Rozhodnutí Mezinárodního olympijského výboru pozastavit činnost své Esports Commission působí na první pohled jako technický krok. Ve skutečnosti však otevírá jednu z nejzásadnějších debat současného sportu, totiž zda a jak mohou esporty vstoupit do olympijského světa. Projekt olympijských her v esportech, který byl ještě nedávno prezentován jako strategická priorita, se tímto krokem ocitl v nejistotě.
Podle informací serveru Inside the Games se nejedná o formální zrušení, ale o pozastavení, které má všechny znaky hlubší revize. Jak zaznívá z prostředí MOV, „ticho má charakter přehodnocení“ a naznačuje, že organizace hledá nový směr. Tento krok zároveň ukazuje, že vztah mezi tradičním sportem a soutěžním hraním zůstává nevyřešený.
Spor o definici sportu i hodnot
Kořeny současné situace sahají až do roku 2018, kdy MOV poprvé systematicky otevřel otázku, zda lze esporty považovat za sport. Iniciativa tehdy vznikla pod vedením prezidenta Thomase Bacha, který usiloval o oslovení mladší generace a modernizaci olympijského hnutí. Ambice byla zřejmá. Vytvořit strukturovaný, legitimní a institucionálně ukotvený systém esportových soutěží pod olympijskou značkou.
Zlom přišel na 142. zasedání MOV v červenci 2024, kdy byl schválen vznik Olympic Esports Games. Projekt měl od počátku podporu významných partnerů včetně Esports World Cup Foundation a Singapore National Olympic Council. Do čela organizační struktury se postavil Ser Miang Ng spolu se saúdskoarabským ministrem sportu Abdulaziz bin Turki Al Faisal.
Od samého počátku však projekt narážel na zásadní problém. Olympijské hnutí tradičně odmítá násilný obsah, zatímco dominantní esportové tituly jsou často založeny na bojových a vojenských scénářích. MOV proto preferoval simulace sportů, například cyklistiku nebo plachtění, které však nemají tak silnou komunitní základnu. Tento rozpor vedl k dlouhodobému napětí mezi autentickou esportovou scénou a olympijskými hodnotami.
Jak upozorňují kritici, nejde jen o technickou otázku výběru her, ale o samotnou podstatu soutěže. „Nejde o to, zda lze soutěžit s joystickem, ale o to, v čem se soutěží,“ zaznívá z interních debat.
Odklad, změna vedení a geopolitika
Další komplikace přišla v roce 2025, kdy MOV oznámil odklad prvních olympijských esportových her z plánovaného roku 2025 na rok 2027. Oficiální vysvětlení hovořilo o potřebě „dopracovat solidní plán a vyhnout se rizikům“, což v olympijském prostředí obvykle znamená hlubší strukturální problémy.
Situaci dále ovlivnila změna ve vedení. Novou prezidentkou MOV se stala Kirsty Coventry, která podle dostupných informací prosazuje konzervativnější přístup k financím i strategii. Projekt esportů se tak dostal pod větší kontrolu a zároveň ztratil dynamiku.
Napětí zvýšila i etická kauza kolem Ser Miang Nga, který čelil obvinění ze střetu zájmů. Přestože případ nebyl definitivně uzavřen, oslabil důvěru v řízení projektu. Coventry následně oznámila, že převezme osobní dohled nad iniciativou a integruje ji do širší strategie MOV. V praxi to znamenalo utlumení samostatné činnosti komise.
Významným momentem byl také konec spolupráce se Saúdskou Arábií, která měla hostit první ročník v Rijádu. Rozdíly v požadavcích na strukturu řízení a zapojení federací vedly k rozpadu dohody. Tím projekt přišel o silného finančního i organizačního partnera.
Asie ukazuje jiný směr
Zatímco MOV hledá odpovědi, asijský region postupuje pragmatičtěji. Na Asijských hrách 2026 v Japonsku budou esporty plnohodnotnou medailovou disciplínou s jedenácti tituly. Tento krok ukazuje, že institucionalizace esportů je možná i bez olympijské značky.
Významnou roli zde hraje také Korean Sport & Olympic Committee, který připravuje vlastní strategii včetně vytvoření národních týmů. Jižní Korea tak potvrzuje svou pozici globálního lídra v oblasti esportu a naznačuje, že budoucnost tohoto odvětví se může formovat mimo tradiční olympijské struktury.
Podobně se angažují i další organizace, například International Esports Federation nebo Global Esports Federation, které usilují o standardizaci a mezinárodní uznání esportů.
Rozdíl mezi přístupem MOV a asijských institucí je zřejmý. Zatímco olympijské hnutí řeší filozofické otázky a hodnotové rámce, asijské organizace se soustředí na praktickou realizaci.
Budoucnost zůstává otevřená
Pozastavení Esports Commission tak není izolovaným rozhodnutím, ale symptomem širší krize identity. Olympijské hnutí stojí před otázkou, zda chce být aktivním tvůrcem nové sportovní reality, nebo její opatrnou součástí.
Projekt olympijských esportových her zůstává formálně živý, ale bez jasného směru. Nejasnosti kolem výběru her, partnerů, financování i řízení vytvářejí prostředí, ve kterém je obtížné plánovat konkrétní kroky.
Jak shrnuje jeden z analytiků, „pokud MOV nedefinuje vlastní model, udělá to někdo jiný“. V kontextu rychle rostoucího trhu esportů to není hypotéza, ale reálné riziko.
Olympijské kruhy tak možná stojí před rozhodnutím, které bude mít dopad na desítky let dopředu. Buď přijmou proměnu sportu v digitálním věku, nebo zůstanou věrné tradiční definici a riskují ztrátu relevance u nové generace.
(sklen; zdroj: insidethegames.biz)
