Ještě před vypuknutím současné krize se zdálo, že prezidentské volby FIFA v březnu 2027 budou téměř formalitou. Gianni Infantino obdržel deklarace podpory pro další mandát od více než 200 z 211 členských asociací a na obzoru nebyl žádný vážný soupeř.
O několik týdnů později je situace podstatně méně přehledná.
Do debaty nyní výrazně vstoupil také výkonný ředitel Premier League Richard Masters. Podle něj světový fotbal potřebuje kandidáta, který do listopadové uzávěrky prezidentských nominací předloží jinou nabídku než Infantino – a především dokáže spojit konfederace, které současná krize rozdělila.
Mastersova slova jsou zajímavá právě tím, že nemíří pouze proti současnému prezidentovi FIFA. Otevírají mnohem důležitější otázku: kolik moci má vlastně prezident světové fotbalové federace mít a jak má být tato moc kontrolována?
Spor kolem Infantina se tak postupně mění v debatu o modelu, podle kterého má být světový fotbal řízen.
Nestačí být proti Infantinovi
Krizi vyvolal projekt FIFA Forward Enterprise. FIFA plánovala vytvořit novou strukturu pro svá komerční práva v hodnotě kolem 20 miliard dolarů a přibližně pětinový podíl nabídnout soukromému kapitálu. Infantino projekt po rozsáhlém odporu nakonec stáhl.
Tím ale spor neskončil.
Proti Infantinovu vedení se postavili představitelé UEFA, Concacaf a Asijské fotbalové konfederace. Podporu si naopak prezident FIFA nadále udržuje především u africké CAF a jihoamerické CONMEBOL. Situace uvnitř jednotlivých regionů přitom není jednotná – například Nový Zéland se rozešel s umírněnějším postojem Oceánské fotbalové konfederace a svou podporu Infantinovi stáhl.
Oponenti současného vedení už navíc začali pracovat na návrhu nového rámce fungování FIFA. UEFA, Concacaf a AFC podle Guardianu diskutují nejen o rozdělení pravomocí, ale také o samotné roli FIFA, její budoucí struktuře a způsobu rozdělování peněz členským asociacím.
Právě zde Masters pojmenoval hlavní problém případné opozice.
Nestačí najít člověka, který bude kandidátem Evropy proti Infantinovi.
Nový uchazeč musí přijít s programem přijatelným také pro federace v Africe, Asii, Severní a Střední Americe, Jižní Americe a Oceánii. Masters výslovně upozornil, že Evropa nemá ostatním částem světa diktovat, jak mají FIFA reformovat. Současně ale považuje nynější krizi za okamžik, kdy je správné znovu otevřít otázku struktury řízení federace i pravomocí jejího prezidenta.
Otázka už tedy nezní pouze kdo místo Infantina, ale také co místo současného způsobu řízení FIFA.
Prezident, který by reformoval vlastní funkci
Právě v tomto bodě je Mastersův návrh nejzajímavější.
Případný nový kandidát by podle něj měl být připraven přezkoumat také to, jakou moc prezident FIFA skutečně má. Jinými slovy: pokud by nový prezident přišel s programem institucionální reformy, měl by být ochoten reformovat také vlastní funkci.
To je politicky mnohem složitější než prostá výměna člověka v čele organizace.
Infantino byl v roce 2016 zvolen po rozsáhlé krizi FIFA, která ukončila éru Seppa Blattera. Přicházel v době, kdy měla světová federace obnovit důvěru ve své instituce a posílit transparentnost.
O deset let později se debata vrací k podobné otázce: zda může být největší světová sportovní organizace dlouhodobě postavena na mimořádně silném postavení svého prezidenta.
Kontroverze kolem vstupu soukromého kapitálu tento problém zvýraznila. Kritici neodmítali pouze ekonomickou stránku projektu. Vadil jim také způsob, jakým byl připravován, nedostatek konzultací a otázka, zda byly do rozhodování dostatečně zapojeny orgány, které mají FIFA kontrolovat.
Odchod provozního ředitele FIFA Kevina Lamoura spor ještě vyostřil. Lamour projekt veřejně kritizoval a tvrdil, že zaměstnanci FIFA byli při jeho přípravě klamáni. FIFA 17. srpna oznámila ukončení jeho působení v organizaci.
Masters proto nevolá pouze po jiném prezidentovi.
Volá po kandidátovi, který by přišel s jiným modelem prezidentství.
