Jen výjimečně se objeví sportovec, který dokáže zůstat mezi světovou elitou téměř čtvrt století. Olaf Tufte byl jedním z nich.
Zpráva o jeho úmrtí zasáhla nejen svět veslování, ale celé Norsko. Podle vyjádření rodiny byl nalezen v bezvědomí na rodinné farmě a následně zemřel v nemocnici v Oslu. Příčina úmrtí nebyla zveřejněna.
Norský premiér Jonas Gahr Støre jej označil za jednoho z největších sportovních hrdinů země a za vzor několika generací. Tufte totiž nebyl jen dvojnásobným olympijským vítězem. Byl symbolem vytrvalosti, skromnosti a mimořádné oddanosti sportu.
Sedm olympiád. Příběh, který se jen tak neopakuje
Pro většinu sportovců představuje už samotná účast na olympijských hrách vrchol kariéry. Olaf Tufte dokázal tento vrchol zopakovat sedmkrát.
Když nastoupil na své první olympijské hry v Atlantě v roce 1996, bylo mu jednadvacet let. Tehdy jen málokdo tušil, že se z mladého norského veslaře stane jedna z nejvýraznějších osobností moderní historie tohoto sportu.
Na olympijských hrách startoval nepřetržitě od Atlanty přes Sydney, Atény, Peking, Londýn, Rio de Janeiro až po Tokio. Během této mimořádné cesty získal čtyři olympijské medaile během šestnácti let.
Ve skifu vybojoval dvě zlaté medaile v Aténách 2004 a Pekingu 2008. K nim přidal stříbro z dvojskifu v Sydney 2000 a bronz z dvojskifu v Riu de Janeiro 2016.
Ještě pozoruhodnější než samotná sbírka medailí však byla jeho schopnost zůstávat konkurenceschopný po tolik let.
Když nastoupil na olympijských hrách v Tokiu, bylo mu 45 let. Seděl ve čtyřce společně se závodníky, kteří se narodili až po jeho olympijské premiéře v Atlantě. Symboličtější zakončení jedné mimořádné kariéry si lze představit jen stěží. Zkušený veterán se stal přirozeným mentorem nové generace a ukázal, že skutečné sportovní mistrovství nespočívá jen ve vítězstvích, ale také ve schopnosti předávat zkušenosti dál.
Olympionik, který nikdy neopustil obyčejný život
Možná právě tady se Olaf Tufte odlišoval od mnoha jiných světových šampionů.
Vrcholový sport pro něj nikdy nepředstavoval jediný svět.
Vedle tréninku vedl rodinnou farmu, působil jako dobrovolný hasič, podnikal v několika oborech a vybudoval oděvní značku Tufte Wear, betonářskou společnost i vlastní pivovar. Na rozdíl od mnoha profesionálních sportovců nikdy nepřerušil vazbu ke svému domovu. Farma zůstala součástí jeho života po celou sportovní kariéru.
Sám svůj přístup vystihl jednoduchou větou:
„Nejsem stvořený pro odpočinek. Potřebuji pořád něco dělat, jinak se začnu nudit.“
Ani po skončení aktivní kariéry ze sportovního prostředí nezmizel. Na paralympijských hrách v Paříži v roce 2024 pomohl jako trenér norské reprezentantce Birgit Skarsteinové ke stříbrné medaili. Jeho zkušenosti tak dál pomáhaly nové generaci veslařů.
Odkaz, který přesahuje medaile
Ve vrcholovém sportu se úspěch často měří počtem titulů, rekordů nebo získaných medailí.
Olaf Tufte jich získal dost na to, aby se nesmazatelně zapsal do historie olympijského veslování. Přesto se zdá, že jeho největší odkaz leží jinde.
Ukázal, že i sportovec světové úrovně může zůstat pevně spojený se svou rodinou, rodným krajem i běžným životem. Že olympijské zlato nemusí člověka změnit a že skutečný respekt si nezískává jen výkony na závodní dráze, ale také tím, jaký je mimo ni.
Olaf Tufte odešel příliš brzy. Ve světovém veslování však zůstane symbolem mimořádné vytrvalosti. Sedm olympijských her, čtyři olympijské medaile a život, který nikdy neztratil spojení s obyčejnými lidmi, z něj udělaly osobnost, na kterou se nebude vzpomínat jen kvůli vítězstvím, ale především kvůli tomu, jakým člověkem byl.
Zdroje:
- Associated Press – Olympic rowing great Olaf Tufte dies at age 50
- World Rowing – Tribute to Olaf Tufte
- Olympics – Olaf Tufte Athlete Profile
(sklen; foto: AI)





















