Josef Jurkanin (*5. března 1949, Praha) patří k nejvýraznějším postavám sparťanské generace přelomu šedesátých a sedmdesátých let. S fotbalem začínal v Avii Čakovice, kde brzy vynikl technikou, driblinkem a tvůrčím pojetím hry. Tyto vlastnosti mu vynesly pověst mimořádného talentu a přezdívku „český Pelé“, kterou s obdivem používala média i fanoušci. Do ligového „áčka“ Sparty přešel už v roce 1966 a jeho kariéra pak nabrala raketové tempo.
V rudém dresu odehrál devět sezon (1966–1975) a stal se jedním ze symbolů tehdejší „železné“ Sparty. Klubové statistiky uvádějí 461 zápasů a 187 gólů, což z Jurkanina činí jednu z nejproduktivnějších osobností letenské historie. Se Spartou získal titul v sezoně 1966/67, dvakrát si zahrál čtvrtfinále Poháru mistrů evropských zemí (1966 a 1968) a v roce 1973 dovedl tým až do semifinále Poháru vítězů pohárů, kde Spartu zastavil až AC Milán po dvou těsných porážkách 0:1. Vrchol kariéry přerušilo těžké zranění Achillovy šlachy na jaře 1973, po němž se – jak sám později přiznával – už nikdy nevrátil do původní formy.
Po odchodu z Letné zamířil v roce 1975 do Sklo Unionu Teplice, kde se o dva roky později podílel na postupu do finále Českého poháru. Následně oblékal dres pražské Slavie (1977–1979), čímž symbolicky spojil oba velké pražské tábory. Kariéru dohrával v Příbrami a později v pražském Břevnově, přičemž dlouho poté ještě nastupoval za Starou gardu Sparty. Jeho přesuny dokazují, jak vysoce si ho kluby cenily i po těžkém zranění a jak výraznou stopu zanechal v několika českých fotbalových prostředích.
V reprezentaci debutoval roku 1967 a do roku 1975 odehrál 12 mezistátních zápasů, v nichž vstřelil dvě branky. Poprvé se trefil při kvalifikační výhře 3:0 nad Tureckem o postup na EURO 1968, podruhé v květnu 1970 proti Lucembursku. Byl členem československého týmu na mistrovství světa v Mexiku 1970, kde nastoupil do utkání základní skupiny proti Rumunsku. Ačkoliv mužstvo tehdy nepostoupilo, Jurkanin s odstupem let označoval start na světovém šampionátu za největší okamžik své kariéry.
Jeho herní rukopis se vyznačoval vytříbenou technikou, krátkým vedením míče a odvážným driblinkem v přehuštěném středu pole. Patřil k fotbalistům, kteří dokázali vymyslet řešení tam, kde ostatní viděli slepou uličku. Jeho kreativita často nutila obránce k faulům v nebezpečných prostorech a jeho lehkost i vtip na hřišti mu dlouho vynášely aplaus tribun. Veřejnost v něm viděla „obrovský talent“, od něhož se očekávalo ještě víc – a právě v tom se odráží dvojí tvář jeho příběhu: kouzlo fotbalového šoumena i tíha očekávání, kterou nesl v éře tvrdé konkurence a po vleklém zranění.
Jurkanin zůstal se Spartou a Prahou spojen i po skončení profesionální kariéry. Účastnil se klubových akcí, vzpomínkových rozhovorů a stal se součástí sparťanské legendy, která přesahuje generace. Jeho bratr Zdeněk si ligu zahrál za Slavii, čímž rodina Jurkaninů symbolicky propojila obě pražská „S“.
Z dnešního pohledu představuje Josef Jurkanin fotbalistu, který vtiskl českému fotbalu tvář radosti ze hry. Statistiky, trofeje i účast na mistrovství světa jsou důležité, ale to hlavní zůstává v paměti diváků: jeho technika, fantazie a schopnost rozdávat fotbalovou radost. Pokud se mluví o „českém Pelém“ přelomu 60. a 70. let, jeho jméno zazní vždy jako jedno z prvních.
(kp, sportovnilisty.cz; foto: FB Historie sportu na fotografiích)