Premier League ukazuje na vlastní obchodní model
Zajímavá je také ekonomická část Mastersova vystoupení.
Šéf Premier League uvedl, že nejvyšší anglická soutěž neuvažovala o podobném vstupu soukromého kapitálu ani během pandemie covidu-19, kdy profesionální fotbal čelil mimořádnému finančnímu tlaku.
Důvodem je podle něj obchodní model Premier League. Soutěž má mimořádně silnou pozici na trhu mediálních práv a Masters nevidí důvod, proč by měla kvůli získání kapitálu prodávat část své ekonomické budoucnosti externím investorům.
Srovnání FIFA a Premier League samozřejmě není úplné.
Premier League je profesionální soutěž tvořená ekonomicky silnými kluby. FIFA má 211 členských asociací a pro řadu menších fotbalových zemí představují peníze ze světové federace důležitou součást financování rozvoje fotbalu.
Právě to je jeden ze základů Infantinovy politické síly.
Pro menší federace není hlavní otázkou pouze transparentnost centrály FIFA. Podstatné je také to, kolik peněz dostanou na stadiony, tréninková centra, mládežnický fotbal, ženský fotbal nebo každodenní provoz.
Každý vyzyvatel proto bude muset nabídnout víc než pouze reformu.
Bude muset přesvědčit menší a střední federace, že změna vedení neznamená méně peněz pro jejich fotbal.
Hledání kandidáta začíná být závodem s časem
Odpor proti Infantinovi mezitím proniká také přímo do nejvyšších struktur FIFA.
Maďarský Sándor Csányi, jeden z osmi viceprezidentů FIFA a člen její Rady, po odchodu Kevina Lamoura oznámil, že už Infantinovo vedení nepodporuje. Lamourův konec označil za „poslední kapku“. Podporu stáhly také některé národní asociace, mezi nimi Černá Hora, Wales či Izrael.
Csányi se stal už pátým z osmi viceprezidentů FIFA, který se proti Infantinovi postavil. Vedle něj patří mezi kritiky prezident UEFA Aleksander Čeferin, šéf AFC šajch Salman bin Ibráhím Chalífa, prezident Concacaf Victor Montagliani a předsedkyně anglické FA Debbie Hewittová.
To je výrazná změna oproti situaci ještě před několika týdny.
Stále však neznamená, že existuje většina schopná Infantina ve volbě porazit.
A už vůbec ne, že existuje člověk, kolem něhož by se taková většina dokázala sjednotit.
Jako možný vyzyvatel je opakovaně zmiňován právě Victor Montagliani. Zatím však kandidaturu neoznámil.
Čas přitom běží. Masters upozorňuje, že soupeř musí vystoupit před uzávěrkou nominací, zatímco samotná prezidentská volba se uskuteční 18. března 2027.
A právě zde se ukáže, zda současná opozice představuje skutečnou alternativu, nebo pouze dočasné spojenectví proti jednomu člověku.
Spor o Infantina se mění ve spor o budoucnost FIFA
Mastersovo vystoupení proto není důležité jen tím, že se k seznamu Infantinových kritiků přidal další vlivný představitel evropského fotbalu.
Podstatnější je jeho požadavek na obsah případné kandidatury.
Pokud má někdo současného prezidenta FIFA skutečně ohrozit, nestačí říci, že Infantino musí odejít.
Musí vysvětlit, jak bude FIFA po jeho odchodu fungovat jinak.
Jaké pravomoci má mít prezident.
Jak silná má být kontrola Rady FIFA.
Jak se mají přijímat rozhodnutí o miliardových komerčních projektech.
Jak mají být do rozhodování zapojeny jednotlivé konfederace.
A především jak zachovat finanční solidaritu, díky níž mají menší fotbalové země důvod systém FIFA podporovat.
Právě v tom může být rozhodující rozdíl mezi dnešní krizí a předchozími spory kolem Gianniho Infantina.
Tentokrát se už nemluví pouze o tom, zda má prezident FIFA zůstat.
Začíná se mluvit o tom, jaká FIFA by měla přijít po něm.
Zdroje:
- Reuters – Premier League CEO calls for FIFA candidate who can unite confederations
- Reuters – Infantino loses more support as FIFA official says COO dismissal was ‘final straw’
- Reuters – Senior FIFA official Lamour exits after Infantino criticism
- The Guardian – Infantino’s opponents developing new framework for running world football
(buk; foto: AI)





















