Musíme děti skutečně dostat od počítačů?

Možná bychom neměli řešit jen to, jak děti dostat z digitálního světa ven. Možná je čas přemýšlet také o tom, jak dostat principy sportu do digitálního světa.

„Děti musíme dostat od počítačů zpátky na hřiště.“

Je to věta, které se těžko oponuje.

Pohyb dětem bezpochyby chybí.

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) bylo celosvětově 81 % adolescentů ve věku 11–17 let nedostatečně pohybově aktivních. U dívek šlo přibližně o 85 %, u chlapců o 78 %. Globální odhad vychází z rozsáhlého souboru dat od přibližně 1,6 milionu školáků ze 146 zemí, sledovaných v období 2001–2016. [1]

To je problém, který rozhodně není možné bagatelizovat.

Jenže pak přichází druhá část příběhu.

Digitální svět nikam nezmizí

Mezinárodní studie Health Behaviour in School-aged Children (HBSC), realizovaná ve spolupráci s WHO, ukazuje, že 34 % adolescentů hraje digitální hry každý den. Zároveň 22 % hraje v herní dny alespoň čtyři hodiny. Výsledky vycházejí z šetření HBSC 2021/2022 mezi 11-, 13- a 15letými adolescenty ve 44 zemích a regionech Evropy, střední Asie a Kanady. [2]

Je tedy lákavé udělat jednoduchý závěr:

Děti sedí u počítačů, a proto se nehýbou.

Jenže právě tady bych byl opatrný.

Data velmi dobře dokumentují, že nedostatek pohybu představuje závažný problém. Stejně tak ukazují, že gaming je běžnou součástí života dnešní mladé generace.

Samotná existence těchto dvou jevů vedle sebe ale ještě nedokazuje jednoduchý vztah příčiny a následku.

A právě tento rozdíl považuji za důležitý.

Český paradox: sportujeme a zároveň žijeme před obrazovkami

Ještě zajímavější pohled nabízí česká data.

Národní zpráva o pohybové aktivitě českých dětí a mládeže 2022, která vychází z analýzy dostupných dat shromážděných zejména v letech 2018 a 2019, uvádí, že 66 % českých dětí a dospívajících se ve svém volném čase zapojuje do organizované pohybové aktivity nebo sportu. Pro tento indikátor zpráva vycházela ze tří průřezových studií o celkovém počtu 13 900 respondentů. [3]

To rozhodně nevypadá jako generace, která by sport úplně opustila.

Stejná národní zpráva ale zároveň uvádí, že pouze 29 % dětí a dospívajících tráví ve volném čase před obrazovkami méně než dvě hodiny denně. [3]

To znamená, že na úrovni celé populace mohou vedle sebe existovat dvě skutečnosti:

vysoké zapojení do organizovaného sportu a současně vysoké množství času tráveného před obrazovkami.

Pozor — tato čísla sama o sobě neříkají, že jde vždy o stejné děti. Takový závěr bychom z nich udělat nemohli.

Ukazují ale, že jednoduché rozdělení mladé generace na „sportovce“ a „děti sedící u počítače“ nemusí odpovídat realitě.

A právě to mění otázku, kterou bychom si měli pokládat.

Bere gaming dětem sport?

Ani odborná literatura nenabízí jednoduchou odpověď.

Starší americká studie Cummingsové a Vandewaterové analyzovala časové deníky reprezentativního vzorku 1 491 dětí a adolescentů ve věku 10–19 let. Autoři zjistili, že hráči jako skupina netrávili automaticky méně času sportem a aktivním volným časem než nehráči. Detailnější analýza však současně ukázala některé negativní vztahy mezi časem věnovaným hraní a jinými aktivitami — například u chlapců během víkendových dnů. [4]

Novější americká studie Fombyové a kolegů, založená na časových denících adolescentů ve věku 11–17 let, zase ukázala, že časté hraní videoher bylo spojeno s menším množstvím času věnovaného pohybové aktivitě. [5]

A právě to je důležité.

Nechci tvrdit, že dlouhé hraní nemůže vytlačovat pohyb. Může.

Stejně tak nechci tvrdit, že několikahodinové hraní denně nepředstavuje potenciální problém.

Představovat může.

HBSC například uvádí, že 12 % sledovaných adolescentů bylo klasifikováno jako rizikových z hlediska problematického hraní, přičemž mezi chlapci to bylo 16 % a mezi dívkami 7 %. [2]

Ale právě proto potřebujeme rozlišovat.

Hraní není automaticky problematické hraní.

A gaming zároveň není totéž co esport.

Stejně jako dítě, které si jde dvakrát týdně zakopat s kamarády, není profesionální fotbalista.

Možná bojujeme se špatným soupeřem

Představme si patnáctiletého kluka.

Dvakrát nebo třikrát týdně chodí na fotbalový trénink. O víkendu hraje zápas.

A večer si zapne počítač a hraje s kamarády.

Je sportovec?

Ano.

Je gamer?

Pravděpodobně také.

A právě taková kombinace nabourává tradiční představu dvou oddělených světů.

