Nové čtvrti rostou. Ale kde budou jejich děti sportovat?

Praha staví nové čtvrti pro desetitisíce lidí. Byty a školy počítá přesně. U sportovišť je potřebná kapacita mnohem méně zřejmá.

    V americkém Portlandu letos v srpnu zavřelo kluziště, které bylo součástí obchodního centra Lloyd Center od jeho otevření v roce 1960. Nebyla to olympijská aréna ani špičkové tréninkové centrum. Přesto na něm začínaly celé generace dětí a první kroky na ledě tam v roce 1973 udělala i pozdější americká olympionička Tonya Hardingová.

    Ještě v poslední sezoně měl tamní program Learn to Skate USA 1 260 účastníků, nejvíce v celém Oregonu. Po uzavření areálu zůstal Portland bez ledové plochy přímo na území města. Nejbližší zařízení jsou navíc podle Guardianu už nyní výrazně vytížena hokejem a závodním krasobruslením.

    Příběh z druhého konce světa připomíná jednoduchou skutečnost.

    Sport nezačíná na olympijském stadionu. Začíná na místě, které má dítě dostatečně blízko domova a kam se dokáže několikrát týdně dostat.

    A právě tato otázka začíná být zajímavá také v Praze.

    Česká metropole připravuje na bývalých průmyslových a železničních územích celé nové čtvrti. Bubny-Zátory, Nákladové nádraží Žižkov, Smíchov City, Rohan City nebo Nové Dvory postupně přivedou do dnes málo obydlených částí města desetitisíce nových obyvatel.

    Počet bytů lze poměrně přesně spočítat. Stejně jako potřebná místa ve školách a školkách.

    Ale kolik nových dětí bude potřebovat místo v tělocvičně, sportovní hale, plaveckém bazénu, na atletickém stadionu nebo fotbalovém hřišti?

    A kde tato místa budou?

    Nová čtvrť velikosti okresního města

    Nejvýraznějším příkladem jsou Bubny-Zátory.

    Jen nyní připravovaný projekt velkých soukromých investorů má do roku 2050 potenciál nabídnout 25 bloků a až 10 000 bytů. Vedle bydlení se počítá s kancelářemi, hotely, obchody, službami i vzdělávacími a kulturními zařízeními. Celkové investiční náklady jsou nyní odhadovány na 90 miliard korun.

    V širším transformačním území se dlouhodobě počítá přibližně s 25 000 obyvateli.

    To už není několik nových bytových domů.

    Je to populace srovnatelná s menším českým městem.

    A plánování tomu odpovídá. Nové zadání územní studie Holešovice Bubny-Zátory II pracuje nejméně s deseti mateřskými školami pro přibližně 1 440 dětí a s kapacitou základních škol kolem 3 100 žáků.

    Právě tato čísla otevírají podstatnou otázku.

    Město potřebuje vědět, kolik míst ve školách bude nová populace potřebovat. Nestačí do územního dokumentu zakreslit budovu a napsat vedle ní „škola“. Je nutné přemýšlet o skutečné kapacitě.

    U sportu je odpověď méně přehledná.

    Sport, rekreace, hřiště, zeleň a veřejný prostor jsou součástí plánování nových čtvrtí. Samotná existence sportovní plochy na mapě ale ještě neříká, kolika lidem umožní pravidelně sportovat.

    A právě zde je důležité rozlišovat mezi parkem a sportovištěm.

    Park umožňuje běhat, chodit, jezdit na kole nebo si neorganizovaně zahrát. Pro každodenní pohyb obyvatel je nesmírně důležitý.

    Nenahradí ale sportovní halu, plavecký bazén, gymnastickou tělocvičnu nebo jinou infrastrukturu, kterou potřebují sportovní kluby pro pravidelný trénink.

    Praha už ukazuje, že řešení existuje

    Bylo by však nespravedlivé tvrdit, že Praha při nové výstavbě na sport zapomíná.

    Některé připravované projekty naopak ukazují, jak lze sportovní infrastrukturu začlenit přímo do vznikající čtvrti.

    Zajímavým příkladem jsou Nové Dvory.

    Nová městská čtvrť připravovaná Pražskou developerskou společností má nabídnout přibližně 2 000 bytů pro až 5 000 obyvatel a zároveň vytvořit přibližně 5 000 pracovních míst. Vedle mateřské a základní školy, kulturního centra a dalších služeb se zde výslovně počítá také se sportovní halou a venkovními hřišti.

    To je důležitý rozdíl.

    Sport není pouze neurčitě zahrnut do veřejného prostoru. Objevuje se jako konkrétní součást občanské vybavenosti.

    Jiný zajímavý model nabízí Smíchov City.

    U nové školy se počítá s velkou a dvěma menšími tělocvičnami i venkovním sportovištěm. Zadání přitom od počátku předpokládá, že sportovní prostory nebudou po skončení vyučování prázdné. Mají umožnit odpolední sportovní kroužky a venkovní sportoviště má být v odpoledních a večerních hodinách využitelné také pro rekreační sport.

    Právě to může být jedna z cest.

