Sportovní klub jako průvodce digitálním světem

Trenér učí dítě respektu, disciplíně, spolupráci a zvládání prohry na hřišti. Proč by některé z těchto principů nemohly pokračovat i ve světě, do kterého dítě odejde po tréninku?

Trénink skončil.

Trenér ještě připomene víkendový zápas, děti se převléknou, rodiče čekají před halou nebo stadionem a tým se postupně rozchází domů.

Pro sportovní klub tím jeho role pro daný den většinou končí.

Pro dítě ale začíná druhá část dne.

Telefon.

Instagram.

TikTok.

YouTube.

Discord.

PlayStation.

Počítač.

Online spoluhráči.

A možná právě tady máme před sebou jednu z nejzajímavějších otázek současného sportu:

Musí odpovědnost sportovního klubu končit dveřmi šatny?

Dítě už nežije ve dvou oddělených světech

Světová zdravotnická organizace v roce 2024 popsala život dnešních dětí jako stále více propojený mezi digitálním a fyzickým prostředím. Online a offline zkušenosti se v jejich každodenním životě vzájemně prolínají. [1]

Čísla tento posun dobře ilustrují.

Mezinárodní studie HBSC 2021/2022 zahrnující téměř 280 000 adolescentů ve věku 11, 13 a 15 let ze 44 zemí a regionů zjistila, že 36 % mladých lidí uvádělo prakticky nepřetržitý online kontakt s přáteli. [2]

Současně 34 % adolescentů hrálo digitální hry každý den a 22 % hrálo v herní dny alespoň čtyři hodiny. [2]

Digitální prostředí tedy není nějaký paralelní svět, do kterého děti občas utečou.

Je součástí jejich běžného života.

A právě proto podle mě nestačí říkat:

„Odlož telefon.“

nebo:

„Vypni počítač a běž ven.“

Samozřejmě potřebujeme děti vést k pohybu.

Ale zároveň je potřebujeme učit dobře fungovat i v prostředí, které po vypnutí počítače nezmizí.

Problém není jen čas před obrazovkou

Debata o dětech a technologiích se velmi často zredukuje na jednu otázku:

Kolik hodin denně tráví před obrazovkou?

Je to důležitý údaj.

Není ale jediný.

WHO/HBSC například uvádí, že 11 % adolescentů vykazovalo známky problematického používání sociálních sítí. V roce 2018 to bylo 7 %. [2]

U gamingu bylo 12 % adolescentů klasifikováno jako rizikových z hlediska problematického hraní. Mezi chlapci šlo o 16 %, mezi dívkami o 7 %. [2]

Zároveň ale WHO výslovně upozorňuje, že pro mnoho mladých lidí zůstává hraní běžnou, neproblematickou a v některých ohledech i přínosnou volnočasovou aktivitou. [2]

A právě toto rozlišení je zásadní.

Ne každé hraní je problém.

Stejně jako není problémem každá minuta strávená na sociální síti.

Mnohem důležitější je naučit mladého člověka poznat okamžik, kdy digitální aktivita začíná vytlačovat spánek, pohyb, školu, vztahy nebo další části jeho života.

To už není pouze otázka času.

Je to otázka digitálních návyků.

A pak je tu chování k ostatním

Na fotbalovém hřišti máme pravidla.

Rozhodčího.

Trenéra.

Trest za faul.

Podání ruky.

Respekt k soupeři.

V online prostředí mohou být hranice mnohem méně viditelné.

Data HBSC 2021/2022 ukázala, že přibližně 15 % adolescentů zažilo kyberšikanu. V roce 2018 šlo u chlapců o 12 % a u dívek o 13 %; v roce 2022 hodnoty vzrostly na 15 %, respektive 16 %. [3]

Přibližně 12 % adolescentů zároveň uvedlo, že sami někoho kyberšikanovali. [3]

WHO proto hovoří o potřebě intervencí zahrnujících nejen rodiny a školy, ale také širší komunitu. [3]

Evropská komise jde podobným směrem. Ve svých doporučeních pro vysokou úroveň soukromí, bezpečnosti a ochrany nezletilých v online prostředí řeší vedle škodlivého obsahu také kyberšikanu, nežádoucí kontakty a problematické či návykové vzorce používání digitálních služeb. [4]

A tady se nabízí otázka:

Nemůže být jednou z těch komunit také sportovní klub?

