Od Borotína přes Brno na olympijské pódium: smečař Schenk získal stříbro v Tokiu 1964, bronz v Mexiku 1968, šest ligových titulů a slavil i jako trenér.
Pavel Schenk (27. června 1941, Borotín u Blanska) patří k nejvýraznějším osobnostem československého volejbalu. Byl členem reprezentace, která vybojovala stříbro na olympiádě v Tokiu 1964 a bronz v Mexiku 1968, startoval také v Mnichově 1972. V domácí lize získal šest mistrovských titulů a po konci aktivní kariéry pokračoval v úspěšné trenérské dráze. Jeho životopis je obrazem éry, kdy patřil československý volejbal mezi světovou elitu.
Schenk vyrůstal v Brně, kde měl jeho otec František Schenk sochařský ateliér. Volejbalu se začal věnovat vážně poté, co si jeho talentu všiml trenér Karel Láznička. Už jako devatenáctiletý se podílel na zisku prvního z šesti titulů mistra republiky a brzy se stal oporou reprezentace, v níž během let 1962–1972 odehrál stovky utkání.
Hráčsky patřil mezi klíčové postavy Spartaku Brno ZJŠ (později Zbrojovka/Zetor Brno) a během vojenské služby působil v Dukle Kolín. Měřil 198 centimetrů a vynikal spolehlivým útokem v rozhodujících koncovkách. Klubová vitrína Brna se díky němu pyšní i dvěma triumfy v tehdejším PMEZ – dnešní Lize mistrů – v letech 1968 a 1972.
Na olympijské scéně se představil poprvé v Tokiu 1964, kde Československo vybojovalo historické stříbro. Schenk nastoupil do všech devíti utkání turnaje. O čtyři roky později v Mexiku 1968 pomohl týmu k bronzu, když odehrál šest zápasů. Poslední olympijský start přidal v Mnichově 1972, kde národní tým obsadil šesté místo. Tyto údaje potvrzují mezinárodní databáze Olympedia.org a Český olympijský výbor.
Vrchol jeho kariéry mimo olympijské hry přišel na mistrovství světa 1966 v Praze, kde Československo získalo zlaté medaile a Schenk byl vyhlášen nejlepším smečařem turnaje. Kromě světového titulu přidal i řadu cenných kovů z evropských šampionátů, což připomíná Síň slávy Českého volejbalového svazu.
Po ukončení hráčské kariéry v roce 1972 přešel plynule k trénování. Největší úspěchy zaznamenal v Červené hvězdě Bratislava (později VKP), s níž získal tři mistrovské tituly a vyhrál i prestižní evropské soutěže — PMEZ 1979 a Pohár vítězů pohárů 1981. Krátce vedl i československou reprezentaci mužů.
Rozhovory a portréty Pavla Schenka často evokují atmosféru „zlaté éry“ volejbalu — od spartánských tréninků po zápasy před vyprodanými halami. Jeho příběh ukazuje, jak široký dosah měla jeho kariéra: od brněnských začátků přes evropské poháry až po olympijská pódia. S odstupem desetiletí zůstává symbolem pracovitosti, spolehlivosti a schopnosti rozhodovat klíčové momenty.
Oficiální sportovní databáze a archivy dodnes evidují jeho medailové úspěchy, klubovou příslušnost i reprezentační bilanci. Pavel Schenk tak trvale figuruje v přehledech olympijských medailistů, ve Síni slávy ČVS i v profilech Českého olympijského týmu.
Poznámka: Článek vychází z oficiálních sportovních a historických zdrojů. Dílčí statistiky se mohou v různých databázích lišit; ověřeno podle ČVS, Olympedia a Českého olympijského výboru.(kp, sportovnilisty.cz; foto: FB Historie sportu na fotografiích)
