Mistrovství Evropy v Birminghamu skončilo a výsledky už změnit nelze. Česká reprezentace zůstala bez medaile a pouze pět jejích individuálních výsledků se vešlo do první osmičky. Ještě důležitější bylo zjištění, že značná část výpravy na hlavní soutěži sezony nepotvrdila výkonnost, s níž do Británie přijížděla.
První otázka proto zněla, co čeští atleti v Birminghamu skutečně předvedli. Tu jsme položili výsledkům.
Po ní ale přichází otázka podstatně složitější.
Kdo vlastně českého reprezentanta připravuje a kdo odpovídá za to, aby na vrchol sezony přijel zdravý a v nejlepší možné formě?
Na první pohled by se mohlo zdát, že odpovědí je Český atletický svaz. Ve skutečnosti je systém podstatně složitější. Atlet má osobního trenéra, je členem klubu, může být zařazen v resortním sportovním centru a současně je součástí reprezentačního systému ČAS.
Birmingham proto neotevřel pouze otázku výkonnosti jednotlivých atletů. Otevřel také otázku, zda všechny části systému kolem nich skutečně fungují jako jeden celek.
Jeden reprezentant, několik různých struktur
Český atletický svaz má propracovanou reprezentační strukturu. V jejím čele stojí šéftrenér Pavel Sluka. Vedle něj pracují reprezentační trenéři jednotlivých skupin disciplín, do systému vstupují osobní trenéři reprezentantů, zdravotní komise, metodický servis a resortní sportovní centra.
Každodenní přípravu většiny reprezentantů přitom řídí jejich osobní trenéři.
ČAS má jinou, ale významnou úlohu. A zajímavé je podívat se přímo do jeho vlastních dokumentů.
Trenérská rada ČAS pro rok 2026 uvádí mezi svou činností koordinaci přípravy reprezentace, vytváření systémové návaznosti jednotlivých článků vrcholového sportu a zajišťování zdravotního a metodického servisu. Mezi konkrétními úkoly je pak výslovně uvedeno zabezpečení kvalitní přípravy vybraných závodníků včetně zdravotního zabezpečení a spolupráce s resortními centry, VSCM, SCM, akademiemi a oddíly.
Koordinace jednotlivých částí tedy není něco, co bychom svazu dodatečně přisuzovali. ČAS ji sám řadí mezi své úkoly.
A právě proto je po Birminghamu namístě otázka:
Pokud jednotlivé části systému existují, jak se pozná, že společně fungují dobře?
Zdravotní problémy ukázaly, proč je koordinace důležitá
Dobře je to vidět na zdravotním stavu reprezentantů.
Jednotlivé zranění ve vrcholovém sportu nevypovídá o kvalitě systému. Atletika žene lidský organismus k jeho limitům a zdravotním komplikacím nelze zabránit ani při nejlepší možné péči.
Během Birminghamu se jich však objevilo tolik, že jejich množství znepokojilo i šéftrenéra Sluku.
Bylo by příliš jednoduché z toho vyvodit, že selhal zdravotní servis ČAS. Pro takový závěr nemáme dostatek podkladů.
Právě zdravotní zabezpečení dobře ukazuje složitost systému. Zdravotní komise ČAS je podle svazových dokumentů koordinačním orgánem, který spolupracuje se zdravotním zabezpečením jednotlivých resortních sportovních center, Českého olympijského výboru a dalších zdravotnických zařízení. Zabývat se má prevencí, akutním servisem i následnou péčí.
Vedle toho má sportovec osobního trenéra a může využívat lékaře, fyzioterapeuty a další odborníky svého centra nebo vlastní specialisty.
A právě tady vznikají důležité otázky.
Kdo má celkový přehled o zdravotním stavu reprezentanta? Kdo sleduje jeho tréninkové zatížení? Jak spolu komunikují osobní trenér, lékař, fyzioterapeut, resortní centrum a reprezentační vedení? A kdo má dostatek informací k tomu, aby včas poznal, že se příprava nevyvíjí správným směrem?
Nemusí být problém v kvalitě jednotlivých odborníků. Problém může vzniknout také mezi nimi.
Česká atletika sportoviště má. Otázkou je jejich dostupnost
Po Birminghamu se v debatě objevila rovněž kritika tréninkových podmínek.
Ani tady však jednoduchý soud neobstojí.
Česká atletika má kvalitní sportoviště a několik významných tréninkových center. Nelze tedy obecně tvrdit, že čeští reprezentanti nemají kde trénovat.
Správná otázka je jiná:
Má každý atlet s potenciálem pro evropskou nebo světovou úroveň přístup k podmínkám, které skutečně potřebuje jeho disciplína?
A podmínkami už dávno není míněn pouze stadion, hala nebo posilovna.
Moderní vrcholový sport potřebuje diagnostiku, fyzioterapii, regeneraci, lékařskou péči, biomechaniku, kvalitní silovou přípravu, výživu, psychologickou podporu a stále významnější práci s daty.
Jednotlivé služby mohou v českém sportu existovat.
Rozhodující je, zda jsou dostupné správnému sportovci ve správný okamžik a zda spolu jednotliví odborníci pracují jako tým.
Manuel ukazuje jednu z možných cest
Zajímavým příkladem je Lurdes Gloria Manuel.
