Peníze na sport, nebo na aparát? USA otevřely citlivou otázku svazů

Americký biatlon hledal úspory ve společném servisu s větším svazem. Projekt narazil na odpor členů, ale otevřel otázku, kolik má stát aparát sportu.

Americký biatlon se dostal do situace, která může být zajímavá i pro české prostředí. U.S. Biathlon po výrazném poklesu podpory a zhoršení finančních podmínek připravoval strategickou provozní alianci s podstatně větší organizací U.S. Ski & Snowboard. Nemělo jít o klasické sloučení obou sportovních svazů. Biatlon měl zůstat samostatnou právnickou osobou, zachovat vlastní finanční prostředky, audit i řídicí odpovědnost, zatímco větší partner měl převzít významnou část každodenního provozu, administrativy a služeb.

Ekonomická logika byla zřejmá. Menší svaz potřebuje účetnictví, mzdy, IT, právní služby, marketing, komunikaci, fundraising a další servis podobně jako velká federace, ale náklady rozpočítává na výrazně menší příjmovou a členskou základnu. Pokud stejné služby už provozuje větší organizace, společný model může být levnější než financování dvou paralelních aparátů.

Podle materiálů U.S. Biathlon měla aliance proti dosavadnímu vývoji přinést během čtyř let minimálně 3,3 milionu dolarů v kombinaci vyšších příjmů, nižších provozních nákladů a většího sponzoringu. Projekt však nakonec narazil na silný odpor biatlonové komunity a v září byl zastaven.

Biatlon chtěl zachovat sport, ale sdílet aparát

Příprava spolupráce začala na konci roku 2024 a finanční tlak ji následně urychlil. Vedení U.S. Biathlon letos členům oznámilo, že podpora od United States Olympic & Paralympic Committee klesá o 22 procent a současně se zhoršily některé sponzorské příjmy.

Navrhovaná dohoda měla oddělit sportovní autonomii od provozního servisu. U.S. Biathlon měl zůstat samostatnou právní entitou s vlastními financemi a auditem. U.S. Ski & Snowboard měl na základě servisní smlouvy řídit každodenní provoz, programy, akce a administrativu podle podmínek schválených vedením biatlonového svazu.

Právě tento rozdíl je podstatný. Sdílení administrativních funkcí nemusí automaticky znamenat zánik nebo právní sloučení sportovních svazů. Organizace mohou mít vlastní reprezentaci, soutěžní systém, členskou základnu i sportovní rozhodování a zároveň společně provozovat účetnictví, IT, marketing nebo právní servis.

Pro menší federaci představoval návrh možnost snížit fixní náklady a současně využívat obchodní, marketingové a provozní kapacity výrazně větší organizace. U.S. Biathlon očekával také větší možnosti při získávání sponzorů a rozšiřování služeb pro sportovce.

Projekt však uvnitř amerického biatlonu vyvolal silný odpor. Část členů se obávala, že formální samostatnost nebude v praxi stačit a ekonomicky silnější partner může postupně získat větší vliv také na samotný sport. Podle zveřejněných výsledků průzkumu podporovalo schválení dohody v tehdy navržené podobě pouze 6,2 procenta oslovených trenérů, dobrovolníků a členů.

U.S. Biathlon proto 9. září oznámil, že další posuzování aliance pozastavuje. U.S. Ski & Snowboard následně od projektu odstoupil.

Americký případ tak ukázal základní konflikt celé debaty. Ekonomicky výhodnější model ještě nemusí být přijatelný pro sportovní komunitu, pokud vyvolává obavy ze ztráty identity, autonomie nebo kontroly nad vlastním sportem.

Kanada už sdílení služeb doporučuje systémově

Americký případ není izolovaný. Podobnou otázku nyní mnohem systematičtěji řeší Kanada.

Nezávislá Future of Sport in Canada Commission ve své závěrečné zprávě z března 2026 označila kanadský sportovní systém za roztříštěný a řadu organizací za ekonomicky a provozně příliš slabé. Mezi doporučená řešení výslovně zařadila vytváření modelů sdílených služeb a také slučování sportovních organizací.

Podle komise mohou společné služby snížit administrativní režii, odstranit duplicity, zvýšit nákupní sílu organizací a vytvořit úspory, které lze přesunout do samotného sportu. Model může fungovat horizontálně mezi několika národními svazy i vertikálně mezi národní, provinční a případně klubovou úrovní jednoho sportu.

