Mezinárodní olympijský výbor vstoupil do nové éry a zároveň do období nejistoty. Nová prezidentka MOV Kirsty Coventry během jednání výkonného výboru v Lausanne oznámila sérii kroků, které mohou zásadně změnit podobu olympijského hnutí pro další desetiletí. Zastavila volbu pořadatele Letních olympijských her mládeže 2030, rozpustila esportovou komisi MOV a otevřeně prohlásila, že MOV se musí vrátit ke svému „hlavnímu poslání“. V olympijském světě to vyvolalo otázku, zda se končí období experimentů, které v posledních letech prosazoval bývalý prezident Thomas Bach.
Rozhodnutí přišlo ve chvíli, kdy se olympijské hnutí snaží oslovit mladou generaci. Právě to byl hlavní argument pro vznik Olympijských her mládeže i olympijského esportu. Jenže Coventry nyní tvrdí, že celý systém ztratil jasný směr. „Musíme se zastavit a skutečně si položit otázku, proč Olympijské hry mládeže pořádáme. Uvědomili jsme si, že v rámci celého olympijského hnutí je to velmi roztříštěné a neexistuje skutečný společný směr,“ uvedla Coventry během tiskové konference.
To je mimořádně tvrdé přiznání. Olympijské hry mládeže byly od svého vzniku v roce 2010 prezentovány jako laboratoř budoucnosti olympijského sportu. Právě zde se testovaly sporty a formáty určené mladému publiku. Velký úspěch zde zaznamenal například breaking, který se později objevil i na olympiádě v Paříži 2024. Mládežnické hry zároveň pomohly vyrůst celé generaci sportovců, mezi nimi americké snowboardistce Chloe Kim nebo čínské hvězdě Eileen Gu.
Jenže MOV nyní přiznává, že samotná idea těchto her zřejmě přestává být srozumitelná i uvnitř organizace. Kandidáti na pořádání her v roce 2030, tedy Asunción, Bangkok a Santiago, se připravovali na červnovou volbu pořadatele. Ta je nyní zrušena bez náhradního termínu.
Z pohledu sportovní politiky jde o významný signál. Olympijské hnutí začíná otevřeně přiznávat, že nekontrolované rozšiřování programu přináší obrovské náklady a organizační problémy. Coventry současně oznámila, že MOV bude nově posuzovat olympijský program „holisticky“ a nebude donekonečna přidávat nové sporty a disciplíny. „Nemůžeme pokračovat v tom, že budeme stále větší a větší. To není odpověď,“ prohlásila prezidentka MOV.
To může mít zásadní důsledky i pro budoucí olympiády. Už nyní se mluví o omezení některých disciplín pro hry v Brisbane 2032. Pod tlakem jsou sporty náročné na infrastrukturu i sporty, které nepřitahují televizní publikum. Olympijské hnutí se tak dostává do paradoxní situace. Na jedné straně chce oslovit mladé lidi, na druhé straně začíná brzdit experimenty, které měly právě mladé publikum přivést.
Esporty narazily na realitu olympijského světa
Ještě větší otřes zasáhl oblast esportu. Olympijské esportové hry měly být jedním z největších projektů posledních let. Po schválení na olympijském kongresu v Paříži 2024 se zdálo, že vznikne nový pilíř olympijského hnutí. První hry se měly konat v roce 2027 v Saúdské Arábii. Nyní je však celý projekt v mlze.
Coventry potvrdila, že esportová komise MOV byla rozpuštěna a celý projekt přechází přímo pod její kancelář. „Esport je stále živý,“ uvedla, ale zároveň dodala, že MOV se nyní soustředí hlavně na své hlavní poslání a budoucí strategii tradičního olympijského sportu.
To je velmi odlišný tón od éry Thomase Bacha. Ten v esportech viděl cestu k mladé generaci a možnost, jak olympijské hnutí propojit s digitálním světem. Jenže projekt od začátku narážel na zásadní problémy. Olympijské hodnoty se střetávaly s realitou herního průmyslu.
