Není zcela běžné, aby představitelé ústředních úřadů státní správy sportovali nebo dokonce veřejně cvičili například v sokolských skladbách při Všesokolských sletech. To ale neplatí o docentovi Jiřímu Šímovi, který byl předsedou Českého úřadu zeměměřického a katastrálního v Praze v letech 1993–2001. Ten se na Všesokolských sletech mezi lety 1994 a představil ve skladbách Věrné gardy, které nacvičoval v Sokole Braník. Sokolem byl již dávno předtím, hned po druhé světové válce cvičil i na prvním (a dlouho posledním) Všesokolském sletu v roce 1948.

V tomto roce tehdy dvanáctiletý Jiří Šíma, jehož dnes kolegové zeměměřiči uznávají jako významného znalce v oboru, cvičil na Strahově. Úctu k němu mají i studenti, které učil a o čemž svědčí i to, že jej v mnoha anketách zvolili jako nejlepšího z přednášeních.

Jiřího Šímu buď osobně zná nebo alespoň o něm něco ví každý, kdo má něco společného s obory, jakými jsou zeměměřictví, fotogrametrie, kartografie, geomatika a další.

Předtím, než se stal předsedou významného úřadu, byl výzkumníkem. Zažil také dobu, kdy nemohl (v osmdesátých letech), údajně kvůli nedostatečně pozornému zacházení s utajovanými podklady, za trest pracovat s leteckými snímky, což pro něj jako fotogrametra bylo představovalo velkou pracovní překážku.

Většinu odpracovaných let své kariéry však dokázal vydávat důležité studie a metodiky na různé geodetické činnosti. Několik desetiletí řídí Resortní názvoslovnou komisi, vydal odborné vícejazyčné slovníky a po odchodu do důchodu přijal také roli pedagogickou na Fakultě aplikovaných věd Západočeské univerzity v Plzni. Oblíbený byl nejen mezi kolegy, ale i mezi studenty.

„Když jsem skončil s prací pedagoga v Plzni, dostal jsem ještě nabídku ze Zeměměřického úřadu pracovat pro tento úřad přímo v terénu při speciálních odborných pracích. Ta práce venku vyžaduje určitou zdatnost a vytrvalost a kdybych necvičil, bylo by to pro mne asi obtížné zvládnout,“ přiznal Jiří Šíma, že zeměměřiči všeobecně musí mít fyzickou zdatnost, neboť jejich práce je velmi náročná.

„Ano, cvičil jsem na třech sletech, a dokonce těch absolvovaných sletů bych mohl mít o jeden více. I v roce 2006 jsem nacvičoval a kdybych nemusel před sletem na lékařský zákrok, byl bych i cvičil. Byl jsem však v hledišti a viděl jsem, že v tom cvičebním seskupení, za které jsem nemohl nastoupit, nebyl místo mne žádný náhradník,“ vzpomínal 22. dubna 2026 už devadesátiletý Jiří Šíma.

Jiří Šíma má velké zásluhy i na pracích spojených s vyjadřováním výškopisu na mapách nejčastěji pomocí vrstevnic. Vrstevnice jsou důležité i pro sportovce, neboť bez map s vrstevnicemi se při provozování svého sportu neobejdou například orientační běžci.

(zdroj, foto: Petr Skála)