Česká čtvrtkařka se před halovou sezonou 2025 připojila k mezinárodní tréninkové skupině švýcarského kouče Laurenta Meuwlyho v Nizozemsku. V ní se připravuje po boku závodnic absolutní světové úrovně. ČAS ji současně vede ve svém nejvyšším reprezentačním výběru a jako jejího trenéra uvádí právě Meuwlyho.
Výkonnostní posun české závodnice je výrazný.
V březnu 2026 se Manuel stala halovou mistryní světa na 400 metrů. Pod širým nebem pak posunula osobní rekord až na 49,37 a před Birminghamem byla druhou nejrychlejší Evropankou sezony.
Její příklad není důkazem selhání českého systému. Moderní vrcholový sport je mezinárodní a využít jedno z nejlepších tréninkových prostředí na světě může být naopak velmi dobrým rozhodnutím.
Zajímavější je jiná otázka:
Co z prostředí jedné z nejlepších světových čtvrtkařských skupin může česká atletika převzít pro vlastní trenéry a další reprezentanty?
Smyslem zahraniční přípravy nemusí být pouze posun jednoho mimořádně talentovaného sportovce. Může se stát také zdrojem know-how pro domácí prostředí.
Stejná výkonnost neznamená stejné podmínky
Manuel současně ukazuje ještě jednu vlastnost českého modelu.
Podmínky jednotlivých reprezentantů nejsou totožné.
Někdo se připravuje v mezinárodní profesionální skupině, jiný především v domácím klubu. Další využívá zázemí resortního sportovního centra. Liší se osobní trenéři, dostupná infrastruktura i odborný servis.
To samo o sobě není chyba.
Atletika zahrnuje natolik rozdílné disciplíny, že jednotný model přípravy pro sprintera, maratonce, výškaře a kladiváře ani nemůže existovat.
Funkční systém by však měl dokázat rozpoznat, co konkrétní sportovec potřebuje k dalšímu výkonnostnímu posunu, a pomoci mu k takovým podmínkám získat přístup.
Právě zde se vracíme k Birminghamu.
Pokud část reprezentantů nedokázala na hlavním závodě sezony potvrdit předchozí výkonnost, je legitimní analyzovat nejen jejich trénink, ale také prostředí, ve kterém vznikal.
Třináct medailí mládeže ještě není odpovědí
Do debaty vstupují také mimořádně úspěšné výsledky českých dorostenců. Třináct medailí z letošního evropského šampionátu do 18 let vytváří ostrý kontrast s nulou z Birminghamu.
Bylo by však chybou tato dvě čísla jednoduše postavit proti sobě.
Jde o rozdílné generace.
Chceme-li zjistit, zda česká atletika dokáže převádět mimořádný mládežnický talent do seniorské evropské špičky, musíme sledovat konkrétní sportovce v čase.
Skutečným měřítkem práce s talentem není počet medailí v osmnácti letech, ale kolik těchto atletů dokáže o pět či deset let později konkurovat evropské a světové seniorské špičce.
Takovou odpověď Birmingham neposkytuje.
Současná silná generace českých dorostenců je proto především příležitostí. Zda ji česká atletika využije, budeme moci hodnotit až v dalších letech.
Nejde o hledání viníka, ale odpovědnosti
Po historicky nepovedeném šampionátu je přirozené hledat někoho, kdo za výsledek odpovídá.
Jenže právě struktura české atletiky ukazuje, proč jednoduchá odpověď neexistuje.
Sportovec odpovídá za svůj přístup.
Každodenní přípravu většinou řídí osobní trenér.
Klub vytváří základní sportovní prostředí.
Resortní centrum může poskytovat profesionální podmínky a odborný servis.
Český atletický svaz vytváří reprezentační systém, stanovuje kritéria, organizuje reprezentaci, koordinuje přípravu a podle vlastních dokumentů zabezpečuje zdravotní a metodický servis.
Každý tedy může svou část práce odvést dobře.
Přesto ještě nemusí dobře fungovat celek.
A právě proto není po Birminghamu nejdůležitější otázkou:
Kdo za neúspěch může?
Mnohem zajímavější je:
Kdo zajišťuje, aby všechny části systému fungovaly dohromady, a podle čeho se pozná, že fungují dobře?
Jedno mistrovství Evropy nedokazuje, že český atletický systém nefunguje. Stejně tak by bylo chybou tvrdit, že problémy vyřeší výměna jednoho trenéra, změna jedné metodiky nebo vybudování dalšího sportoviště.
Birmingham však přinesl dost varovných signálů na to, aby tato otázka nezůstala bez odpovědi.
Česká atletika má talentovanou mládež, závodníky evropské a světové úrovně, osobní i reprezentační trenéry, sportoviště, resortní centra a odborný servis.
Možná proto není nejdůležitější ptát se, co české atletice chybí. Mnohem důležitější je zjistit, zda všechno, co už má, skutečně funguje jako jeden systém ve prospěch sportovce.
Birmingham na tuto otázku odpověď nedal.
Dal však české atletice velmi dobrý důvod ji hledat.
Zdroje:
- Český atletický svaz – řízení trenérské rady ČAS v roce 2026
- Český atletický svaz – trenérské informace a úkoly reprezentace pro rok 2026
- Český atletický svaz – Lurdes Gloria Manuel a její příprava s Laurentem Meuwlym
(buk; foto: AI)





















