Zimní olympijské hry ve francouzských Alpách začnou až v roce 2030, Německo ale už nyní nastavilo financování přípravy svých zimních reprezentací. Spolkové kancléřství schválilo pro sedm olympijských zimních svazů, jejich odborný personál, olympijská centra a sportovní vědu podporu v celkové výši 30,6 milionu eur pro rok 2027, tedy přibližně 748 milionů korun.
Největší jednotlivá položka připadá na trenéry, management a další výkonnostní personál. Na tuto oblast půjde 14 milionů eur ročně, tedy asi 342 milionů korun. Důležité přitom je, že financování personálu není schváleno pouze na jeden rok, ale na celý olympijský cyklus 2027–2030.
Německo však neřeší pouze to, kolik peněz sport dostane. Stejně důležité je, podle čeho se prostředky mezi jednotlivé sporty a disciplíny rozdělují.
Nejvíce peněz jde na lidi a odborné zázemí
Na samotné sportovní programy svazů připadá pro rok 2027 přibližně 9,4 milionu eur, tedy asi 230 milionů korun. Prostředky financují zejména tréninkové kempy, reprezentační přípravu a účast na domácích i mezinárodních soutěžích.
Dalších 14 milionů eur ročně jde na výkonnostní personál. Oproti předchozí úrovni se tato částka zvýšila o 1,8 milionu eur, přibližně 44 milionů korun. Dodatečné peníze mají pomoci zvýšit platy trenérů a dalších specialistů a udržet kvalitní odborníky v německém systému.
Samostatnou položkou je sportovní věda a servis. Institut aplikovaných tréninkových věd IAT dostane 1,9 milionu eur, Institut pro výzkum a vývoj sportovního vybavení FES 3,1 milionu a olympijská centra dalších 2,2 milionu eur. Dohromady jde přibližně o 176 milionů korun.
Německo tak nefinancuje vrcholový sport pouze prostřednictvím příspěvku svazu. Samostatně platí trenéry, management, výzkum, technologie, diagnostiku i servisní centra.
A právě víceletá jistota u personálu může být pro výsledky stejně důležitá jako samotná výše dotace. Trenéra světové úrovně nelze dlouhodobě udržet v systému, pokud každý rok neví, zda bude jeho místo za několik měsíců financováno.
PotAS neodměňuje jen minulost, ale počítá budoucí potenciál
Klíčovým prvkem německého systému je PotAS – Potenzialanalysesystem, tedy systém analýzy sportovního potenciálu.
Nejde o jednoduchý žebříček podle počtu medailí z posledního mistrovství světa nebo olympijských her. Jednotlivé disciplíny procházejí nezávislým sportovním a odborným hodnocením, které kombinuje dvě stejně významné skupiny ukazatelů: dosavadní úspěšnost a perspektivu dalšího vývoje.
Výsledky PotAS pak vstupují přímo do výpočtu státní podpory.
Nejprve se při takzvaných strukturálních jednáních mezi DOSB, jednotlivými svazy a dalšími institucemi stanoví, jaké jsou uznané reálné finanční potřeby jednotlivých disciplín. Posuzuje se struktura reprezentace, trenéři, příprava, vědecké zabezpečení i cíle pro celý olympijský cyklus.
Z takto uznaných potřeb dostane každá disciplína nejprve minimální základ odpovídající 23 procentům. Ten má zajistit, aby systém nezlikvidoval sporty, které momentálně nemají nejlepší vyhlídky na rok 2030, ale mohou vychovávat sportovce pro olympiádu 2034.
Zbývající část prostředků se rozděluje podle PotAS. Vyšší prioritu dostávají disciplíny s největší pravděpodobností, že na olympijských hrách 2030 dosáhnou umístění mezi prvními osmi.
To je zásadní rozdíl proti prostému rozdělení podle velikosti svazu nebo historicky přidělené dotace. Německý stát se snaží odpovědět na otázku: kde má další euro veřejných peněz největší pravděpodobnost sportovního výsledku?
V letošní analýze zimních sportů dopadl nejlépe Německý bobový a sáňkařský svaz. Jeho disciplíny obsadily prvních šest míst hodnocení PotAS.
Systém je tedy otevřeně výkonový. Současně ale obsahuje pojistku proti tomu, aby veškeré peníze skončily jen u několika momentálně nejsilnějších disciplín.
Pro Česko je zajímavější systém než německé miliony
Právě PotAS nabízí podle mě nejzajímavější srovnání s českým sportem.
V českém prostředí se při debatách o financování často porovnává především velikost členské základny, výsledky reprezentace, historická výše podpory nebo nákladovost konkrétního sportu. Německo se pokouší tyto prvky doplnit o systematické hodnocení budoucího olympijského potenciálu.
To neznamená, že stát přesně ví, kdo za čtyři roky získá medaili. Znamená to ale, že rozdělování peněz není postaveno pouze na minulosti.
Podobný princip by byl zajímavý také pro Českou republiku. Stát by mohl vedle dosažených výsledků sledovat například věkovou strukturu reprezentace, vývoj juniorských výsledků, kvalitu trenérského zabezpečení, mezinárodní konkurenceschopnost, dostupnost sportovní vědy nebo pravděpodobnost, že konkrétní disciplína dokáže během jednoho olympijského cyklu postoupit mezi světovou špičku.
Současně je důležitá německá minimální hranice podpory. Čistě medailový systém by mohl vést k tomu, že méně úspěšné sporty přijdou o peníze právě ve chvíli, kdy potřebují několik let na vybudování nové generace sportovců. Německo proto kombinuje garantovaný základ a výkonnostní nadstavbu.
Takový princip může být pro český systém zajímavější než prosté převzetí konkrétních německých částek.
Druhou silnou stránkou je časový horizont. Německo rozhoduje o personálním financování na celé období 2027–2030. Svaz tak může trenéra přijmout, udržet nebo přivést ze zahraničí s vědomím, že pro jeho práci existuje několikaletý finanční rámec.
Česká debata by se proto nemusela soustředit jen na otázku, zda má sport dostat více peněz. Stejně důležité je ptát se podle jakých kritérií mají být peníze rozdělovány a na jak dlouho dopředu má sport jejich přidělení znát.
Německý model nabízí poměrně jasnou odpověď: základní financování zachovat, ale další peníze směrovat tam, kde nezávislá analýza ukazuje největší předpoklad budoucího výsledku.
Zdroje:
- Německá spolková vláda – 30,6 milionu eur pro zimní vrcholový sport
- Německá spolková vláda – pravidla financování svazů a výpočet podle PotAS
- DOSB – výsledky PotAS pro zimní sporty 2026
- DOSB – 30,6 milionu eur podpory zimnímu vrcholovému sportu
(sklen; foto: AI)





















