Ruský sport vysílá do světa stále sebevědomější signály. Zatímco ještě před několika lety bylo hlavním tématem vyloučení ruských reprezentantů z řady mezinárodních soutěží po zahájení války na Ukrajině, dnes Moskva otevřeně hovoří o jejich plném návratu pod státní vlajkou a s národní hymnou. Nejnověji tento postoj formuloval ruský ministr sportu a zároveň předseda Ruského olympijského výboru Michail Děgťarjov během vystoupení na petrohradském ekonomickém fóru.

Podle Děgťarjova by se měli ruští sportovci během následujících dvou let plně vrátit do světového sportu. Připomněl, že na zimních olympijských hrách v Miláně 2026 startovalo pouze 13 ruských sportovců pod neutrálním statusem, avšak na olympiádě v Los Angeles 2028 očekává účast kompletní ruské výpravy pod státními symboly.

Ministr argumentuje tím, že proces reintegrace již fakticky probíhá. Podle jeho slov zazněla od začátku letošního roku ruská hymna na mezinárodních soutěžích více než 140krát a paralympijský tým byl již plně rehabilitován. Děgťarjov proto označil současný stav za přechodné období a vyzval Mezinárodní olympijský výbor k ukončení sankční politiky vůči Rusku.

Spor o budoucnost olympijského hnutí

Nejzajímavější část projevu se však netýkala samotného návratu Ruska, ale budoucího fungování olympijského hnutí. Děgťarjov tvrdí, že MOV čelí hluboké institucionální krizi. Podle něj rostou náklady na pořádání her, mění se mediální prostředí a sport je stále častěji zatahován do geopolitických konfliktů.

Ruský ministr otevřeně kritizoval současný model řízení MOV. Označil jej za systém připomínající uzavřený klub, v němž klíčová rozhodnutí přijímá relativně úzký okruh členů a výkonného výboru. Podle jeho názoru mají národní olympijské výbory a mezinárodní federace příliš malý vliv na zásadní rozhodnutí.

Právě tato kritika není zcela osamocená. V posledních letech se vedly debaty o transparentnosti rozhodovacích procesů MOV, o nákladnosti kandidatur měst na olympijské hry i o tom, zda současná struktura dokáže reagovat na rychlé změny mediálního a digitálního prostředí. Někteří analytici upozorňují, že olympijské hnutí stojí před generační výzvou, protože mladší publikum stále častěji sleduje jednotlivé sportovní hvězdy a digitální obsah místo tradičního olympijského formátu.

Děgťarjov proto podpořil program nové prezidentky MOV Kirsty Coventry nazvaný „Připraveni na budoucnost“, který označil za revoluční krok směrem k modernizaci olympijského systému. Současně však zdůraznil, že reformy musí podle jeho názoru vést k většímu zapojení národních sportovních struktur.

Olympiáda mezi politikou, klimatem a kulturou

Děgťarjov se dotkl i dalších citlivých témat současného sportu. V otázce ženských soutěží podpořil postoj prezidentky Coventryové, podle kterého mají v ženských kategoriích soutěžit pouze biologické ženy. Téma účasti transgender sportovců patří mezi nejdiskutovanější otázky posledních let a rozděluje nejen sportovní federace, ale i vlády jednotlivých států.

Ruský ministr rovněž upozornil na problém budoucích pořadatelů zimních olympijských her. Podle něj klimatické změny a rostoucí finanční náklady povedou k tomu, že počet vhodných lokalit bude postupně klesat. Rusko se podle jeho názoru díky rozsáhlému území a kontinentálnímu klimatu může stát jednou z mála zemí schopných pořádat velké zimní akce i v polovině století.

Z politického hlediska pak Děgťarjov varoval před opakováním historických chyb. Připomněl bojkot olympijských her v Moskvě v roce 1980, následný bojkot her v Los Angeles v roce 1984 i izolaci sportovců bývalé Jugoslávie v devadesátých letech. Podle něj každá politická sankce nakonec poškozuje celý olympijský systém.

Je však třeba dodat, že pohled Moskvy zůstává pouze jednou stranou debaty. Sankce vůči ruskému sportu byly zavedeny po rozsáhlé invazi na Ukrajinu v roce 2022 a řada západních zemí i sportovních organizací nadále zastává názor, že návrat Ruska musí být podmíněn širšími politickými okolnostmi. Současně se ale ukazuje, že v některých sportech již dochází k postupnému uvolňování omezení a k návratu ruských reprezentantů pod neutrálním statusem.

Olympijské hnutí tak skutečně stojí na rozcestí. Na jedné straně je snaha zachovat univerzální charakter sportu bez politických bariér. Na straně druhé stojí otázka, zda lze zcela oddělit vrcholový sport od geopolitických konfliktů současného světa. Právě odpověď na tuto otázku bude v příštích letech určovat nejen osud ruských sportovců, ale i podobu olympijského hnutí jako celku.

Zdroje:

• Inside The Games – Russian sports minister calls for IOC “to end this”⁠
• The Sports Examiner – Degtyarev expects Russia to be re admitted⁠
• TASS – Russia’s return to global sports arena would be good for world sport

(sklen)