Mezinárodní hokejová federace (IIHF) se po prohrané arbitráži o návratu ruských reprezentací dostává do další právně nebezpečné situace. Kanada odmítla umožnit ruským hokejistům účast na prosincovém mistrovství světa juniorů, Česká republika zaujala stejný postoj před lednovým šampionátem žen do 18 let v Ostravě. IIHF přesto rozhodla ponechat juniorský turnaj Kanadě a v případě českého pořadatelství konečné řešení dosud neoznámila. Právě tento postup může vyvolat další arbitrážní spory a otevřít otázku finanční odpovědnosti vedení federace.
Sportovní arbitráž CAS 30. října zrušila rozhodnutí IIHF o pokračujícím vyloučení ruských reprezentací z pěti světových šampionátů v roce 2027. Federace nyní musí hledat způsob, jak arbitrážní výrok respektovat. Současně však předem ví, že některé pořadatelské státy ruským týmům vstup neumožní. Nemůže proto spoléhat pouze na argument, že jde o překážky způsobené národními vládami. Její vlastní předpisy totiž obsahují mechanismy, které za určitých okolností umožňují změnu pořadatele.
Zásadní otázkou tak přestává být pouze samotný návrat Ruska. Stává se jí odpovědnost IIHF za rozhodnutí přijímaná v situaci, kdy zná právní, bezpečnostní i ekonomická rizika a disponuje prostředky k jejich řešení.
IIHF může změnit pořadatele. Proč tuto možnost nevyužije?
Oficiální pravidla IIHF pro mistrovství světa žen do 18 let v roce 2027 obsahují ustanovení, které má pro současný spor zásadní význam. Článek 171.3 umožňuje Radě IIHF za stanovených podmínek odebrat pořadatelská práva a přidělit turnaj jinému národnímu svazu.
Mezi důvody patří podstatné porušení pořadatelských závazků, nesplnění podmínek přidělení šampionátu nebo důvodné obavy o bezpečnost a svobodu pohybu hráčů, funkcionářů, fanoušků a médií. Rada musí nejprve vyčerpat dostupné možnosti řešení s pořadatelem a nové přidělení podléhá potvrzení Kongresem IIHF.
Nejde o automatickou povinnost turnaj přesunout. Federace však nemůže tvrdit, že takovou pravomoc nemá. Pokud ji nevyužije, měla by být schopna přesvědčivě vysvětlit, proč zvolila jiné řešení.
V případě Kanady již Rada IIHF rozhodla. Dne 15. listopadu potvrdila, že mistrovství světa juniorů zůstane v Edmontonu a Red Deeru, přestože kanadská vláda ruským hráčům vstup neumožní. Federace uvedla, že posoudila alternativní organizační možnosti, ale rozhodla se zachovat původního pořadatele.
Tím přijala vlastní rozhodnutí s právními důsledky. Nejde již pouze o vízovou politiku kanadské vlády. IIHF vědomě ponechala šampionát v zemi, která nemůže zajistit účast reprezentace, jejíž návrat CAS nařídil umožnit.
Ruský svaz proto může zpochybnit, zda federace skutečně využila dostupné prostředky k provedení arbitrážního rozhodnutí. IIHF může naopak argumentovat bezpečnostními riziky, časovou tísní a nepřiměřenými důsledky případného přesunu turnaje.
Rozhodující bude, zda dokáže konkrétní důvody svého postupu doložit. Právě nedostatek důkazů přitom vedl k jejímu předchozímu neúspěchu před CAS.
Český hokej podporuje zákaz. Může nést také vlastní rizika
Ještě citlivější situace vzniká v České republice. Mistrovství světa žen do 18 let se má uskutečnit od 8. do 16. ledna 2027 v Ostravě. Česká vláda oznámila, že ruským hráčkám víza nevydá a využije dostupné právní prostředky také k zabránění jejich případnému vstupu přes jiné schengenské státy.
Nejde však pouze o samostatný postoj vlády. Představitelé Českého hokeje veřejně podporují opatření, která mají ruské účasti zabránit.
Prezident svazu Alois Hadamczik již 30. října v rozhovoru pro Radiožurnál uvedl, že Český hokej může požádat vládu, aby ruským reprezentantům víza nevydávala. Následně vysvětloval, že samostatný bojkot zápasu proti Rusku by mohl českému týmu přinést sportovní sankce.
Generální sekretář Jan Černý po jednání s ministrem vnitra Lubomírem Metnarem 18. listopadu potvrdil shodu mezi svazem a ministerstvem v otázce vstupních omezení.
Tím vzniká otázka, zda Český hokej pouze respektuje platné předpisy státu, nebo zda jeho vlastní aktivní postup může mít význam při posuzování pořadatelských závazků. Rozdíl by mohl být důležitý v případném právním sporu.
Článek 74.1 pravidel IIHF ukládá pořadateli povinnost na požádání včas poskytnout potřebnou pomoc při vyřizování víz a vstupních povolení pro účastníky šampionátu. Samotné získání víz je podle článku 172.1 odpovědností účastnických týmů. Pořadatel tedy nemůže zaručit rozhodnutí státních orgánů, musí však plnit své vlastní závazky.
Pravidla obsahují rovněž ustanovení o finančních následcích jejich nesplnění. Článek 171.1 připouští při neschopnosti splnit pořadatelský závazek pokutu až 400 tisíc švýcarských franků, s výjimkou případů vyšší moci. Další ustanovení nevylučují případné nároky na náhradu škody.
To samozřejmě neznamená, že Českému hokeji taková sankce automaticky hrozí. Česká republika uplatňuje omezení vůči ruským sportovcům již od roku 2023 a rozhodování o vízech je výhradně v pravomoci státních orgánů. Případnou odpovědnost svazu by bylo nutné samostatně právně prokázat.