Trenér už dávno neučí pouze sport

Každý, kdo někdy pracoval s mládeží, ví, že trenér není pouze člověk, který vysvětluje techniku.

Učí dítě přijít včas.

Respektovat pravidla.

Spolupracovat.

Přijmout rozhodnutí rozhodčího.

Zvládnout vítězství.

A hlavně zvládnout porážku.

Výzkum pozitivního vývoje mládeže prostřednictvím sportu tuto roli podporuje, ale zároveň přináší důležitou podmínku.

Sportovní prostředí může podporovat osobní a sociální rozvoj mladých lidí. Pozitivní efekt ale nevzniká automaticky jen tím, že dítě přihlásíme do sportovního klubu. Významnou roli hraje kvalita prostředí, vztahů a způsob, jakým trenéři a další dospělí s mladými sportovci pracují. [5][6]

Systematický přehled a metaanalýza programů zaměřených na rozvoj trenérů a rodičů zahrnula 33 studií a zjistila malé až střední pozitivní efekty u části sledovaných výsledků mladých sportovců, například v oblasti motivačního klimatu, radosti ze sportu nebo úzkosti. [5]

To je pro naši úvahu důležité.

Ne proto, že by studie dokazovala, že trenér má děti učit kyberbezpečnost.

To nedokazuje.

Dokládá ale něco jiného:

způsob, jakým trenér s mladým člověkem komunikuje a jaké prostředí vytváří, může ovlivňovat jeho sportovní zkušenost a osobní rozvoj.

A právě na tomto vztahu můžeme stavět.

Co kdybychom principy sportu přenesli i online?

Nemyslím tím, že trenér před fotbalovým tréninkem začne dětem kontrolovat telefony.

Ani že absolvuje kurz psychologie, kyberbezpečnosti a léčby závislostí.

To není jeho role.

Může ale udělat něco mnohem jednoduššího.

Když hráč urazí soupeře na hřišti, trenér zasáhne.

Proč by měla být urážka soupeře v online zápase automaticky něco jiného?

Když sportovec přijde na trénink nevyspalý, trenér řeší regeneraci.

Proč se nezeptat, zda nebyl dlouho do noci na telefonu nebo u hry?

Když dítě neumí přijmout porážku na hřišti, pracujeme s jeho emocemi.

Proč by podobná práce nemohla platit při prohře v esportu?

Když klub učí fair play ve fyzickém sportu,

proč by stejné pravidlo nemělo platit na Discordu?

Najednou nemusíme vytvářet úplně nový systém.

Můžeme pouze rozšířit prostředí, ve kterém už existující hodnoty sportu uplatňujeme.

Digitální desatero sportovního klubu?

Možná ani nepotřebujeme esportový tým.

Představme si obyčejný regionální fotbalový, hokejový, atletický nebo bojový klub.

Jednou za sezonu krátký workshop pro děti.

Jednou pro rodiče.

Základní pravidla digitálního chování jako součást klubových hodnot.

Témata mohou být velmi praktická:

Spánek. Pohyb. Přestávky při hraní. Ergonomie. Bezpečnost účtu. Kyberšikana. Online komunikace. Respekt k soupeři. Práce s emocemi. Ochrana soukromí.

A hlavně jednoduchá hranice:

Když už problém přesahuje kompetenci trenéra, víme, na koho dítě nebo rodiče odkázat.

Sportovní klub nemusí problém diagnostikovat.

Nemusí ho léčit.

Nemusí suplovat rodiče, školu, psychologa ani další odborníky.

Může ale pomoci problém rozpoznat, otevřít o něm rozhovor a vytvářet zdravou klubovou kulturu.

A co samotný esport?

Teprve potom bych přidal esport.

Ne jako povinnost.

Ne jako náhradu pohybu.

Ale jako jednu z možností.

Klub může například jednou za čas uspořádat interní turnaj.

Může vytvořit esportovou reprezentaci.

Může spojit herní turnaj s pohybovou výzvou.

Může pracovat s fyzickou přípravou esportových hráčů.

Nebo nemusí dělat nic z toho.

Protože hlavní myšlenka tohoto článku není:

Každý sportovní klub potřebuje esportový tým.

Nepotřebuje.

Hlavní myšlenka je jiná:

Každý sportovní klub pracující s dětmi už dnes pracuje také s generací, která žije digitálně.

