Olympijské hry se možná blíží k největší proměně za poslední desetiletí. Mezinárodní olympijský výbor začal otevřeně mluvit o tom, že současný model neustálého rozšiřování her naráží na své limity. Brisbane 2032 tak může být prvním letním olympijským projektem nové éry, v níž už nebude hlavním cílem přidávat další sporty, disciplíny a atrakce, ale naopak celý olympijský kolos zmenšit, zjednodušit a zlevnit.

Výkonný výbor MOV v Lausanne minulý týden vyslal velmi jasný signál. Prezidentka MOV Kirsty Coventry během tiskové konference prohlásila: „Myslím si, že se velikost her změní.“ Ještě výraznější byla její druhá věta: „Neočekáváme, že uvidíme 36 sportů.“ Tím přímo odkázala na olympiádu v Los Angeles 2028, která má být největší v historii moderních her.

Právě Los Angeles se stalo symbolem trendu posledních let. Olympijský program se neustále nafukoval. Přibývaly nové disciplíny, nové městské sporty, nové televizně atraktivní soutěže i další požadavky mezinárodních federací. Z původních 26 sportů na olympiádě v Londýně 2012 se program rozrostl až na rekordních 36 sportů pro Los Angeles 2028.

Jenže stále větší olympiáda začíná narážet na realitu.

Podle zákulisních informací z Lausanne už nejde pouze o sportovní otázku, ale především o ekonomiku, logistiku a dlouhodobou udržitelnost celého olympijského projektu. Právě to vysvětluje, proč MOV nyní mění filozofii hodnocení jednotlivých sportů.

Namísto posuzování celých sportovních odvětví chce nově analyzovat jednotlivé disciplíny podle toho, jak složité a nákladné jsou pro organizaci her. Sportovní ředitel MOV Pierre Ducrey vysvětlil, že disciplína bude definována jako soutěž nebo skupina soutěží vyžadující vlastní sportoviště nebo zásadní úpravu sdíleného prostoru. Jinými slovy, hlavní otázkou už nebude pouze popularita sportu, ale především cena a provozní náročnost.

Podle Inside The Games právě sportoviště představují jednu z největších komplikací moderních her.

Olympiáda narazila na vlastní velikost

Olympijské hry dnes představují gigantický projekt, který stále více měst odmítá pořádat. Kandidatury mizí, veřejná podpora klesá a vlády se obávají astronomických nákladů. Právě proto začal MOV v posledních letech čelit sílící kritice, že olympiáda přestává být finančně udržitelná.

Brisbane 2032 tento problém odhaluje v plné síle.

Australský plán totiž počítá s rozprostřením her do obrovského území Queenslandu. Soutěže by se mohly konat až v devíti olympijských zónách. Vedle Brisbane se hovoří například o městech Cairns, Townsville, Rockhampton, Toowoomba nebo Gold Coast. Takové rozptýlení znamená obrovské náklady na dopravu, bezpečnost, infrastrukturu i televizní produkci.

Předseda organizačního výboru Andrew Liveris už přiznal, že projekt se stále přepracovává a změny sportovišť pokračují. Premiér Queenslandu David Crisafulli navíc požaduje, aby rozšíření her po regionu nezvyšovalo provozní náklady.

Právě zde se rodí nová strategie MOV.

Pod největším tlakem se ocitají disciplíny, které potřebují specifická sportoviště a vysoké investice. Často se zmiňuje například kanoistický slalom, horská kola nebo jezdecká všestrannost. Každá z těchto disciplín vyžaduje unikátní areály, které po olympiádě často zůstávají bez využití.

Z pohledu MOV jde o zásadní problém. Olympiáda totiž čelí stále hlasitější kritice kvůli takzvaným „bílým slonům“, tedy drahým stadionům a areálům, které po skončení her chátrají nebo generují ztráty. Stačí připomenout Atény 2004, Rio 2016 nebo některé objekty po zimních hrách v Soči.

Právě proto Coventryová hovoří o nutnosti získat znovu kontrolu nad „olympijským produktem“. Její výrok „Tohle je náš produkt. Musíme nad ním znovu získat kontrolu,“ patří mezi nejtvrdší veřejná vyjádření MOV za poslední roky.

Ve skutečnosti tím prezidentka MOV přiznala, že organizace začíná brzdit vlastní expanzivní politiku z éry Thomase Bacha.

Kdo přežije olympijskou dietu?

Největší nervozita nyní panuje mezi sporty, které se do olympijského programu dostaly teprve nedávno nebo usilují o dlouhodobé místo.

Los Angeles 2028 prosadilo například flag football, squash, lakros nebo kriket. Jenže právě tyto sporty mohou být prvními oběťmi nové politiky MOV. Některé z nich totiž potřebují další infrastrukturu nebo přinášejí komplikace s logistikou a dopravou.

Velkou roli hraje také počet sportovců. Brisbane chce zachovat limit 10 500 atletů, zatímco Los Angeles může atakovat hranici 13 tisíc účastníků. Rozdíl je obrovský nejen finančně, ale i organizačně.

Řada expertů upozorňuje, že současná olympiáda už začíná připomínat spíše megafestival než sportovní událost. Některé soutěže mají minimální sledovanost, jiné bojují s návštěvností a další existují hlavně díky tlaku mezinárodních federací.

Právě proto může Brisbane 2032 představovat historický zlom.

MOV totiž poprvé otevřeně připouští, že cesta nekonečného růstu skončila. Olympijské hry se mají stát menšími, levnějšími a lépe řiditelnými. To ovšem zároveň znamená tvrdý boj o přežití jednotlivých disciplín.

Sportovní federace nyní čeká velmi citlivé období. Rozhodovat se nebude pouze podle tradice nebo popularity, ale také podle ekonomiky, udržitelnosti a provozní efektivity. To je zásadní změna olympijského myšlení.

A právě zde může vzniknout největší konflikt budoucích let. Olympijské hry totiž nejsou pouze sportovní akcí. Jsou také obchodním produktem, televizním projektem a nástrojem globální politiky. Každé vyškrtnutí sportu znamená střet zájmů mezi federacemi, sponzory, televizemi i národními olympijskými výbory.

Brisbane tak možná nebude olympiádou rekordů, ale olympiádou omezení. A právě tím může vstoupit do historie.

Zdroje:

• Inside The Games: IOC to trim Olympic programme for Brisbane 2032
• IOC official website
• The Australian

(buk)