Historická studie zimního stadionu na pražské Štvanici dnes působí téměř symbolicky. Na počátku třicátých let představovala plán sportoviště, které mělo československému bruslení a hokeji umožnit něco do té doby obtížně představitelného – nebýt při přípravě ledu odkázán na počasí.
O umístění stadionu na ostrově Štvanice rozhodla Praha v roce 1929 a stavět se začalo v roce 1930. Projekt je spojen především se jménem architekta Josefa Fuchse, jednoho z autorů Veletržního paláce. Funkcionalistická budova restaurace a provozního zázemí vznikla podle návrhu Josefa Fuchse a Bohumila Steigenhöfera.
Ještě před úplným dokončením stadionu se zde 17. ledna 1931 odehrálo utkání LTC Praha proti kanadskému univerzitnímu mužstvu Manitoba University Graduates. Hosté zvítězili 2:0. Šlo o první hokejové utkání na uměle chlazeném ledě na prvním stadionu tohoto druhu v Československu.
Stavbu následně zkomplikovaly finanční problémy a hospodářská krize. Stadion byl proto oficiálně otevřen až 6. listopadu 1932. Součástí slavnostního programu bylo mezistátní utkání Československa s Francií, které před přibližně šesti tisíci diváky skončilo 4:4.
Když Praha dostala led nezávislý na počasí
Význam Štvanice nelze posuzovat dnešníma očima. Umělé chlazení znamenalo na začátku třicátých let zásadní technologickou změnu. Hokejisté a krasobruslaři získali v Praze prostor pro pravidelnější trénink a pořádání soutěží bez úplné závislosti na zimních teplotách.
Původní areál byl na svoji dobu velkorysý. Uměle chlazená plocha měla přibližně 90 × 34 metrů a přiléhaly k ní otevřené stupňovité tribuny s kapacitou až kolem deseti tisíc diváků. Součástí areálu bylo také provozní a společenské zázemí.
Štvanice přitom nesloužila pouze vrcholovému hokeji. Led využívali krasobruslaři i veřejnost. Stadion tak spojoval vrcholový sport s každodenním sportováním Pražanů.
Původně šlo o otevřený stadion. Zastřešení získal až v roce 1956, kdy nad původní volnou plochou vznikla nová konstrukce. Štvanice tím vstoupila do další etapy své existence jako krytá sportovní hala.
Čtyři mistrovství světa a první československé zlato
Sportovní historie Štvanice je mimořádná. Mistrovství světa v ledním hokeji se zde konalo v letech 1933, 1938, 1947 a 1959.
Nejslavnější okamžik přišel v únoru 1947. Československo tehdy na domácím ledě získalo první titul mistra světa ve své historii.
Turnaj se hrál systémem každý s každým a jeho závěr nabídl mimořádné drama. Československo prohrálo se Švédskem 1:2 a zdálo se, že šance na titul je pryč. V posledním dni však Rakousko překvapivě porazilo Švédsko 2:1. Československu se tak cesta ke zlatu znovu otevřela.
Domácí reprezentace následně porazila Spojené státy 6:1 a stala se mistrem světa. Na ledě Štvanice tak vznikl jeden ze základních okamžiků tradice, na kterou český hokej navazuje dodnes.
Stadion byl spojen s řadou mimořádných osobností československého sportu. Hráli zde například Vladimír Zábrodský, Stanislav Konopásek, Bohumil Modrý nebo Augustin Bubník. Se Štvanicí je spojena také slavná krasobruslařka Ája Vrzáňová.
Štvanice se zapsala rovněž do historie československé televize. 11. února 1955 se odtud uskutečnil první přímý televizní sportovní přenos v Československu. Československá televize tehdy přenášela utkání výběru Prahy proti švédskému klubu IF Leksand. Původně se měly vysílat pouze dvě třetiny, ale kvůli velkému diváckému ohlasu pokračoval přenos až do konce zápasu.
Štvanice tedy nebyla pouze jedním z pražských zimních stadionů. Byla místem, kde se významná část československého hokeje učila fungovat jako moderní sport – od umělého ledu přes světové šampionáty až po televizní přenosy.
Stadion, který Praha ztratila
Postupem času však Štvanice přestávala odpovídat požadavkům moderního vrcholového hokeje. Praha získala nové haly, měnily se požadavky na divácký komfort, televizní přenosy, bezpečnost i provozní zázemí a někdejší centrum československého hokeje postupně ztrácelo svůj původní význam.
Stadion prošel větší opravou ještě v roce 1968, později se však jeho technický stav zhoršoval. Další zásah znamenaly ničivé povodně v roce 2002.
Areál byl přitom památkově chráněn. Funkcionalistická kavárna získala status kulturní památky v roce 2000 a podle dokumentace veřejného ochránce práv byl samotný zimní stadion prohlášen kulturní památkou rozhodnutím Ministerstva kultury v září 2003.
Ani památková ochrana jej však nakonec nezachránila.
Na začátku roku 2011 byl stadion kvůli havarijnímu stavu uzavřen. Stavebně-technické posouzení upozornilo na závažné poruchy dřevěných konstrukcí a nebezpečí dalšího poškození. Na konci května začala demolice hlavní konstrukce stadionu.
Zmizela tak stavba, na níž se téměř osmdesát let odehrávala historie československého a českého sportu.
Příběh Štvanice je proto odlišný od příběhu Plaveckého stadionu Podolí. Podolí dokázalo svoji původní funkci udržet a po více než šedesáti letech stále slouží vrcholovému sportu. Štvanice stejnou budoucnost neměla.
Hlavní město samozřejmě nezůstalo bez velkých hokejových hal. Vrcholový hokej se postupně přesunul jinam a Praha dnes disponuje zařízeními, jejichž komfort a technologické možnosti jsou se stadionem ze třicátých let nesrovnatelné.
Jenže Štvanice představovala něco jiného. Byla místem přímo spojeným se vznikem moderního československého hokeje.
Historická studie stadionu proto dnes není pouze zajímavým architektonickým dokumentem. Připomíná dobu, kdy Praha vybudovala sportoviště, které svou technologií změnilo podmínky domácího hokeje a umožnilo pořádat nejvýznamnější mezinárodní soutěže bez závislosti na rozmarech počasí.
V roce 1931 se zde poprvé hrálo na umělém ledě. O dva roky později Štvanice poprvé hostila mistrovství světa. V roce 1947 na jejím ledě Československo získalo svůj první světový titul. V roce 1955 odtud šel do československých domácností první přímý televizní sportovní přenos. Celkem se zde hrála čtyři mistrovství světa.
V roce 2011 stadion zmizel.
Modernější haly mohly převzít jeho sportovní funkci. Jeho místo v historii českého sportu však nahradit nemohly.
- Studie Zimního stadionu na Štvanici z období jeho dokončování, počátek 30. let
- Bruslení na Štvanici 1953
Zdroje:
- Památkový katalog – Zimní stadion Štvanice s budovou restaurace
- Sdružení zimních stadionů – Historický vývoj zimních stadionů v Československu
- IIHF – Mistrovství světa 1947 v Praze
- Česká televize – 50 let přímého přenosu
- Český rozhlas – Demolice zimního stadionu Štvanice
- Veřejný ochránce práv – případ Zimního stadionu Štvanice
(kp; foto: archiv autora)























