Představme si sportovní klub v roce 2035.
Na hřišti právě končí trénink čtrnáctiletých fotbalistů.
Jedna skupina odchází domů. Několik hráčů zůstává na kompenzačním cvičení. Jiní se přesouvají do klubového prostoru, kde dnes probíhá krátký workshop o umělé inteligenci a bezpečnosti na internetu.
Večer se několik členů klubu připojí z domova k tréninku esportového týmu.
A o víkendu?
Všichni se znovu potkají na hřišti.
Zní to jako sci-fi?
Podle mě nemusí.
A hlavně: nejde o předpověď budoucnosti.
Je to jeden z možných scénářů vývoje sportovního klubu, který vychází ze změny prostředí, ve kterém dnešní děti vyrůstají.
Začali jsme jednoduchou otázkou
V prvním díle této série jsme se ptali:
Musíme děti skutečně dostat od počítačů?
Data ukázala dvě skutečnosti, které mohou existovat současně.
Dětem a adolescentům chybí pohyb.
Zároveň se digitální prostředí stalo přirozenou součástí jejich života.
Ve druhém díle jsme se podívali na více než 400 tradičních profesionálních sportovních týmů, které do konce roku 2019 nějakým způsobem vstoupily do esportového prostředí. [1]
Schalke 04, Paris Saint-Germain nebo FC Barcelona nám zároveň ukázaly, že neexistuje jediný správný model.
Některé kluby uspěly.
Některé svou strategii změnily.
Některé z jednotlivých esportových titulů odešly.
Ve třetím díle jsme proto položili jinou otázku:
Nemůže být role sportovního klubu v digitálním světě mnohem širší než pouze založení esportového týmu?
A právě tady podle mě začíná Sportovní klub 2035.
Sport zůstává základem
Jednu věc považuji za důležité říct hned.
Sportovní klub 2035 není počítačová herna se sportovním logem.
A esport nemá nahrazovat sport.
Základem sportovního klubu musí podle mě zůstat to, kvůli čemu vznikl:
pohyb, sportovní výkon, trénink, soutěž, vztahy a komunita.
Data WHO/HBSC ostatně stále ukazují nedostatečnou úroveň pohybové aktivity adolescentů napříč Evropou. [2]
Právě proto by bylo absurdní reagovat na digitalizaci společnosti tím, že dětem nabídneme ještě více sezení.
Otázka tedy nezní:
Sport, nebo technologie?
Mnohem zajímavější otázka je:
Jak mohou technologie pomoci sportu plnit jeho původní poslání lépe?
Šest pilířů Sportovního klubu 2035
Pokud bych měl svůj návrh sportovního klubu budoucnosti zjednodušit, postavil bych ho na šesti pilířích.
- POHYB
Pohyb zůstává první podmínkou.
Trénink.
Pohybová gramotnost.
Síla.
Vytrvalost.
Koordinace.
Sportovní dovednosti.
A především radost z pohybu.
Technologie mohou pomoci měřit, analyzovat nebo individualizovat trénink.
Neměly by ho nahradit.
- ZDRAVÍ
Moderní sportovní klub by podle mě neměl řešit pouze výkon.
Měl by učit také to, co výkon umožňuje.
Spánek.
Regeneraci.
Výživu.
Kompenzaci.
Ergonomii.
Prevenci zranění.
A schopnost vnímat vlastní tělo.
Právě zde se mohou fyzický a digitální svět velmi přirozeně propojit.
Dítě, které tři hodiny sedí u počítače, nepotřebuje pouze slyšet:
„Nehraj.“
Potřebuje také vědět, jak sedět, kdy vstát, proč se protáhnout, proč je důležitý spánek a co s jeho tělem dlouhé sezení dělá.
- DIGITÁLNÍ KOMPETENCE
Dítě roku 2035 pravděpodobně nebude potřebovat pouze umět kopnout do míče nebo správně provést dřep.
Bude se muset orientovat také ve světě umělé inteligence, sociálních sítí, digitální identity, algoritmů, kyberbezpečnosti a obrovského množství informací.
WHO dnes digitální transformaci řadí mezi významné faktory ovlivňující zdraví a well-being adolescentů a upozorňuje, že vztah digitálních technologií a duševního zdraví není jednoduše pozitivní nebo negativní. Výsledky závisejí na způsobu používání, prostředí i individuální zranitelnosti mladého člověka. [3]
Sportovní klub samozřejmě nemá nahrazovat školu.
Může ale vytvořit prostředí, ve kterém se digitální kompetence propojí s něčím, co dítě dobře zná:
se sportem a komunitou.
- GAMING A ESPORT
Esport nemusí být součástí každého sportovního klubu.
A už vůbec nemusí každý klub zakládat profesionální esportovou sekci.
Může ale gaming využít jako další komunitní prostor.
Interní turnaj.
Reprezentace klubu.
