Porážka českého hokejového týmu s Norskem vyvolala na sociálních sítích nejen sportovní reakce, ale také širší diskusi o tom, jakým způsobem se v Česku pracuje s dětmi ve sportu. Výrazný ohlas získal komentář předsedy a šéftrenéra Rugby Olymp Jana Macháčka, který na Facebooku otevřeně kritizoval český systém mládežnického sportu a porovnal jej s norským modelem.

Macháček ve svém příspěvku upozorňuje, že samotná porážka od Norska není podle něj překvapivá. „Norové nás neporazili dneska na ledě. Porazili nás před patnácti lety – když začali počítat radost, a my jsme začali počítat trofeje,“ napsal.

Podle něj české prostředí vytváří přílišný tlak na výkon už u velmi malých dětí. „V Česku posedle vyrábíme desetileté mistry republiky, děti označujeme jako talenty dřív, než vědí, jak se jim mění tělo,“ uvedl Macháček. Kritizuje také důraz na trofeje, žebříčky a online výsledky v kategoriích, kde by podle něj měla být hlavním cílem radost z pohybu.

Ve svém textu upozorňuje, že řada mladých sportovců končí velmi brzy. „V 15 letech odejdou ze sportu. Vyhořelí. Většina ani neví, že kdysi sportovat chtěli, protože si pamatují jen tlak,“ napsal.

Velkou část svého komentáře věnoval norskému systému sportovní výchovy dětí. Připomněl, že v Norsku se do 13 let nezapisují výsledky dětských utkání, neexistují národní mistrovství mladších kategorií a regionální soutěže začínají až po 11. roce věku. Za zásadní považuje také podporu takzvaného multi sportu.

„Multi sport jako právo dítěte – klub ho nesmí postihnout za to, že hraje i něco jiného,“ zdůraznil Macháček. Dodal, že zveřejňování online výsledků malých dětí může být v Norsku dokonce sankcionováno.

Podle jeho slov nejde o neformální doporučení, ale o dlouhodobě nastavený právní rámec. „Není to hippie filozofie z plakátu. Je to právní rámec, Children’s Rights in Sports, přijatý už v roce 1987, revidovaný v roce 2019. Každý norský klub jej respektuje,“ uvedl.

Macháček zároveň připomněl statistiky, které podle něj ukazují rozdíl mezi oběma zeměmi. „93 procent norských dětí sportuje organizovaně. U nás přes 70 procent končí do 13 let,“ napsal. Jako příklad norského přístupu zmínil i běžkařskou hvězdu Johannese Høsflota Klæba. „Johannes Høsflot Klæbo vstoupil do výkonnostního systému v 15 letech. V patnácti,“ zdůraznil.

V závěru svého příspěvku navrhl několik konkrétních změn, které by podle něj mohly situaci v českém sportu zlepšit. Patří mezi ně přesun těžiště dětského sportu více do škol, minimálně pět hodin pohybu týdně pro děti, podpora více sportů do 12 let věku a omezení tlaku na výsledky v nejnižších kategoriích.

Debata o podobě mládežnického sportu se v českém prostředí pravidelně vrací. Kritici současného systému dlouhodobě upozorňují na přílišnou specializaci dětí v nízkém věku, vysoký tlak rodičů i trenérů a rostoucí počet mladých sportovců, kteří se sportem končí ještě před dosažením dospělosti. Naopak zastánci výkonnostního modelu tvrdí, že bez časné specializace nelze vychovávat budoucí vrcholové sportovce.

Příspěvek Jana Macháčka ale ukazuje, že otázka dětského sportu už dávno není jen debatou o medailích. Stále více se týká zdraví dětí, jejich motivace a toho, zda si ke sportu vytvoří vztah na celý život.

(sklen; zdroj, foto: FB Jan Macháček)