Historická fotografie z roku 1964 zachycuje stavbu, která už tehdy měnila podobu pražského Podolí. V prostoru někdejšího vápencového lomu a cementárny vyrůstal areál, jehož měřítko bylo na československé poměry mimořádné. Dva padesátimetrové bazény, jeden krytý a druhý venkovní, další venkovní bazén pro vodní sporty, tribuny a rozsáhlé zázemí pro vrcholový sport.
Definitivní rozhodnutí vybudovat v Podolí plavecké centrum pro vrcholový sport odpovídající olympijským normám padlo v roce 1955. Stavba podle návrhu architekta Richarda F. Podzemného ve spolupráci se statikem Gustavem Kuchařem začala v roce 1959. Už o rok později byly kvůli druhé spartakiádě provizorně zprovozněny venkovní bazény a konaly se zde plavecké závody. Celý areál byl oficiálně otevřen v roce 1965 při mezinárodních plaveckých závodech.
Stadion, který předběhl svoji dobu
Podolí nebylo projektováno především jako koupaliště. Základním zadáním bylo vytvořit plavecký stadion schopný sloužit vrcholovému sportu a významným soutěžím. Teprve následně byl areál zpřístupněn také široké veřejnosti.
Podzemného řešení bylo pozoruhodné především tím, jak dokázalo využít omezený prostor bývalého lomu. Charakteristická konstrukce kryté haly současně vytváří tribunu obrácenou k venkovním bazénům. Architekt tak dokázal do komplikovaného prostoru umístit venkovní padesátimetrový bazén, 33metrový bazén pro vodní sporty a halu s další padesátkou.
Vznikl sportovní komplex, který dokázal současně plnit několik funkcí – tréninkovou, závodní, diváckou i rekreační. Právě tato kombinace je jedním z důvodů, proč Podolí ani po více než šesti desetiletích nepůsobí jen jako připomínka minulosti.
Jeho architektonická a technická hodnota byla potvrzena také památkovou ochranou. V roce 2020 byl Plavecký stadion Podolí prohlášen kulturní památkou.
Sportovní funkce přitom nezmizela. Podolí dodnes hostí nejvýznamnější domácí plavecké soutěže. Také mistrovství České republiky OPEN 2026 se konalo od 25. do 28. června právě zde, na padesátimetrovém osmiproudém bazénu.
Druhá pražská padesátka přišla až po desetiletích
Při pohledu na historii pražských sportovišť je pozoruhodné, jak dlouho zůstávalo Podolí bez druhého krytého padesátimetrového bazénu. Změnila to až Šutka.
Ani její historie však není příběhem rychlé výstavby. Stavba byla zahájena koncem roku 1987 s předpokládaným dokončením v roce 1994. Kvůli nedostatku finančních prostředků se postupně zpomalovala a v lednu 1993 byla zastavena. Další postup komplikovaly restituční nároky. K dostavbě se město vrátilo až po mnoha letech. Zkušební provoz začal 13. prosince 2012 a slavnostní otevření následovalo 17. ledna 2013.
Šutka dnes disponuje krytým padesátimetrovým bazénem s osmi drahami. Podle provozovatele jde vedle Podolí o jediný další krytý padesátimetrový bazén v Praze. Bazén splňuje standardy pro pořádání mezinárodních plaveckých soutěží a jeho tribuna má kapacitu až 440 diváků.
Z hlediska samotné délky bazénu a závodních parametrů tedy Praha druhé odpovídající zařízení má. Rozdíl je především v koncepci. Šutka je moderní aquacentrum spojující sportovní bazén s rekreačními a wellness provozy. Podolí bylo od počátku koncipováno jako rozsáhlý plavecký stadion pro vrcholový sport.
Stačí dva bazény městu se 1,4 milionu obyvatel?
Právě tady se historie začíná potkávat se současností. Podle Českého statistického úřadu žilo v Praze na konci března 2026 celkem 1 405 551 obyvatel. Pro takto velké město jsou k dispozici pouze dva kryté padesátimetrové bazény – Podolí a Šutka.
Oba navíc neslouží pouze vrcholovým plavcům. Potřebují je sportovní kluby, školy, plavecké kurzy, kondiční plavci i široká veřejnost. Každý velký závod proto současně znamená omezení prostoru, který je v běžném provozu využíván tisíci dalších sportovců a návštěvníků.
Otázka je ještě výraznější při pohledu na současné mezinárodní plavání. Mistrovství Evropy v plaveckých sportech 2026 se konalo od 31. července do 16. srpna v Paříži, přičemž samotný program bazénového plavání probíhal od 10. do 16. srpna v olympijském Aquatics Centre v Saint-Denis. Moderní vrcholné soutěže už nevyžadují pouze padesát metrů vody a osm závodních drah. Potřebují rozsáhlé zázemí pro sportovce, rozplavání, rozhodčí, média, televizní produkci, pořadatele i tisíce diváků.
To vede k podstatnější otázce než jen k počtu padesátimetrových bazénů. Dokázala by Praha dnes nabídnout moderní plavecký komplex odpovídající požadavkům velkého evropského šampionátu, aniž by tím na delší dobu výrazně omezila běžný plavecký provoz?
Podolí bylo před více než šedesáti lety vybudováno právě s ambicí sloužit vrcholovému sportu v mezinárodním měřítku. Šutka přinesla Praze druhou krytou padesátku až téměř půl století po otevření Podolí. Od té doby žádný další krytý padesátimetrový bazén v hlavním městě nevznikl.
Historická fotografie rozestavěného stadionu z roku 1964 proto není jen připomínkou jedné pozoruhodné stavby. Otevírá i současnou otázku sportovní infrastruktury hlavního města. Praha se za šest desetiletí výrazně proměnila, počet jejích obyvatel překročil 1,4 milionu a nároky vrcholového sportu se dramaticky zvýšily. Přesto se české plavání při nejvýznamnějších domácích závodech stále vrací na stadion, který byl navržen na konci padesátých let.
Možná právě to nejlépe dokládá kvalitu Podolí. Současně je to ale důvod k otázce, zda by město velikosti dnešní Prahy nemělo mít vedle historického Podolí a Šutky také moderní plavecký stadion nové generace.
- Výstavba Plaveckého stadionu Podolí, 1964
- Výstavba Plaveckého stadionu Podolí, 1964
Zdroje:
- Prague City Tourism – Plavecký stadion v Praze-Podolí
- Památkový katalog – Plavecký stadion Podolí
- Aquacentrum Šutka – 50m plavecký bazén
- Aquacentrum Šutka – historie
- Český statistický úřad – obyvatelstvo Prahy v 1. čtvrtletí 2026
- Český svaz plaveckých sportů – MČR OPEN 2026
- European Aquatics – European Aquatics Championships Paris 2026
(kp; foto: archiv autora)























