Česká atletika bez medaile. Birmingham ukázal víc než neúspěch

Česko skončilo na ME bez medaile a s pěti místy v elitní osmičce. Ještě vážnější otázkou je, proč tolik atletů nepotvrdilo svou formu.

Česká atletika odjíždí z mistrovství Evropy v Birminghamu bez medaile. Samotná nula v medailové bilanci je historicky nepříjemná, ještě závažnější je však širší výsledkový obraz. Česká reprezentace získala pouze pět umístění do osmého místa a značná část atletů na hlavní soutěži sezony nepotvrdila výkonnost, se kterou na šampionát přijela.

Před ME bylo do českého týmu nominováno 52 reprezentantů – 27 mužů a 25 žen. Z nich 43 bylo určeno pro individuální disciplíny, dalších devět doplňovalo štafetové sestavy. Výsledkem bylo podle závěrečného hodnocení Českého atletického svazu historicky nejslabší vystoupení samostatné české reprezentace na evropských šampionátech: bez medaile a pouze s pěti umístěními do osmého místa.

Dosavadním minimem přitom bylo šest takových výsledků na ME v Helsinkách 1994 a Göteborgu 2006.

Není nutné tento výsledek dramatizovat. Ale není ani důvod jej změkčovat.

Pět míst v osmičce, tři Češi velmi blízko medaile

Samotný počet medailí nevystihuje všechno.

Volodymyr Myslyvčuk skončil čtvrtý v kladivu, když jej od bronzu dělilo pouhých sedm centimetrů. Lurdes Gloria Manuel byla čtvrtá na 400 metrů. Jakub Vadlejch skončil pátý v oštěpu a bronz mu unikl o devět centimetrů. Kristiina Sasínek Mäki obsadila sedmé místo na 1500 metrů a Petr Meindlschmid byl osmý v dálce.

Tereza Hrochová navíc doběhla devátá v maratonu časem 2:28:14. Její výkon je dobrým příkladem toho, proč nelze výsledky hodnotit jen prostřednictvím osobních a sezonních rekordů. Na náročné trati rozložila síly velmi rovnoměrně, z čtrnácté pozice na půlmaratonu se posunula až na devátou a předvedla kvalitně zvládnutou vrcholnou soutěž.

Česká reprezentace tedy v Birminghamu měla závodníky schopné držet krok s evropskou špičkou. Nula medailí mohla při několika centimetrech navíc v kladivu či oštěpu vypadat jinak.

Jenže právě za touto skupinou se obraz výpravy výrazně mění.

Během šampionátu přibývali čeští reprezentanti končící na konci druhé nebo ve třetí desítce startovního pole. Samotné umístění přitom nemusí znamenat špatný výkon. Podstatnější je jeho porovnání s úrovní, kterou závodník prokazoval před Birminghamem.

A tady už vzniká problém, který po šampionátu připustilo i vedení reprezentace.

Vážnější než medaile je nepotvrzená výkonnost

Šéftrenér české reprezentace Pavel Sluka ještě před koncem ME otevřeně přiznal, že většina výpravy své možnosti nepotvrdila.

V okamžiku jeho hodnocení mělo odzávoděno 37 českých atletů v individuálních disciplínách a dvě štafety. Sezonní maximum bylo zaznamenáno pouze ve čtyřech případech, přičemž mezi ně patřil i Petr Meindlschmid po dlouhém zdravotním výpadku a Eliška Martínková, která půlmaratonskou chůzi absolvovala poprvé.

Sluka konstatoval, že reprezentanti nepotvrdili výkonnost, s níž do Birminghamu přijeli, a právě v tom viděl základ neúspěchu. Připustil rovněž, že určité varování přineslo už domácí mistrovství, kde výkonnost před vrcholem sezony nebyla taková, jakou očekával.

To je možná důležitější informace než samotná absence medaile.

Myslyvčuk mohl získat bronz jediným o něco delším pokusem. Totéž platí pro Vadlejcha. Sportovní výsledek na této úrovni skutečně někdy rozhodují centimetry nebo setiny.

Pokud však větší část reprezentace nedokáže na hlavní soutěži roku předvést úroveň, kterou prokazovala během sezony, už nejde pouze o sportovní štěstí.

Rozdíly byly někdy příliš velké

Porovnání s nejlepšími výkony, které reprezentanti během sezony před Birminghamem předvedli, ukazuje několik výrazných případů.

Jan Štefela skočil na mistrovství republiky v Plzni 230 centimetrů, zatímco v Birminghamu skončil v kvalifikaci na 219.

Jakub Dudycha měl letošní maximum 1:44,79, na ME zaběhl 800 metrů za 1:48,85.

Barbora Malíková přijížděla se sezonním maximem 51,59, v Birminghamu běžela 52,43.

Nikola Tabačková měla letos 61,44 metru, na ME hodila 52,41. Petra Sičaková měla před šampionátem maximum 60,98, v Birminghamu 56,09. Tomáš Staněk přijel s letošním výkonem rovných 21 metrů, na ME zapsal 19,68.

Tato čísla samozřejmě nelze mechanicky srovnávat. Osobní ani sezonní maximum není norma, kterou musí atlet splnit při každém závodě. Do výsledku vstupují podmínky, taktika, zdravotní stav, technická chyba i momentální průběh soutěže.

Jenže pokud se výraznější odstup od předchozí výkonnosti objevuje u větší části početné výpravy, stává se relevantním ukazatelem její připravenosti.

A existovaly i opačné příklady.

