Česká reprezentace se s mistrovstvím světa loučí dříve, než si její fanoušci přáli. Jak už to bývá, po vyřazení se okamžitě rozběhla vlna komentářů, analýz i jednoznačných soudů. Podle některých názorů česká liga nestačí světové konkurenci, a právě v ní je třeba hledat hlavní příčinu neúspěchu.
Jenže podobné závěry bývají často příliš jednoduché.
Česká republika je zemí s necelými jedenácti miliony obyvatel. Pokud se reprezentace pohybuje mezi třetí a čtvrtou desítkou nejlepších týmů světa, rozhodně to není výsledek, který by měl automaticky vyvolávat dojem katastrofy. Ve většině oblastí života, průmyslu, ekonomiky nebo vědy bychom podobné umístění považovali za přirozené. Ve sportu však často očekáváme, že budeme pravidelně porážet země s několikanásobně větší hráčskou základnou i finančními možnostmi.
Fotbal je dnes globální sport. Konkurence nikdy nebyla větší.
Česká liga problémem není
Často zaznívá, že česká nejvyšší soutěž nemá dostatečnou úroveň. Jenže samotné mistrovství světa nabízí zajímavý protipříklad.
Útočník libereckého Slovanu Ermin Mahmić, reprezentující Bosnu a Hercegovinu, vstřelil na turnaji stejný počet branek jako celý český tým.
Plzeňský obránce Merchas Doski v dresu Iráku dokázal zaměstnat favorizovanou Anglii natolik, že se o jednom z jeho průniků a možném pokutovém kopu diskutovalo ještě dlouho po skončení utkání.
Další plzeňský hráč Prince Adu, který reprezentoval Ghanu, patřil podle francouzských fotbalistů k nejlepším obráncům, proti nimž na turnaji nastoupili.
Všichni tři přitom působí nebo působili v české lize.
To není argument, že česká soutěž patří mezi nejlepší na světě. Je to ale důkaz, že dokáže připravovat hráče schopné obstát i na nejvyšší mezinárodní úrovni.
Rozhoduje výběr a práce s mužstvem
Moderní reprezentační fotbal dnes není jen součtem individuálních kvalit. Rozhoduje také způsob výběru hráčů, jejich aktuální forma, vhodné složení jednotlivých řad i schopnost trenérského štábu vytvořit fungující celek.
Právě zde se nabízí otázka, zda český národní tým využil svůj potenciál naplno.
Během turnaje bylo patrné časté hledání optimální sestavy, změny v rozestavení i proměnlivé složení základní jedenáctky. Takový přístup může být v přípravě pochopitelný, na vrcholném turnaji však bývá stabilita jednou z největších předností úspěšných mužstev.
Řada reprezentací, které na mistrovství překvapily, nestála na hvězdných individualitách. Jejich největší silou byla organizace hry, jasně rozdělené role a vysoká míra sehranosti.
Právě to českému týmu v rozhodujících okamžicích scházelo.
Poučení musí začít u těch, kteří rozhodují
Po každém neúspěchu přichází období analýz. Bylo by však chybou hledat viníka pouze mezi hráči nebo automaticky označit českou ligu za hlavní příčinu neúspěchu.
Mnohem důležitější bude objektivně vyhodnotit práci realizačního týmu, systém přípravy i způsob, jakým byla reprezentace pro šampionát sestavena.
Fotbalová historie opakovaně ukazuje, že dobře organizovaný tým dokáže porážet i papírově silnější soupeře. Stejně tak mužstvo složené z kvalitních individualit nemusí uspět, pokud nefunguje jako celek.
Možná právě zde leží největší ponaučení z letošního mistrovství světa.
A ještě jedna poznámka stojí za zamyšlení. Nebylo by poprvé, kdy budou příčiny neúspěchu hodnotit především lidé, kteří se na přípravě reprezentace sami podíleli. Každý sportovní svaz by si proto měl položit jednoduchou otázku. Má odvahu podrobit kritickému hodnocení nejen hráče a trenéry, ale také vlastní rozhodovací procesy?
Právě odpověď na tuto otázku může být pro budoucnost českého fotbalu důležitější než samotné konečné umístění na mistrovství světa.
Zdroje:
- FIFA – FIFA Club World Cup 2025, výsledky a statistiky
- Transfermarkt – Ermin Mahmić
- Transfermarkt – Prince Kwabena Adu
- Transfermarkt – Merchas Doski
- Worldfootball.net – výsledky a sestavy mistrovství světa klubů
(buk; foto: YouTube)