Propojení fyzického a digitálního tréninku.
Simulátory.
Aktivní videohry.
Práce s reakcí, rozhodováním nebo týmovou komunikací.
Zajímavé je, že i WHO dnes experimentuje s využitím digitálních her k podpoře pohybu. Program GenMove využívá aktivní videohry, umělou inteligenci, computer vision a rozšířenou realitu s cílem přeměnit část sedavého času před obrazovkou na pohybovou aktivitu dětí ve věku 8–15 let. [4]
To je podle mě pěkný příklad změny uvažování.
Ne vždy:
obrazovka versus pohyb.
Někdy také:
obrazovka jako nástroj pohybu.
- ODOLNOST
Tento pilíř považuji možná za jeden z nejdůležitějších.
Sport má jednu vlastnost, kterou někdy bereme jako samozřejmost.
Nenechá vás pořád vyhrávat.
Prohrajete zápas.
Nevejdete se do sestavy.
Uděláte chybu.
Soupeř je lepší.
Rozhodčí rozhodne jinak, než byste chtěli.
Několik měsíců trénujete a výsledek se přesto nedostaví.
A druhý den máte přijít znovu.
Právě tady se může budovat odolnost – schopnost adaptovat se na tlak, změnu, překážky a neúspěch a pokračovat dál.
A tentokrát nejde pouze o naši úvahu.
Systematický přehled z roku 2026 zaměřený na pohybovou aktivitu, psychologickou odolnost a duševní zdraví adolescentů shrnuje rostoucí množství důkazů o jejich vzájemném vztahu. [5]
Ještě rozsáhlejší systematický přehled publikovaný v roce 2026 analyzoval 189 studií sportovní participace dětí a adolescentů. Sportovní účast byla konzistentně spojována s příznivějšími psychologickými a sociálními výsledky a experimentální studie ukazovaly možné pozitivní účinky mimo jiné na emoční regulaci a odolnost. [6]
Současně ale existuje důležitá podmínka.
Sport nevytváří odolnost automaticky.
Systematický přehled kvalitativních studií ukazuje, že sportovní prostředí může duševní zdraví a odolnost ovlivňovat pozitivně i negativně. Rozhoduje mimo jiné prostředí, vztahy, tlak, pocit sounáležitosti a způsob, jakým je sport veden. [7]
To je podle mě zásadní.
Odolnost totiž neznamená:
„Vydrž všechno a nestěžuj si.“
Znamená schopnost vyrovnat se s obtížnou situací, hledat řešení, přijmout neúspěch, požádat o pomoc a pokračovat dál.
A právě tuto schopnost bude podle mě mladá generace potřebovat nejen ve sportu.
Bude ji potřebovat také v digitálním světě.
Když dostane negativní komentář.
Když prohraje online zápas.
Když se stane terčem posměchu.
Když udělá chybu na sociální síti.
Když technologie, které se několik let učila používat, během krátké doby změní umělá inteligence.
Odolnost fyzického a digitálního světa proto nemusí být dvě různé věci.
Sportovní klub může být bezpečným prostředím, kde se mladý člověk učí zvládat obojí.
- KOMUNITA
A nakonec něco, co technologie samy vytvořit neumějí.
Vztah.
Trenér.
Spoluhráč.
Rodič.
Klub.
Škola.
Odborník.
Místní komunita.
Právě pocit sounáležitosti patří podle současných systematických přehledů mezi mechanismy, kterými může sportovní prostředí pozitivně ovlivňovat psychologické a sociální výsledky mladých lidí. [6][7]
Sportovní klub roku 2035 proto podle mě nemusí být především technologicky vyspělá budova.
Může to být především dobře fungující komunita, která umí technologie smysluplně používat.
To je velký rozdíl.
Jak by to mohlo vypadat v praxi?
Vraťme se k našemu čtrnáctiletému sportovci.
V pondělí přijde na klasický trénink.
V úterý má volno.
Ve středu absolvuje trénink a následnou kompenzaci.
Jednou za měsíc klub připraví krátký workshop – třeba o spánku, kyberbezpečnosti, sociálních sítích nebo AI.
V pátek si může s kamarády zahrát klubový esportový turnaj.
Nemusí.
Jiný člen klubu se esportu věnuje soutěžně a klub mu kromě herního tréninku nabízí také pohybovou přípravu a práci s regenerací.
Rodiče jednou za čas dostanou možnost přijít na přednášku o digitálních návycích.
Trenéři vědí, jaké základní signály problémového chování sledovat a kam dítě případně odkázat.
A když mladý sportovec prohraje?
Trenér neřeší pouze výsledek.
Pomáhá mu pochopit, co může příště udělat jinak.
To je Sportovní klub 2035, jak si ho představuji já.
Ne obří technologické centrum.
Ne profesionální esportová organizace.