Na jedné straně hřiště, tělocvična a trenér.

Na druhé straně počítač, konzole, Discord a online spoluhráči.

Pro mladého člověka to přitom nemusí být dva různé světy.

Je to jeden život.

A možná děláme chybu, když se ho snažíme rozdělit.

Co kdyby sportovní klub přestal s digitálním světem bojovat?

Tady se podle mě dostáváme k mnohem zajímavější otázce.

Sportovní klub má něco, co digitální platforma často nemá.

Trenéra. Autoritu. Komunitu. Pravidla. Fyzický prostor. Vztah s rodiči. A především dlouhodobý vztah s dítětem.

Proč tohoto vztahu nevyužít také pro digitální svět?

Ne tak, že fotbalový trénink nahradíme počítačem.

To by nedávalo smysl.

Ale například tak, že vedle pohybového rozvoje začneme pracovat také s digitálními návyky mladých sportovců.

Jak dlouho hraji?

Jak sedím?

Jak spím?

Umím si během hraní udělat přestávku?

Jak komunikuji online?

Jak se chovám k protihráči?

Jak pracuji s emocemi po prohře?

Poznám kyberšikanu?

Dokážu chránit svou digitální identitu a svůj účet?

A můžeme jít ještě dál.

Může mladý člověk reprezentovat svůj sportovní klub nejen na fotbalovém hřišti, basketbalové palubovce nebo ledě, ale také v relevantním esportovém titulu?

To už není pouze otázka sport versus esport.

Je to otázka prostředí, ve kterém vychováváme mladého člověka.

Od zákazu ke kultivaci

Nechci tímto článkem tvrdit, že děti mají hrát více počítačových her.

A už vůbec nechci zpochybňovat problém nedostatku pohybu.

Pokud WHO uvádí, že 81 % adolescentů ve věku 11–17 let bylo podle globálních odhadů nedostatečně pohybově aktivních, je to číslo, které bychom měli brát velmi vážně. [1]

Ptám se ale na něco jiného.

Je realistickou strategií sportu 21. století snažit se mladé lidi z digitálního prostředí jednoduše vytáhnout?

Nebo bychom měli přijmout, že digitální prostředí je součástí jejich života, a naučit se s ním pracovat stejně systematicky, jako pracujeme s jejich pohybem?

Sport má totiž jednu obrovskou výhodu.

Nemusí digitálnímu světu pouze konkurovat.

Může ho pomáhat kultivovat.

A právě tady možná začíná úplně jiná představa sportovního klubu.

Klubu, který dítě neučí pouze kopnout do míče, bruslit, běhat, plavat nebo bojovat.

Ale pomáhá mu zdravě fungovat ve světě, který je současně fyzický i digitální.

A pak možná hlavní otázka nezní:

Jak dostaneme děti od počítačů zpátky ke sportu?

Možná bychom se měli ptát:

Jak dostaneme principy sportu i tam, kde děti už dávno jsou?

Pozn.: Text je prvním dílem připravované série věnované vztahu sportu, esportu, gamingu a budoucí roli sportovních klubů.

Musíme děti skutečně dostat od počítačů?

Zdroje a literatura

  • [1] World Health Organization (WHO). Physical activity. WHO uvádí globální odhad 81 % nedostatečně pohybově aktivních adolescentů ve věku 11–17 let; podkladová globální studie pracovala s daty přibližně 1,6 milionu školáků ze 146 zemí za období 2001–2016.
  • [2] World Health Organization, Regional Office for Europe (2024). A focus on adolescent social media use and gaming in Europe, central Asia and Canada: Health Behaviour in School-aged Children international report from the 2021/2022 survey. Volume 6. Copenhagen: WHO Regional Office for Europe. ISBN 978-92-890-6132-2.
  • [3] Gába, A., Baďura, P., Dygrýn, J., Hamřík, Z., Kudláček, M., Rubín, L., Sigmund, E. a kol. (2022). Národní zpráva o pohybové aktivitě českých dětí a mládeže 2022. Univerzita Palackého v Olomouci. DOI: 10.5507/ftk.22.24460811.
  • [4] Cummings, H. M., & Vandewater, E. A. (2007). Relation of Adolescent Video Game Play to Time Spent in Other Activities. Archives of Pediatrics & Adolescent Medicine, 161(7), 684–689. DOI: 10.1001/archpedi.161.7.684.
  • [5] Fomby, P., Goode, J. A., Truong-Vu, K.-P., & Mollborn, S. (2021). Adolescent Technology, Sleep, and Physical Activity Time in Two U.S. Cohorts. Youth & Society, 53(4), 585–609. DOI: 10.1177/0044118X19868365.

(autor: PhDr. Mgr. Zdeněk Ledvina, LL.M., MBA, MSc.; vedoucí Centra pro esport FTVS UK)

Pohyb a zdraví

Portál pohyb a zdraví nabízí články, tipy a inspiraci pro zdravý životní styl, pravidelný pohyb a vyvážené stravování. Objevte doporučení odborníků, zajímavé akce i praktické rady, jak zlepšit kondici, zdraví i celkovou pohodu.