu několik týdnů a porazit postupně několik silných soupeřů, to je stále disciplína, kterou ovládá jen úzký okruh zemí.
Právě zde se ukazuje význam tradice, zkušeností a dlouhodobě budovaných systémů. Německo, Argentina, Francie nebo Brazílie mohou ztratit body ve skupině. Mohou odehrát slabší zápas. Přesto většina expertů stále počítá s tím, že v rozhodujících fázích turnaje budou znovu mezi hlavními favority.
Mistrovství světa 2026 tak přináší zajímavý paradox. Nikdy v historii nebylo tak těžké porazit outsidera. A současně nikdy nebylo tak těžké vyhrát celý turnaj.
Fotbal se totiž stal skutečně globální hrou. Dovednosti, které byly kdysi výsadou několika zemí, dnes najdeme téměř na všech kontinentech. Rozdíly se zmenšují, překvapení přibývá a fanoušci dostávají stále zajímavější podívanou.
A možná právě proto je současný fotbal tak fascinující. Fotbal dnes umí hrát skoro každý. Jenže mistrovství světa stále vyhrává jen několik vyvolených.
Zdroje:
(buk; foto: YouTube)