Myslyvčuk se přiblížil své sezonní úrovni a bojoval o medaili. Meindlschmid se po zdravotně komplikované sezoně dostal do finále. Manuel už v semifinále zaběhla 49,81 a potvrdila příslušnost k absolutní evropské špičce. Vadlejch se po téměř dvouměsíční závodní pauze dokázal dostat devět centimetrů od bronzu.

Právě rozdíl mezi těmito skupinami by měl být předmětem následné analýzy.

Respekt ke sportovci neznamená rezignaci na hodnocení

Po Birminghamu se českých reprezentantů zastala olympijská vítězka a světová rekordmanka Barbora Špotáková. Připomněla, že řada atletů kombinuje vrcholový sport se studiem nebo zaměstnáním a své disciplíně obětuje mimořádné množství času a energie.

Její pohled je důležitý.

Osobní útoky na závodníky nebo jejich zesměšňování kvůli nepovedenému vystoupení nemají s věcným hodnocením sportu nic společného.

Existuje však i druhá strana.

Respekt ke sportovci neznamená rezignaci na hodnocení jeho výkonu.

Reprezentace není pouze osobní sportovní zkušeností. Vrcholový sport je významně podporován také z veřejných prostředků a s reprezentací země je proto spojena odpovědnost. Nikoli povinnost získat medaili nebo vytvořit osobní rekord, ale odpovědnost za profesionální přípravu a snahu předvést výkon odpovídající aktuálním možnostem.

Stejný princip ovšem nemůže platit pouze pro sportovce.

Za výkonem reprezentanta stojí jeho osobní trenér, klub, případně resortní centrum, reprezentační vedení a zdravotní i další odborný servis. Pokud se tedy výsledky větší části reprezentace výrazně odchýlí od očekávání, nelze odpovědnost automaticky přenést pouze na závodníky.

Zranění přestala být okrajovým tématem

Právě zdravotní stav reprezentace je dalším výrazným tématem Birminghamu.

Tomas Järvinen odstoupil z desetiboje kvůli problémům se zadním stehenním svalem. Ondřej Kopecký skončil kvůli zablokovaným zádům. Petr Meindlschmid se vracel po problémech se zadním stehenním svalem. Jonáš Kolomazník přiznal poranění hamstringu před šampionátem. Také další reprezentanti v průběhu šampionátu nebo po svých startech hovořili o zdravotních komplikacích.

Jednotlivé zranění samozřejmě nic nedokazuje. Vrcholová atletika se pohybuje na hranici fyzických možností a zdravotní problémy k ní nevyhnutelně patří.

Množství zranění však znepokojilo i šéftrenéra Sluku.

Ten připustil, že zdravotní problémy musí být součástí analýzy neúspěchu a že jej jejich počet trápí. Zároveň upozornil na složitost současného systému: přípravu atletů řídí především osobní trenéři, zatímco reprezentace vytváří servis, organizuje společné kempy a snaží se zajistit například fyzioterapeuty či lékaře.

A právě tady se otázka mění.

Pokud se zraní jeden atlet, hledáme individuální příčinu.

Pokud zdravotní komplikace zasáhnou větší část reprezentace, je legitimní zkoumat také tréninkové zatížení, regeneraci, diagnostiku, zdravotní servis a spolupráci osobních trenérů s reprezentačním vedením a centry vrcholového sportu.

To ještě neznamená, že některá z těchto částí systému nefunguje. Birmingham ale poskytl dost důvodů k tomu, aby se jejich fungování důkladně vyhodnotilo.

Birmingham není rozsudek, ale měl by být varováním

Jedno mistrovství Evropy nemůže rozhodnout, zda český atletický systém funguje, nebo nefunguje.

Stejně tak by bylo nespravedlivé redukovat celou výpravu pouze na nulu v medailové tabulce.

Myslyvčuk byl sedm centimetrů od bronzu. Vadlejch devět. Manuel skončila čtvrtá, Sasínek Mäki sedmá, Meindlschmid osmý a Hrochová devátá.

Česká atletika tedy v Birminghamu ukázala, že stále má jednotlivce schopné konkurovat evropské špičce.

Současně však ukázala něco méně příjemného.

Za několika nejlepšími jednotlivci přišlo příliš mnoho výkonů vzdálených sezonním možnostem, příliš málo umístění v evropské špičce a nezvykle často se v pozávodních vysvětleních objevovaly zdravotní komplikace.

Proto není nejdůležitější otázkou, kdo za Birmingham může.

Výsledek vrcholové reprezentace je výsledkem celého řetězce – sportovce, osobního trenéra, klubu, reprezentačního vedení, zdravotního a odborného servisu i prostředí, které český sport svým nejlepším závodníkům vytváří.

Birmingham byl výsledkem tohoto řetězce.

Jeho výsledkem by proto neměla být ani honba za viníkem, ani uklidňující konstatování, že sport někdy jednoduše nevyjde.

Mnohem důležitější je zjistit, proč tak velká část české reprezentace nedokázala na hlavní soutěži roku předvést výkonnost, kterou během sezony prokazovala.

Teprve odpověď na tuto otázku ukáže, zda byl Birmingham jedním nepovedeným šampionátem, nebo varovným signálem něčeho hlubšího.

Zdroje:

(sklen; foto: z videa Český atletický svaz)

Pohyb a zdraví

Portál pohyb a zdraví nabízí články, tipy a inspiraci pro zdravý životní styl, pravidelný pohyb a vyvážené stravování. Objevte doporučení odborníků, zajímavé akce i praktické rady, jak zlepšit kondici, zdraví i celkovou pohodu.