    Ve městě s drahými pozemky nemusí vedle školy nutně vzniknout další samostatný sportovní areál. Dobře navržená školní tělocvična nebo hala může dopoledne sloužit výuce, odpoledne sportovním oddílům a večer veřejnosti.

    Jedna investice tak vytváří několik funkcí.

    Takový systém ovšem funguje pouze tehdy, pokud je kapacita sportovních prostor od začátku navržena nejen pro několik hodin školní tělesné výchovy, ale také pro následný provoz klubů a veřejnosti.

    Nestačí vědět, kde sportoviště je. Důležité je, kolik lidí pojme

    Tady se dostáváme k problému, který se netýká pouze nových pražských čtvrtí.

    Při plánování lze snadno zjistit, že v určité vzdálenosti od nové zástavby už existuje sportovní hala, bazén, stadion nebo fotbalové hřiště.

    To ale samo o sobě neznamená, že existuje také volná kapacita.

    Sportovní hala může na mapě vypadat jako dostatečná občanská vybavenost. Pokud je ale každý všední den od odpoledne do večera obsazena současnými kluby, příchod několika tisíc nových obyvatel její kapacitu automaticky nezvýší.

    Totéž platí pro bazény, zimní stadiony nebo fotbalová hřiště.

    Urbanistická mapa ukazuje, že sportoviště existuje.

    Sportovní klub ale potřebuje vědět něco jiného: zda na něm získá dvě nebo tři tréninkové jednotky týdně pro další skupinu dětí.

    To jsou dvě rozdílné informace.

    Právě proto nemusí problém spočívat v tom, že by sport při plánování města nebyl přítomen.

    Otázkou je spíše způsob, jakým jeho potřebu měříme.

    U nové čtvrti dokážeme říci:

    10 000 bytů.

    25 000 obyvatel.

    1 440 míst v mateřských školách.

    3 100 žáků základních škol.

    U sportu bychom mohli položit obdobnou otázku.

    Kolik z těchto dětí bude chtít pravidelně sportovat?

    Kolik hodin týdně budou potřebovat sportovní kluby?

    Kolik tělocvičen, hal, hřišť, drah nebo vodních ploch tomu odpovídá?

    A jaká část této kapacity už v okolí skutečně existuje a je volná?

    Teprve potom lze odpovědět na otázku, zda je sportovní infrastruktura nové čtvrti dostatečná.

    Ne podle počtu symbolů sportovišť na mapě, ale podle počtu lidí, kteří je mohou skutečně používat.

    Sportoviště je stejně důležité jako místo, kde dítě bydlí

    Příběh portlandského kluziště je v tomto směru poučný.

    Lloyd Center nemělo ani standardní soutěžní rozměry. Pro výkonnostní krasobruslení existovala kvalitnější zařízení.

    Mělo ale něco jiného.

    Bylo dostupné.

    Leželo u veřejné dopravy a dítě mohlo sport objevit jednoduše tím, že při návštěvě obchodního centra vidělo jiné děti bruslit. Právě kombinace dostupnosti a relativně nízké vstupní bariéry pomohla vytvořit největší program Learn to Skate v Oregonu.

    Když takové místo zmizí, sport nezmizí z mapy.

    Jen se vzdálí.

    A pro část rodin může několik dalších kilometrů, nutnost jezdit autem nebo nedostatek volných tréninkových hodin znamenat rozdíl mezi tím, zda dítě u sportu zůstane, nebo skončí.

    Právě proto bychom při debatě o sportovní infrastruktuře neměli začínat otázkou, kolik potřebujeme velkých stadionů.

    Mnohem důležitější může být otázka, kolik potřebujeme obyčejných míst, kam se dítě dostane několikrát týdně po škole.

    Praha má dnes mimořádnou příležitost.

    Na brownfieldech nevznikají jednotlivé domy, ale celé nové části města. U projektů, jako jsou Nové Dvory nebo Smíchov City, už vidíme snahu propojit školství, veřejný prostor a sport.

    Právě tuto zkušenost lze využít obecněji.

    Pokud dokážeme pro novou čtvrť předem vypočítat počet školních míst, dopravní zatížení nebo potřebu veřejné zeleně, stojí za úvahu, zda bychom podobně neměli pracovat také se sportovní kapacitou.

    Ne proto, abychom v každé nové čtvrti postavili stadion.

    Ale proto, aby se za deset nebo dvacet let nestalo, že budeme mít moderní byty, nové školy, tramvaje a krásné parky – a současně zjistíme, že pro několik tisíc dětí už není ve sportovních oddílech místo.

    Sportovní infrastruktura totiž není jen místo, kde se připravují budoucí olympionici.

    Je to místo, kde děti vůbec dostanou příležitost začít.

    Zdroje:

    (buk; foto: AI)

    Pohyb a zdraví

    Portál pohyb a zdraví nabízí články, tipy a inspiraci pro zdravý životní styl, pravidelný pohyb a vyvážené stravování. Objevte doporučení odborníků, zajímavé akce i praktické rady, jak zlepšit kondici, zdraví i celkovou pohodu.