Světový sport může stát před dalším konfliktem mezi autonomií mezinárodních federací a pravomocí jednotlivých států rozhodovat o vstupu na své území. Generální sekretář Ruské federace vodních sportů Radmir Gabdullin uvedl, že World Aquatics má po zemích pořádajících její významné soutěže požadovat závazek, že jejich vlády nebudou bránit vydávání víz ruským a běloruským sportovcům.
Podle Gabdullina by při nesplnění této podmínky mohla World Aquatics pořadatelské právo odebrat a soutěž přesunout do jiné země. Jde o významné tvrzení, World Aquatics však zatím takové rozhodnutí samostatným veřejným dokumentem nepotvrdila. Proto je nutné rozlišovat mezi oficiálně známou politikou federace a informací zveřejněnou ruskou stranou.
Širší směr World Aquatics je však zřejmý. Federace v dubnu 2026 zrušila zvláštní omezení pro ruské a běloruské seniorské sportovce a umožnila jim opět soutěžit za stejných podmínek jako reprezentantům ostatních zemí, tedy pod vlastními vlajkami, v národních dresech a s hymnami. Současně obnovila plná členská práva ruské a běloruské federace.
World Aquatics se rozhodla pro plný návrat Ruska
Dubnové rozhodnutí znamenalo zásadní obrat oproti režimu zavedenému po ruské invazi na Ukrajinu. Ruští a běloruští sportovci nejprve z mezinárodních soutěží zmizeli, později se mohli vracet jako neutrální jednotlivci a následně i týmy. Od letošního dubna už se zvláštní pravidla pro seniorské závodníky těchto zemí neuplatňují.
Některé pojistky ale zůstaly zachovány. Sportovec z Ruska nebo Běloruska musí před startem úspěšně absolvovat nejméně čtyři po sobě jdoucí antidopingové kontroly prováděné ve spolupráci s International Testing Agency a zároveň projít prověrkou Aquatics Integrity Unit.
World Aquatics svůj postup vysvětluje snahou oddělovat sportovní soutěže od politických konfliktů a umožnit sportovcům všech zemí společně závodit.
Právě tento přístup ale narazil na odpor části evropských národních federací. Norsko oznámilo, že nebude pořádat mezinárodní plavecké šampionáty, dokud budou Rusové a Bělorusové závodit s vlastními národními symboly. Podobný postoj už dříve zaujalo Polsko.
Vzniká tak situace, kdy světová federace obnovila plnou účast dvou zemí, ale někteří potenciální pořadatelé odmítají hostit soutěže za podmínek, které federace nastavila.
O vízu ale rozhoduje stát, nikoli federace
Právě zde se spor dostává na citlivou právní a politickou hranici.
O vstupu cizince na území konkrétní země nerozhoduje World Aquatics ani domácí plavecký svaz. Rozhoduje stát podle vlastních imigračních, bezpečnostních a případně sankčních pravidel.
Mezinárodní federace má ale jiný mocenský nástroj: rozhoduje, komu svěří pořádání svých soutěží.
Pokud by World Aquatics skutečně stanovila jako podmínku pořadatelství záruku vstupu všech způsobilých účastníků, vzniká velmi silný mechanismus. Stát by nebyl právně nucen vízum vydat, ale mohl by přijít o možnost pořádat významnou mezinárodní sportovní akci.
Podle Gabdullinova vyjádření má právě toto být podstatou nového postupu: země kandidující na pořádání velkých soutěží mají předem souhlasit s tím, že jejich vláda nebude ruským a běloruským sportovcům v získání víz bránit. Pokud by se tak nestalo, World Aquatics by mohla soutěž přidělit jinému hostiteli.
Takový princip by nebyl úplně nový. Mezinárodní sportovní organizace běžně požadují, aby pořadatelé dokázali zajistit vstup akreditovaných sportovců, funkcionářů a dalších účastníků. Nová by ale byla politická citlivost a případně také důslednost, s jakou by federace pravidlo prosazovala právě vůči státům odmítajícím ruskou nebo běloruskou účast.
Rozdíl mezi obecným požadavkem pomoci s vízy a přímou hrozbou odebrání soutěže je zásadní.
Spor může změnit pravidla pořadatelství
Případ World Aquatics ukazuje, jak se po návratu ruských a běloruských sportovců mění samotná podstata sporu.
Nejprve se řešilo, zda mohou Rusové a Bělorusové na mezinárodních soutěžích vůbec startovat. Následovala debata o neutrálním statusu, vlajkách, hymnách a individuálním prověřování sportovců. Nyní se konflikt přesouvá k samotným pořadatelům.
Pokud mezinárodní federace rozhodne, že všichni její způsobilí členové musí mít reálnou možnost účasti, narazí v některých zemích na domácí politiku, sankce nebo bezpečnostní pravidla.
Právě pořadatelské právo pak může sloužit jako nástroj, kterým federace prosazuje vlastní sportovní pravidla.
World Aquatics nemůže vládě nařídit, aby konkrétnímu sportovci vydala vízum. Může však rozhodnout, že země, která vstup všech způsobilých účastníků nezajistí, není vhodným hostitelem jejího šampionátu.
Pokud se potvrzená vízová podmínka stane standardní součástí pořadatelských smluv a začne být skutečně vymáhána, bude mít případ daleko větší význam než pouze pro plavání.
Stejnou otázku mohou brzy řešit i další mezinárodní federace, které obnovují nebo rozšiřují účast ruských a běloruských sportovců.
Spor se tak postupně přesouvá od otázky, zda sportovec smí závodit, k mnohem širšímu problému: zda může mezinárodní sportovní federace prostřednictvím podmínek pořadatelství ovlivňovat rozhodnutí, která jinak patří do výlučné pravomoci států.
Zdroje:
- World Aquatics – Bureau amends Athlete Participation During Periods of Political Conflict Guidelines
- World Aquatics – Updated IOC recommendations on Russian athletes’ participation
- Interfax – World Aquatics požaduje vízové garance pro ruské sportovce
- Reuters – Norway joins Poland in refusing to host Russians and Belarusians
(buk; foto: AI)





