A to je podstatný rozdíl.

Klub může být most

V prvním díle této série jsme se ptali, zda opravdu musíme děti jednoduše dostat od počítačů.

Ve druhém jsme ukázali, že do esportu už vstoupily stovky tradičních sportovních organizací a že jejich zkušenosti byly velmi rozdílné.

Nyní se dostáváme ještě dál.

Možná největší potenciál propojení sportu a digitálního světa vůbec neleží v profesionálním esportu.

Možná neleží v milionech eur, televizních právech ani profesionálních ligách.

Možná leží v úplně obyčejném sportovním klubu.

V trenérovi, kterého dítě respektuje.

V partě spoluhráčů, ke které patří.

V pravidlech, která jsou srozumitelná.

A v hodnotách, které už sport dávno umí předávat.

Sportovní klub totiž nemusí rozhodovat, jestli bude dítě žít online, nebo offline.

Takovou volbu dnešní generace prakticky nemá.

Může jí ale pomoci pochopit, jak zdravě fungovat v obou prostředích.

A pokud toto přijmeme, začíná se před námi rýsovat úplně jiná podoba sportovního klubu.

Ne klubu, který pouze organizuje tréninky a zápasy.

Ale klubu jako místa pohybu, vztahů, vzdělávání, technologií a digitálních kompetencí.

Sportovního klubu roku 2035.

A právě tomu bude věnován závěrečný díl této série.

Pozn.: Třetí díl série věnované vztahu sportu, esportu, gamingu a budoucí roli sportovních klubů.

 

 

Sportovní klub jako průvodce digitálním světem

Přečtěte si také:

Musíme děti skutečně dostat od počítačů?

Když sportovní klub vstoupí do esportu

Zdroje a literatura

  • [1] World Health Organization, Regional Office for Europe (2024). Making the WHO European Region the healthiest online environment for children: position statement. Copenhagen: WHO Regional Office for Europe.
  • [2] World Health Organization, Regional Office for Europe (2024). A focus on adolescent social media use and gaming in Europe, central Asia and Canada: Health Behaviour in School-aged Children international report from the 2021/2022 survey. Volume 6. Copenhagen: WHO Regional Office for Europe. ISBN 978-92-890-6132-2.
  • [3] World Health Organization, Regional Office for Europe (2024). A focus on adolescent peer violence and bullying in Europe, central Asia and Canada: Health Behaviour in School-aged Children international report from the 2021/2022 survey. Volume 2. Copenhagen: WHO Regional Office for Europe.
  • [4] European Commission (2025). Guidelines on measures to ensure a high level of privacy, safety and security for minors online under the Digital Services Act. European Commission.
  • [5] Krommidas, C., Galanis, E., Papaioannou, A., Tzioumakis, Y., Zourbanos, N., Keramidas, P., & Digelidis, N. (2024). The effects of interpersonal development programmes with sport coaches and parents on youth athlete outcomes: A systematic review and meta-analysis. Psychology of Sport and Exercise, 70, 102558. DOI: 10.1016/j.psychsport.2023.102558.
  • [6] Holt, N. L., Neely, K. C., Slater, L. G., Camiré, M., Côté, J., Fraser-Thomas, J., MacDonald, D., Strachan, L., & Tamminen, K. A. (2017). A grounded theory of positive youth development through sport based on results from a qualitative meta-study. International Review of Sport and Exercise Psychology, 10(1), 1–49. DOI: 10.1080/1750984X.2016.1180704.
  • [7] Bjørnarå, H. B., Westergren, T., Sejersted, E., Torstveit, M. K., Hansen, B. H., Berntsen, S., & Bere, E. (2021). Does organized sports participation in childhood and adolescence positively influence health? A review of reviews. Preventive Medicine Reports, 23, 101425. DOI: 10.1016/j.pmedr.2021.101425.

(autor: PhDr. Mgr. Zdeněk Ledvina, LL.M., MBA, MSc.; vedoucí Centra pro esport FTVS UK)

Pohyb a zdraví

Portál pohyb a zdraví nabízí články, tipy a inspiraci pro zdravý životní styl, pravidelný pohyb a vyvážené stravování. Objevte doporučení odborníků, zajímavé akce i praktické rady, jak zlepšit kondici, zdraví i celkovou pohodu.