Zajímavé je také personální propojení obou federací. Petr Bříza je současně viceprezidentem Českého hokeje a prvním viceprezidentem IIHF. V říjnu 2026 byl znovu zvolen do jejího vedení a zasedá v Radě, která o návratu Ruska rozhoduje. Český hokej tak má svého představitele přímo v nejvyšším rozhodovacím orgánu mezinárodní federace. Je proto namístě ptát se, jaké stanovisko Bříza při těchto jednáních prosazuje a jak přispívá k hledání právně udržitelného řešení. Jeho konkrétní podíl na jednotlivých rozhodnutích však z veřejných podkladů nelze určit.
Pro český svaz tak vzniká potřeba vyjasnit nejen postoj vlády, ale také vlastní smluvní postavení vůči IIHF. Zásadní je, zda má potvrzeno, že jeho postup neohrozí pořadatelská práva a nevystaví jej případným finančním nárokům.
Rusko hrozí odškodněním. Odpovědnost se vrací k IIHF
Ruská hokejová federace již dala najevo, že se s praktickým vyloučením svých reprezentací nehodlá smířit. Její prezident Vladislav Treťjak 13. listopadu pohrozil požadavky na odškodnění, přesunutí turnajů a sankce vůči pořadatelům, kteří ruským týmům neumožní start. Výslovně zmínil Kanadu a Německo.
Zatím jde o avizované požadavky, nikoliv o přiznané odškodnění. Nelze však vyloučit další právní kroky, které by se mohly týkat také samotné IIHF.
Ruská strana by mohla namítat, že federace po rozhodnutí CAS nepřijala dostatečná opatření k umožnění účasti ruských reprezentací. Pokud věděla o vstupních překážkách a přesto ponechala pořadatelství původním zemím, bude muset obhájit, proč takový postup zvolila.
Případný požadavek na finanční kompenzaci by ovšem vyžadoval prokázání konkrétní právní povinnosti, jejího porušení, vzniku škody a příčinné souvislosti. Samotné rozhodnutí CAS nezavazuje českou ani kanadskou vládu k vydávání víz a automaticky nezakládá odpovědnost pořadatele nebo IIHF za jejich postup.
Právě proto je nynější rozhodování Rady IIHF tak důležité.
Federace již jednou prohrála arbitráž, protože nedokázala dostatečně doložit bezpečnostní důvody vyloučení Ruska. Na nedostatky důkazů ji přitom upozornila vlastní disciplinární komise ještě před konečným rozhodnutím CAS. Podcenění právní přípravy tak nelze jednoduše vydávat za nepředvídatelný vývoj.
Nyní nastupuje druhá fáze odpovědnosti. Vedení IIHF zná závěry arbitráže, postoje národních svazů, vstupní omezení pořadatelských zemí i hrozby bojkotů. Má rovněž k dispozici vlastní předpisy upravující změnu pořadatelství.
Pokud se rozhodne některé možnosti nevyužít, musí být připraveno vysvětlit důvody a nést odpovědnost za rozhodovací postup. To platí zejména tehdy, pokud následky postihnou národní svazy, které se při pořádání mistrovství řídí rozhodnutími mezinárodní federace.
Zatím však zůstává otevřeno, kdo by případné finanční škody hradil. Není veřejně doloženo, že by IIHF nabídla pořadatelům převzetí mimořádných právních rizik nebo jejich případnou kompenzaci. Bez znalosti pořadatelských smluv nelze určit ani přesné rozdělení odpovědnosti.
Vedení IIHF by proto mělo odpovědět především na otázku, jaké alternativy skutečně posuzovalo, proč je odmítlo, jak vyhodnotilo rizika dalších arbitráží a zda jsou členské svazy chráněny před ekonomickými důsledky jeho rozhodnutí.
IIHF nemůže vystupovat pouze jako prostředník mezi CAS, národními vládami a pořadateli. Je především organizací, která rozhoduje o podmínkách účasti a přidělování světových šampionátů. Pokud vědomě ponechá turnaj v zemi, která neumožní start právně oprávněné reprezentace, musí být schopna svůj postup právně obhájit.
Případ návratu Ruska se tak mění v širší zkoušku odpovědnosti vedení mezinárodního hokeje. Nejde už pouze o to, zda ruští hráči nastoupí. Jde o to, kdo přijímá rozhodnutí, kdo zná jejich rizika a kdo ponese případné ekonomické důsledky.
IIHF nejprve nedokázala právně obhájit vyloučení Ruska. Nyní musí prokázat, že dokáže odpovědně zvládnout následky vlastní porážky. Pokud to nedokáže, může být další arbitrážní spor nejen právně, ale také ekonomicky podstatně nákladnější.
Zdroje:
- CAS – Rozhodnutí o návratu Ruska, 30. října 2026 (PDF)
- IIHF – Pravidla MS žen do 18 let 2027, články 74, 170–172 (PDF)
- IIHF – Stanovisko k MS juniorů v Kanadě, 15. listopadu 2026
- Český hokej – Složení výkonného výboru
- IIHF – Petr Bříza, první viceprezident a člen Rady
- ČT24 – Vyjádření Petra Břízy k rozhodnutí CAS, 2. listopadu 2026
- Radiožurnál – Rozhovor s Aloisem Hadamczikem, 30. října 2026
- ČT24 – Jednání Českého hokeje s ministrem vnitra, 18. listopadu 2026
- Deutsche Welle – Rusko hrozí odškodněním, 13. listopadu 2026
(buk; foto: AI)





