MOV odmítal násilné hry typu Counter Strike nebo Call of Duty, protože podle představitelů olympismu neodpovídají duchu her. Jenže právě tyto tituly dominují světovému esportu. MOV proto prosazoval hlavně sportovní simulace, které však velkou část herní komunity nezaujaly. Olympijský esport tak riskoval, že vznikne umělý projekt bez skutečného publika.
Dalším problémem byla kontrola nad autorskými právy. Zatímco tradiční sport nikdo nevlastní, esportové tituly patří soukromým firmám jako Riot Games, Valve nebo Epic Games. MOV tak zjišťoval, že v digitálním světě nemá dominantní postavení jako v klasickém sportu.
Velkou ránu představovalo také ukončení dvanáctileté dohody mezi MOV a Saúdskou Arábiío pořádání esportových her. Partnerství skončilo už po čtrnácti měsících, přestože mělo být vlajkovou lodí nového projektu. Reuters tehdy upozornil, že obě strany chtějí pokračovat vlastní cestou a MOV začne hledat nový model.
Z dnešního pohledu se ukazuje, že olympijský esport možná narazil na základní problém. Olympijské hnutí je postaveno na dlouhodobé stabilitě, tradici a jasné institucionální kontrole. Herní průmysl funguje přesně opačně. Je rychlý, komerční, chaotický a závislý na soukromých firmách. Tyto dva světy se zatím nedokázaly skutečně propojit.
Olympijské hnutí hledá nový směr
Přesto nelze tvrdit, že MOV rezignuje na mladé publikum. Naopak. Coventry opakovaně zdůrazňuje, že právě hledání nové strategie pro mladou generaci je hlavním důvodem současných změn. Jenže zatím není jasné, jak tato strategie bude vypadat.
Olympijské hry mládeže v Dakaru v roce 2026 se uskuteční podle plánu a půjde o historicky první olympijskou akci pořádanou v Africe. Zimní mládežnické hry v italském regionu Dolomiti Valtellina v roce 2028 rovněž pokračují. Budoucnost dalších ročníků je však otevřená.
Současně MOV schválil nový formát kvalifikační série pro olympiádu v Los Angeles 2028. Turnaje se uskuteční v Tokiu , Shanghai, Montrealu a Orlandu. Na programu budou moderní sporty jako basketbal 3 na 3, BMX freestyle, skateboarding nebo flag football. To ukazuje, že MOV mladé publikum neopouští, ale chce ho oslovovat opatrněji a více pod vlastní kontrolou.
Celý proces připomíná návrat olympijského hnutí k opatrnějšímu a konzervativnějšímu modelu. Coventry, bývalá olympijská vítězka v plavání ze Zimbabwe, zatím působí jako prezidentka, která chce nejprve stabilizovat organizaci a až poté experimentovat. Po letech rychlého rozšiřování programu přichází období revizí, škrtů a hledání nového směru.
Pro svět sportu je to mimořádně důležitý okamžik. Olympijské hry byly po desetiletí symbolem stability a kontinuity. Dnes však i MOV přiznává, že tradiční model přestává automaticky fungovat. Mladá generace sleduje sport jinak, konzumuje digitální obsah jinak a často nevnímá olympiádu jako vrchol sportovního světa tak jednoznačně jako generace předchozí.
Právě proto může být současné období jedním z nejzásadnějších přelomů moderní olympijské historie. Nejde jen o esport nebo hry mládeže. Jde o otázku, jak má olympijské hnutí vypadat v době digitální kultury, sociálních sítí a globální konkurence o pozornost mladých lidí.
V této chvíli však MOV místo expanze volí brzdu. A svět sportu čeká, zda jde pouze o krátkou reorganizaci, nebo o začátek hlubší proměny olympijského hnutí.
Zdroje:
(sklen)
