Viktoria Žižkov. Stadion, který město sevřelo ze všech stran

Fotbal se v Seifertově ulici hraje od roku 1952. Stadion Viktorie Žižkov se za tu dobu několikrát proměnil, ale jeho největší přednost je zároveň jeho limitem – stojí uprostřed města a prakticky nemá kam růst.

Historická fotografie z 21. listopadu 1976 zachycuje stadion Viktorie Žižkov v podobě, kterou už dnešní návštěvníci neznají. Otevřené tribuny, jednoduché zázemí, a především vysoké stožáry umělého osvětlení vytvářejí obraz fotbalového stadionu sedmdesátých let. Za jednou z tribun se zvedá mohutná budova někdejšího Všeobecného penzijního ústavu, dnešního Domu Radost, a kolem stadionu je už tehdy patrná hustá městská zástavba.

Právě poloha je pro historii žižkovského stadionu charakteristická. Nevznikl na okraji Prahy s velkou územní rezervou. Postupně se stal součástí hustě zastavěného města a dnes leží jen několik minut chůze od hlavního nádraží. Pro diváky téměř ideální poloha. Pro další rozvoj sportovního areálu mimořádně složitá.

Současný stadion přitom není místem největších předválečných úspěchů Viktorie. Klub hrával na Ohradě a později Na Třebešíně. Právě v roce 1928 získala Viktoria svůj dosud jediný mistrovský titul. Ve stejném roce však kvůli plánované bytové výstavbě přišla o hřiště na Ohradě. Nový stadion proto vznikl ve Starých Strašnicích Na Třebešíně a Viktoria jej otevřela v roce 1929.

Historie klubu a historie dnešního stadionu jsou tedy dvě různé věci.

Od škváry k osvětlenému stadionu

Stadion v dnešní Seifertově ulici zahájil provoz v roce 1952. Zpočátku se zde hrálo na škvárovém povrchu. Zajímavá je i historie samotného místa – před vznikem fotbalového hřiště se zde nacházela někdejší žižkovská plynárna a později volné plochy, na kterých hrávali fotbal místní kluci.

Viktoria se tehdy nacházela v úplně jiné situaci než za první republiky. Klub po únoru 1948 vystřídal několik názvů a v roce 1952 v původní podobě prakticky zanikl. Jeho nástupcem se stal Slavoj Žižkov.

V roce 1960 postoupil Slavoj do druhé ligy a 22. ledna 1965 výroční členská schůze doporučila návrat k názvu Viktoria Žižkov. Ve stejné době prošel výraznou proměnou také stadion. Škváru nahradil travnatý povrch a zrekonstruovaný areál měl kapacitu kolem 15 tisíc diváků.

Další důležitá změna přišla v roce 1968, kdy byla postavena hlavní tribuna. O pět let později, v roce 1973, dostal stadion první umělé osvětlení.

Právě tuto etapu zachycuje fotografie z roku 1976. Viktoria tehdy nepatřila mezi nejlepší československé kluby a na návrat do nejvyšší soutěže stále čekala. Stadion už však získal podobu klasického městského fotbalového stánku s travnatou plochou, tribunou a možností hrát večerní utkání.

Na snímku je zároveň dobře vidět něco, co se později stalo pro stadion zásadní. Prostor kolem něj byl už tehdy velmi omezený.

Návrat ligy změnil také stadion

Na návrat mezi nejlepší čekala Viktoria až do roku 1993. Na začátku devadesátých let vstoupil do klubu podnikatel Vratislav Čekan a mužstvo se během krátké doby dostalo ze třetí ligy až do nejvyšší soutěže.

Začala jedna z nejúspěšnějších kapitol novodobé historie Viktorie. Klub získal domácí pohár v letech 1994 a 2001 a v ligových sezonách 2001/2002 a 2002/2003 obsadil třetí místo.

Viktoria se dostala také do evropských pohárů. A právě Evropa ukázala jeden z problémů stadionu v Seifertově ulici. Když Viktoria v roce 1994 po vyřazení švédského IFK Norrköping narazila na Chelsea, nemohla domácí odvetu kvůli nevyhovujícímu zázemí svého stadionu odehrát na Žižkově. Zápas se proto uskutečnil v Jablonci a skončil 0:0.

Stadion postupně potřeboval stále rozsáhlejší modernizaci.

Výrazná přestavba přišla v létě 2002. Původní jižní a západní tribuny s místy k stání byly nahrazeny novými tribunami výhradně se sedačkami. Jejich větší sklon zároveň umožnil rozšířit hrací plochu na požadovaných 105 × 68 metrů.