Komise jde ještě dál. Kvůli finančnímu tlaku a omezeným provozním kapacitám některých organizací doporučuje kanadské vládě podporovat také slučování sportovních organizací a vytvořit zvláštní transformační fond, který by náklady na přechod ke společným službám nebo konsolidaci pomáhal financovat.

Současně navrhuje, aby federálně financované organizace podstupovaly kontroly provozní efektivity a hledaly možnosti, jak snížit vlastní režii.

Kanadská debata už přitom nezůstává pouze na úrovni doporučení.

Alpine Canada oznámila 11. září nové partnerství se společností Capital Power. Soukromý partner navrhuje investovat pět milionů kanadských dolarů v prvním roce a následně až dalších 20 milionů během pětiletého období.

Plný potenciální objem 25 milionů CAD je však podmíněn mimo jiné tím, že se Alpine Canada spojí alespoň s jednou další národní organizací některé ze sněhových disciplín a současně získá další dodatečné veřejné financování.

To je neobvyklý model. Soukromý sponzor už neposkytuje pouze peníze za marketingová práva, ale část svého dlouhodobého závazku váže na strukturální změnu sportovního systému.

Alpine Canada současně vyzvala další kanadské organizace zimních sportů, aby se k projektu připojily. Deklarovaným cílem je vytvořit úspory ze společného systému a přesunout více zdrojů ke sportovcům, trenérům, klubům a komunitám.

Kolik aparátů skutečně potřebuje sport?

Právě zde se americká a kanadská zkušenost stává zajímavou pro Českou republiku.

Český sport tvoří velké množství samostatných svazů a dalších organizací. Je přirozené, že každý sport potřebuje vlastní odborné vedení, trenérský systém, soutěže, reprezentaci a demokratické rozhodování své členské základny.

Méně samozřejmé je, zda musí mít každý svaz také kompletní vlastní podpůrný aparát.

Účetnictví, mzdy, IT infrastruktura, ochrana osobních údajů, právní služby, veřejné zakázky nebo některé druhy nákupů nejsou činnosti specifické pouze pro atletiku, plavání, lyžování či biatlon. V mnoha případech jde o velmi podobné procesy.

Pokud je významná část sportovních organizací financována z veřejných prostředků, je legitimní ptát se nejen na to, zda dotaci využily v souladu s jejím účelem, ale také na efektivitu samotné organizační struktury.

Neznamená to, že malé sportovní svazy mají být automaticky rušeny nebo pohlcovány většími.

Americký případ naopak ukazuje rizika příliš rychlé centralizace. Sportovní organizace nejsou běžné firmy. Jejich identita, tradice, členská demokracie a důvěra lidí uvnitř sportu mají vlastní hodnotu, kterou nelze převést pouze na účetní úsporu.

Mezi úplnou samostatností a úplným sloučením však existuje široký prostor.

Několik svazů může například společně využívat účetní centrum, payroll, právní servis, IT infrastrukturu, veřejné zakázky nebo společný nákup vybraných služeb. Sportovní rozhodování, reprezentace, soutěže i členská struktura přitom mohou zůstat samostatné.

Ekonomická otázka proto nemusí znít, kolik sportovních svazů má existovat.

Mnohem přesnější je ptát se, kolik paralelních aparátů je skutečně nutné financovat, aby si jednotlivé sporty zachovaly svou samostatnost.

U.S. Biathlon tuto otázku začal řešit pod tlakem poklesu příjmů. Kanada ji už otevřela jako systémovou součást reformy své sportovní politiky.

Pro Českou republiku může být podobná debata citlivá. Při rostoucích nákladech sportu a omezeném objemu veřejných prostředků však bude stále obtížnější se jí vyhýbat.

Pokud má stát do sportu posílat více peněz, je zároveň legitimní požadovat, aby bylo zřetelněji vidět, kolik z nich skutečně míří na sportovce, trenéry, kluby a soutěže a kolik stojí provoz institucí, které veřejné prostředky spravují.

Zdroje:

(buk; foto: AI)

Pohyb a zdraví

Portál pohyb a zdraví nabízí články, tipy a inspiraci pro zdravý životní styl, pravidelný pohyb a vyvážené stravování. Objevte doporučení odborníků, zajímavé akce i praktické rady, jak zlepšit kondici, zdraví i celkovou pohodu.