Ale prostředí, které propojuje:
POHYB × ZDRAVÍ × DIGITÁLNÍ KOMPETENCE × GAMING/ESPORT × ODOLNOST × KOMUNITU.
Technologie nejsou cílem
A právě tady bych chtěl udělat jednu důležitou tečku.
Můžeme nakoupit nejmodernější počítače.
Wearables.
Senzory.
Virtuální realitu.
Umělou inteligenci.
Můžeme vybudovat esportovou arénu.
A přesto nemusíme vytvořit moderní sportovní klub.
Protože modernost podle mě nespočívá v množství technologií.
Spočívá v tom, jak je dokážeme využít pro rozvoj člověka.
WHO ve své aktuální práci s adolescenty zdůrazňuje nejen zdraví, ale také odolnost, zapojení mladých lidí a mezioborovou spolupráci v době rychlé digitální transformace. [8]
To je velmi blízko tomu, co může nabídnout i sport.
A možná jsme celou dobu pokládali špatnou otázku
Na začátku této série stála věta:
„Musíme děti dostat od počítačů zpátky na hřiště.“
Po čtyřech dílech bych ji už formuloval jinak.
Ano.
Potřebujeme děti dostat na hřiště.
Potřebujeme je dostat do tělocvičen, bazénů, na atletické ovály, led, tatami nebo ven do přírody.
Pohyb ničím nenahradíme.
Ale zároveň bychom neměli předstírat, že když dítě opustí hřiště, přestane existovat jeho digitální život.
Nepřestane.
A možná právě sportovní klub může být jedním z míst, které oba světy propojí.
Ne tím, že jeden nahradí druhým.
Ale tím, že do obou přenese stejné hodnoty:
respekt, disciplínu, spolupráci, fair play, odpovědnost a odolnost.
Proto možná otázka pro rok 2035 nebude:
Jak dostaneme děti z digitálního světa zpátky ke sportu?
Ale:
Jak prostřednictvím sportu připravíme děti na svět, který bude fyzický i digitální zároveň?
A jestli se nám to podaří, sportovní klub možná nebude v roce 2035 méně důležitý než dnes.
Možná bude důležitější než kdy dřív.
Pozn.: Čtvrtý a závěrečný díl série věnované vztahu sportu, esportu, gamingu a budoucí roli sportovních klubů.

Přečtěte si také:
Musíme děti skutečně dostat od počítačů?
Když sportovní klub vstoupí do esportu
Sportovní klub jako průvodce digitálním světem
Zdroje a literatura
- [1] Scholz, T., Völkel, L., & Uebach, C. (2021). Sportification of Esports – A systematization of sport-teams entering the esports ecosystem. International Journal of Esports, 1(1). Studie identifikovala 418 tradičních profesionálních sportovních týmů, které do konce roku 2019 vstoupily do esportového prostředí.
- [2] World Health Organization, Regional Office for Europe (2024). A focus on adolescent physical activity, eating behaviours, weight status and body image in Europe, central Asia and Canada: Health Behaviour in School-aged Children international report from the 2021/2022 survey. ISBN 978-92-890-6105-6.
- [3] World Health Organization, Regional Office for Europe (2025). Addressing the digital determinants of youth mental health and well-being: policy brief. WHO/EURO:2025-12187-51959-79685.
- [4] World Health Organization (2025). Getting children moving using active video games: a report of the GenMove programme. ISBN 978-92-4-010726-7.
- [5] Liu, Y. et al. (2026). Physical activity, resilience, and mental health in adolescents: a systematic review of recent evidence. Frontiers in Sports and Active Living. DOI: 10.3389/fspor.2026.1757784. PubMed
- [6] Wade, L., Eime, R., Pankowiak, A., Vella, S., Eather, N. et al. (2026). The impact of sports participation on psychological health and social outcomes in children and adolescents: a systematic review and update to the “Mental Health through Sport” conceptual model. Systematic Reviews, 15, 121. Přehled zahrnul 189 studií. DOI: 10.1186/s13643-026-03104-1. PubMed
- [7] Systematický přehled kvalitativních studií (2025). How do sports participation and sports settings influence the mental health of children and adolescents? A systematic review of qualitative studies. Přehled zahrnul 25 studií a identifikoval mimo jiné odolnost, osobní rozvoj, smysl/strukturu a pocit sounáležitosti jako relevantní témata; současně upozorňuje na možné pozitivní i negativní vlivy sportovního prostředí. PubMed
- [8] World Health Organization (2026). Working for a brighter, healthier future: how WHO improves health and promotes well-being for the world’s adolescents. Third edition. WHO. ISBN 978-92-4-012286-4. Světová zdravotnická organizace
(autor: PhDr. Mgr. Zdeněk Ledvina, LL.M., MBA, MSc.; vedoucí Centra pro esport FTVS UK)





















