Když 1. srpna v italském Salernu skončily Evropské univerzitní hry 2026, uzavřela se nejen největší evropská univerzitní sportovní soutěž letošního roku. Skončilo také jedinečné srovnání toho, jakou roli přisuzují jednotlivé evropské země sportu na svých univerzitách.
České vysoké školy si z Itálie odvážejí jednu stříbrnou medaili, čtvrté místo a několik dalších kvalitních umístění mezi evropskou špičkou. Samotná výsledková listina ale vypráví jen část příběhu. Mnohem zajímavější je otázka, co letošní hry ukázaly o postavení univerzitního sportu v Evropě – a jaké zrcadlo nastavily českému systému.
Evropských univerzitních her se zúčastnily přibližně čtyři tisíce studentů z přibližně čtyř set univerzit a zhruba čtyřiceti evropských zemí. Právě proto představují jedinečnou příležitost porovnat nejen sportovní výkonnost studentů, ale také to, jak jednotlivé univerzity a celé státy přistupují ke sportu jako součásti akademického života.
Evropské univerzitní hry nejsou univerziáda
Evropské univerzitní hry bývají někdy zaměňovány se Světovými univerzitními hrami (dříve Univerziádou). Rozdíl je přitom zásadní.
Na Světových univerzitních hrách reprezentují studenti především své státy. V Salernu však soutěžily samotné univerzity. Každá škola vysílala vlastní družstva, reprezentovala své akademické prostředí a svou sportovní tradici.
Úspěch proto nevypovídá pouze o kvalitě jednotlivých sportovců. Ukazuje také, zda univerzita vytváří podmínky pro pravidelnou sportovní činnost studentů, dokáže sestavit konkurenceschopná družstva a považuje sport za přirozenou součást života své akademické obce.
Právě v tom spočívá specifický význam Evropských univerzitních her.
Český model stojí na jiné tradici
Český univerzitní sport získal v Salernu stříbrnou medaili v mužském beachvolejbalu a přidal další kvalitní umístění včetně čtvrtého místa v basketbalu 3×3. Tyto výsledky potvrzují, že čeští studenti mohou evropské konkurenci úspěšně čelit.
Současně však ukazují charakter českého systému. Například stříbrnou beachvolejbalovou dvojici tvořili studenti dvou různých vysokých škol, kteří podle pravidel Evropské asociace univerzitního sportu startovali pod hlavičkou Českého vysokého učení technického v Praze. I tento příklad ukazuje, že český univerzitní sport funguje jinak než v řadě evropských zemí.
Většina českých reprezentantů totiž svou každodenní sportovní přípravu absolvuje především ve sportovních klubech, národních sportovních svazech nebo resortních sportovních centrech. Univerzita je pro ně především místem studia, zatímco vrcholová sportovní příprava probíhá převážně mimo její prostředí.
To není slabina českého sportu. Je to historicky vytvořený model, který přinesl České republice řadu olympijských vítězů i mistrů světa. Evropské univerzitní hry však ukazují, že vedle něj existují i jiné přístupy.
V Evropě mají univerzity často širší sportovní roli
Při pohledu na konečné výsledky her je patrné, že mezi nejúspěšnějšími univerzitami se pravidelně objevují školy, které dlouhodobě vytvářejí podmínky pro sportovní život svých studentů a dokážou postavit kvalitní družstva ve více sportech.
Sport zde není pouze doplňkem studia ani jednorázovou reprezentací školy. Je součástí života kampusu, akademické komunity i identity univerzity.
Úspěch tak nezačíná až při samotných hrách. Začíná dlouhodobou prací univerzit, jejich sportovních center, trenérů, studentských klubů i podpory vedení školy.
Právě to představuje jedno z nejzajímavějších zjištění letošních Evropských univerzitních her.
Nejde o hledání lepšího systému
Bylo by jednoduché porovnat počet medailí a vyvozovat z něj závěry. Takové hodnocení by však bylo příliš povrchní.
Evropské univerzitní hry neurčují, který model je správný. Ukazují pouze, že jednotlivé evropské země přisuzují univerzitám ve sportu různou roli.
Český systém je historicky postaven především na sportovních klubech, národních sportovních svazech a resortních sportovních centrech. V řadě dalších evropských zemí přebírají významnější část této role samotné univerzity.
Oba modely mají své přednosti i své limity. Smyslem není hledat vítěze tohoto srovnání, ale porozumět tomu, jak jednotlivé systémy fungují.
Salerno otevřelo důležitou diskusi
Výsledky českých univerzit nejsou důvodem ani k přehnanému optimismu, ani ke kritice. Jsou však příležitostí položit si otázku, jaké místo má sport na českých vysokých školách dnes a jakou roli by mohl hrát v budoucnu.
Nejde přitom pouze o podporu vrcholových sportovců. Stejně důležité je vytváření prostředí pro pohyb studentů, budování akademické komunity, podporu zdravého životního stylu i propojení sportovní praxe s výzkumem, vzděláváním a přípravou budoucích trenérů či odborníků.
Právě v tom spočívá největší přínos letošních Evropských univerzitních her. Nejsou jen přehledem medailí. Nastavily zrcadlo tomu, jak jednotlivé evropské země chápou místo sportu na svých univerzitách. A současně otevřely legitimní otázku, jakou roli chce v této oblasti do budoucna hrát Česká republika.
Zdroje:
(kar; foto: Šárka Čiháková, ČAUS)





















