Po dvaceti letech čekání se česká reprezentace vrátila na mistrovství světa. Návrat na největší fotbalovou scénu měl být symbolem nového začátku. Místo euforie však první utkání proti Jižní Koreji přineslo nepříjemné otázky. Porážka 1:2 sama o sobě ještě nic nerozhoduje, ale způsob, jakým k ní došlo, může být důležitějším signálem než samotný výsledek. Trenér Miroslav Koubek po utkání uznal, že soupeř byl lepší, a upozornil na nedostatky českého týmu v ofenzivní fázi.

Česko vstoupilo do zápasu velmi dobře. Po gólu kapitána Ladislava Krejčího vedlo a zdálo se, že by mohlo navázat na úspěšnou kvalifikaci i sérii pozitivních výsledků. Postupem času se však stále více ukazoval rozdíl mezi oběma fotbalovými školami. Zatímco Češi spoléhali především na fyzickou sílu, soubojovost a standardní situace, Korejci převzali kontrolu nad hrou díky pohybu, technice a rychlé kombinaci. Nakonec otočili výsledek a zaslouženě zvítězili.

Světový fotbal se mění rychleji než dříve

Ještě před šampionátem zahraniční média charakterizovala český tým jako mužstvo, které může uspět díky organizované obraně, fyzické připravenosti a nebezpečným standardním situacím. Právě tento pragmatický styl pomohl reprezentaci vrátit se na světový šampionát poprvé od roku 2006.

Problém nastává ve chvíli, kdy se podobný styl stane jedinou cestou. Moderní fotbal se během posledních let výrazně proměnil. Nejlepší týmy světa dnes staví na technické vybavenosti hráčů, rychlosti rozhodování, kreativitě a schopnosti měnit rytmus hry během několika sekund. Fyzická připravenost už není výhodou. Je pouze vstupenkou na nejvyšší úroveň.

Právě utkání s Koreou ukázalo, že český fotbal stále produkuje hráče schopné bojovat a pracovat pro tým. Otázkou ale zůstává, zda dokáže ve stejném množství vychovávat i hráče, kteří budou určovat tempo hry, vytvářet nečekaná řešení a rozhodovat zápasy svou kreativitou.

Reuters dokonce označil souboj za střet dvou odlišných fotbalových světů. Korejská technická a kombinační hra podle agentury nakonec převážila nad českým důrazem na standardní situace a přímočarý styl.

Výsledek není tragédie, ale varování

Bylo by chybou propadat po jednom utkání pesimismu. Skupina zůstává otevřená a před českým týmem jsou ještě zápasy s Jihoafrickou republikou a domácím Mexikem. Právě následující duel s Jihoafričany může výrazně napovědět, zda bude mít Česko reálnou šanci na postup do vyřazovací části.

Stejně velkou chybou by však bylo přehlížet širší souvislosti. Český fotbal se již řadu let pohybuje mezi dvěma světy. Na jedné straně dokáže vychovávat charakterově silné hráče ochotné obětovat se pro tým. Na straně druhé stále hledá cestu, jak systematicky rozvíjet technické a kreativní schopnosti od nejnižších mládežnických kategorií.

Porážka s Koreou tak může být paradoxně užitečnější než řada předchozích vítězství. Ukázala totiž realitu současného světového fotbalu v přímém přenosu. Nestačí být silnější v osobních soubojích. Nestačí více běhat. Na nejvyšší úrovni rozhoduje rychlost myšlení, práce s míčem a schopnost překvapit soupeře řešením, které neočekává.

Samotný návrat na mistrovství světa po dvaceti letech je bezesporu úspěchem. Pokud však chce být Česko pravidelným účastníkem světových šampionátů, a nikoliv pouze občasným hostem, bude muset využít právě takové zápasy k hlubší sebereflexi. Možná se totiž v Guadalajaře nehrál pouze první zápas českého týmu na mistrovství světa, ale začala i debata o tom, jak má český fotbal vypadat v příštím desetiletí.

Zdroje:

• Reuters – Czech coach Koubek says better team won after defeat by South Korea⁠
• Reuters – With fighting spirit, South Korea’s beauty triumphs over Czech set-piece beasts⁠
• Reuters – Physical Czechs will look to win ugly to qualify from Group A

(buk; foto: YouTube)