V létě 2003 následovala modernizace zázemí hlavní tribuny a instalace nového umělého osvětlení. Další výrazná změna přišla v roce 2007, kdy stadion z východní strany uzavřela nová tribuna s kapacitou tisíc sedících diváků.

Proměna stadionu ukazuje, jak výrazně se během několika desetiletí změnily požadavky na profesionální fotbal. Areál, jehož kapacita byla v polovině šedesátých let uváděna kolem 15 tisíc diváků, má dnes podle údajů klubu kapacitu 2 799 diváků. Hřiště měří 105 × 68 metrů a umělé osvětlení dosahuje intenzity 1 600 luxů.

Nižší kapacita přitom neznamená, že by se stadion jednoduše zmenšil. Moderní požadavky na sedačky, bezpečnost, oddělení sektorů, přístupové komunikace, média, sociální zařízení a další provozní zázemí vyžadují podstatně více prostoru na jednoho návštěvníka než někdejší jednoduché tribuny k stání.

Když tradice narazí na hranice pozemku

A právě zde se historie stadionu dostává do současnosti.

Stadion má jednu výhodu, kterou nelze žádnou rekonstrukcí vytvořit. Leží přímo na Žižkově, v místě, se kterým je klub po desetiletí spojen. Je snadno dostupný městskou dopravou i pěšky a fotbal zde není izolovaným areálem na periferii, ale součástí městské čtvrti.

Současně je však stadion prakticky ze všech stran sevřen okolní zástavbou a komunikacemi.

Jak komplikovaná je jeho další modernizace, ukázala už situace v roce 2020. Klub a Praha 3 tehdy upozorňovaly, že stále přísnější licenční požadavky profesionálního fotbalu vyžadují například více samostatných vstupů, parkovací kapacity, zázemí pro televizní štáby a média, ošetřovny nebo větší množství sociálních zařízení. Část pozemků, které v minulosti sloužily jako vstupy, parkoviště či další zázemí stadionu, už navíc sportovišti nepatřila.

Vedení Viktorie proto v roce 2020 představilo projekt komplexní modernizace, který měl vytvořit stadion odpovídající požadavkům nejvyšší soutěže a zároveň proměnit okolní veřejný prostor.

Otázka budoucnosti stadionu však zůstala otevřená. Praha 3 v roce 2024 schválila uzavření smlouvy na zpracování ověřovací studie rozvoje širšího území kolem fotbalového stadionu Viktorie Žižkov, parku Radost a sousedního pozemku Ústavu pro studium totalitních režimů.

Už samotná existence takové studie ukazuje, že budoucnost stadionu nelze řešit izolovaně. Je součástí širšího městského prostoru, ve kterém se střetávají požadavky profesionálního sportu, veřejného prostoru, dopravy i dalšího rozvoje Žižkova.

To dobře vystihuje současné dilema.

Stadion stále žije a profesionální fotbal se na něm stále hraje. Zároveň se však už desítky let pohybuje uvnitř prostorových hranic, které lze jen obtížně posunout.

Historická fotografie z roku 1976 proto zachycuje víc než jen podobu jednoho fotbalového hřiště. Ukazuje stadion v době, kdy se ještě dalo uvažovat především o tom, jak jej postupně vylepšovat. O půl století později je otázka složitější.

Má být cílem zachovat profesionální fotbal právě na tomto místě a přizpůsobovat stadion možnostem, které jeho poloha nabízí? Nebo jednou nastane okamžik, kdy požadavky moderního profesionálního fotbalu překročí možnosti Seifertovy ulice?

Na rozdíl od zaniklé Štvanice se na stadionu Viktorie stále hraje. Na rozdíl od Podolí však toto sportoviště nemá velkou prostorovou rezervu, kterou by mohlo využít pro další rozvoj.

Možná právě v tom spočívá hodnota žižkovského stadionu. Není monumentální stavbou ani velkou moderní arénou. Je jedním z tradičních městských fotbalových stadionů, které jsou pevnou součástí čtvrti, v níž stojí.

Fotografie z roku 1976 ukazuje, že město stadion obklopovalo už tehdy. O padesát let později stojí stále na stejném místě. Otázkou do budoucna proto není jen to, jak jej modernizovat, ale také kolik z jeho jedinečného žižkovského charakteru by mělo při případné zásadní přestavbě zůstat zachováno.

Zdroje:

(kp; foto: archiv autora)

Pohyb a zdraví

Portál pohyb a zdraví nabízí články, tipy a inspiraci pro zdravý životní styl, pravidelný pohyb a vyvážené stravování. Objevte doporučení odborníků, zajímavé akce i praktické rady, jak zlepšit kondici, zdraví i celkovou pohodu.