Trest, který může změnit celou kariéru
Markéta Vondroušová se ocitla v nejtvrdší chvíli své kariéry. Bývalá vítězka Wimbledonu a současná 122. hráčka žebříčku WTA dostala od Mezinárodní agentury pro integritu tenisu čtyřletý zákaz činnosti za odmítnutí mimosoutěžní dopingové kontroly. Podle oznámení ITIA potrvá trest do 21. června 2030 a během této doby nesmí hrát, trénovat ani se účastnit akcí pořádaných nebo schválených ITF, WTA, ATP, grandslamy či národními asociacemi.
Podstata případu je právně tvrdá a lidsky velmi citlivá. Kontrola se měla uskutečnit 3. prosince 2025 mimo soutěž, tedy v režimu, který je pro profesionální tenis běžnou součástí antidopingového systému. Vondroušová odmítnutí vysvětlovala psychickým a fyzickým vyčerpáním, obavami z neohlášené večerní návštěvy a také připomínkou útoku na Petru Kvitovou z roku 2016. Nezávislý tribunál však dospěl k závěru, že tyto důvody nepředstavovaly dostatečné ospravedlnění odmítnutí testu.
Z pohledu pravidel je odmítnutí kontroly jedním z nejvážnějších provinění. Antidopingový systém by jinak ztratil smysl, protože sportovec by mohl odmítnout test právě ve chvíli, kdy je kontrola nejdůležitější. Z pohledu sportovní spravedlnosti je tedy logika přísnosti pochopitelná. Jenže právě tady začíná spor. Čtyři roky nejsou napomenutí, ale trest, který v ženském tenise může prakticky ukončit kariéru.
Český tenis zná tresty, ale ne takový zásah
Český tenis už dopingové kauzy zažil, ale s výjimkou některých historických případů šlo často o podstatně kratší zákazy. Nikola Bartůňková přijala v roce 2024 šestiměsíční trest za trimetazidin, přičemž ITIA uznala kontaminovaný doplněk stravy jako věrohodné vysvětlení. Barbora Strýcová dostala v roce 2013 šest měsíců za sibutramin, který se měl do těla dostat prostřednictvím přípravku na hubnutí.
Bohdan Ulihrach byl v roce 2003 původně potrestán za nandrolon dvěma roky, ale trest byl následně zrušen poté, co se ukázalo, že problém souvisel s oficiálně podávanými přípravky ATP. Petr Korda dostal v roce 1999 roční zákaz po nálezu nandrolonu z Wimbledonu 1998 a krátce poté jeho profesionální kariéra skončila.
Případ Vondroušové je proto mimořádný. Nejde o pozitivní nález konkrétní látky, ale o odmítnutí kontroly. Právně to může být stejně závažné, někdy dokonce závažnější, protože systém musí chránit samotnou možnost kontrolovat. Sportovně a lidsky však vzniká otázka, zda pravidla dostatečně rozlišují mezi úmyslným vyhýbáním se testu a situací, kdy sportovkyně tvrdí, že jednala ve stavu strachu, únavy a psychického tlaku.
Světový tenis přitom v posledních letech viděl i jiné případy velkých jmen. Iga Šwiateková přijala měsíční trest za trimetazidin po závěru ITIA, že šlo o kontaminovaný regulovaný lék. Jannik Sinner přijal tříměsíční zákaz po dohodě s WADA v kauze clostebolu. Simona Halepová měla původně čtyřletý trest, který CAS snížil na devět měsíců. Maria Šarapovová dostala po meldoniu původně dva roky, ale CAS trest snížil na patnáct měsíců.
Právě toto srovnání dělá z kauzy Vondroušové případ, který bude vyvolávat debatu. Ne proto, že by antidopingová kontrola neměla být respektována. Musí být respektována bez výjimky. Ale také proto, že sportovní právo nesmí ztratit schopnost vnímat okolnosti jednotlivého případu. Čtyřletá stopka pro hráčku, která vyhrála Wimbledon, byla ve finále Roland Garros a získala olympijské stříbro, není jen disciplinární rozhodnutí. Je to zásah do života, kariéry i pověsti.
Pokud se Vondroušová rozhodne pro odvolání k Mezinárodní sportovní arbitráži, nepůjde jen o její osobní boj. Půjde také o test, zda tenisový antidopingový systém dokáže být současně nekompromisní i přiměřený.
Zdroje:
- ITIA: Markéta Vondroušová suspended for refusing anti doping test
- Reuters: Vondrousova given four year ban for refusing anti doping test
- WTA: Marketa Vondrousova player profile
(buk; foto: YouTube)
