Česká gymnastika na ME. Co ukázalo srovnání s evropskou špičkou

Čeští gymnasté měli v Záhřebu jednotlivce blízko evropskému finále. Výsledky družstev ale ukázaly skutečnou šířku české špičky.

    Ondřeje Kalného dělilo na mistrovství Evropy v Záhřebu od finále přeskoku velmi málo. Český reprezentant skončil v kvalifikaci jedenáctý a po uplatnění pravidel pro postup se stal prvním náhradníkem osmičlenného finále. Ve stejné soutěži však české mužské družstvo obsadilo až dvacáté místo. Právě tento kontrast možná vystihuje současné postavení české sportovní gymnastiky v Evropě přesněji než samotný počet medailí.

    Smyslem podobného hodnocení není hledat neúspěch za každou cenu. Reprezentanti, kteří splnili podmínky nominace, dostali možnost poměřit se s nejlepšími závodníky kontinentu. Vrcholný šampionát je však zároveň jednou z mála příležitostí, kdy lze výsledky postavit vedle evropské konkurence a poměrně přesně zjistit, kde se česká gymnastika nachází.

    Záhřeb ukázal její dvě tváře. Několik jednotlivců se dokáže pohybovat v blízkosti evropského finále a během sezony konkurovat také silné světové konkurenci. Výsledky družstev však současně naznačují, že tato výkonnostní vrstva zatím není dostatečně široká.

    Jednotlivci ukázali, že evropská úroveň není nedosažitelná

    Nejblíže evropskému finále se mezi českými muži dostal Ondřej Kalný. Na přeskoku zaznamenal průměr 13,983 bodu, obsadil jedenácté místo a stal se prvním náhradníkem finále.

    Jeho výkon nebyl překvapením. Kalný během sezony opakovaně dokazoval, že se na přeskoku pohybuje v blízkosti mezinárodního finále. Čtvrtý skončil na Světovém poháru v Cottbusu výkonem 13,933 bodu a stejné umístění zopakoval v Baku za 13,783. Záhřeb tak v zásadě potvrdil úroveň, kterou během roku předváděl.

    Jiný příběh napsal Jonáš Daněk. Také u něj bylo před šampionátem oprávněné uvažovat o boji o evropské finále. V letošní sezoně získal bronz na Světovém poháru v Antalyi a další kvalitní mezinárodní výsledky ukazovaly, že přeskok patří k jeho nejsilnějším disciplínám.

    V Záhřebu ale obsadil na přeskoku 18. místo s průměrem 13,300 bodu. První skok za 13,900 ještě odpovídal jeho možnostem, druhý za 12,700 jej však připravil o šanci přiblížit se finále. Neznamená to, že Daněk na evropskou úroveň nemá. Jeho předchozí výsledky dokazují opak. Na hlavní evropské soutěži však tentokrát nedokázal své možnosti proměnit v odpovídající umístění.

    Podobný pohled nabízí ženská část reprezentace. Alice Vlková skončila na přeskoku desátá a byla druhou náhradnicí finále. Soňa Artamonová získala ve víceboji 49,966 bodu a obsadila 20. místo. Artamonová přitom už na mistrovství světa 2025 ukázala, že se dokáže prosadit do světového finále víceboje.

    Česká gymnastika v nedávné minulosti dokázala dostat závodnici ještě výše. Vanesa Mašová byla na ME 2025 osmá ve víceboji a pátá na bradlech.

    Tvrdit tedy, že česká sportovní gymnastika nemá závodníky evropské úrovně, by výsledkům neodpovídalo.

    Otázka je jiná: kolik jich má současně?

    Výsledky družstev nastavují jiné zrcadlo

    Právě tady se pohled na Záhřeb mění.

    České ženy ve složení Soňa Artamonová, Natálie Hajdinová, Patricie Makovičková, Dominika Ponižilová a Alice Vlková skončily v kvalifikaci družstev patnácté se 147,363 bodu.

    Poslední postupující Belgie získala 152,665 bodu. Českému týmu tedy k hranici evropské osmičky scházelo 5,302 bodu. Není to zanedbatelný rozdíl, ale zároveň ani odstup, který by české gymnastky stavěl úplně mimo širší evropskou konkurenci.

    Výraznější mezera se ukázala mezi muži.

    České družstvo získalo 227,694 bodu a skončilo dvacáté. Poslední postupující Maďarsko mělo 239,328 bodu. Rozdíl tak činil 11,634 bodu.

    Mezi Maďarskem a Českem přitom nebyly pouze tradiční gymnastické velmoci. Před českou reprezentací skončily také Nizozemsko, Izrael, Španělsko, Kypr, Turecko, Finsko, Norsko, Bulharsko či Řecko.

    Právě to je pro hodnocení současného postavení české mužské gymnastiky důležitější než porovnání s vítězem šampionátu. Dvacáté místo a více než jedenáctibodový odstup od finálové osmičky nelze vysvětlit jediným nepovedeným cvikem.

    Maďarsko a Švýcarsko nabízejí užitečnější měřítko

    Při hodnocení české gymnastiky nemá velký význam ptát se, proč Česko není Velkou Británií nebo Itálií. Zajímavější je podívat se na země, které mohou nabídnout bližší měřítko.

    Názorným příkladem je Maďarsko. Jeho mužský tým získal v kvalifikaci 239,328 bodu, obsadil osmé místo a postoupil do finále.

    Česká republika a Maďarsko patří populačně mezi srovnatelné středoevropské země. Přesto mezi jejich mužskými družstvy v Záhřebu vznikl rozdíl více než jedenácti bodů a dvanácti míst v pořadí.

    Ještě výše se dostalo Švýcarsko, které bylo v kvalifikaci mužů druhé výkonem 243,830 bodu.

    Takové srovnání samozřejmě neznamená, že česká gymnastika může jednoduše převzít maďarský nebo švýcarský způsob přípravy. Bez detailního rozboru klubové struktury, trenérského zabezpečení a podmínek přípravy by podobný závěr nebyl podložený.

    Ukazuje však něco podstatnějšího: samotná velikost země současný odstup českých družstev od evropské špičky nevysvětluje.

    Umíme připravit jednotlivce. Otázkou zůstává šířka

    Když položíme vedle sebe výsledky několika posledních sezon, nevychází obraz české gymnastiky jednoznačně negativně.

    Vanesa Mašová se dostala mezi nejlepší evropské vícebojařky a do finále bradel. Soňa Artamonová postoupila do světového finále víceboje. Jonáš Daněk dokáže získávat přední umístění ve Světovém poháru. Ondřej Kalný se opakovaně pohybuje kolem mezinárodních finále a v Záhřebu zůstal těsně pod evropskou osmičkou. Alice Vlková byla nyní druhou náhradnicí finále přeskoku. Česká federace navíc v průběhu posledních sezon zaznamenala i další jednotlivá finálová umístění ve Světových pohárech.

    To už je dostatek výsledků na to, aby nebylo možné mluvit pouze o náhodném jednotlivém úspěchu.

    České prostředí dokáže připravit jednotlivce konkurenceschopné na evropské úrovni.

    Záhřeb ale současně ukázal druhou stránku. Když se výkony jednotlivců spojí do výsledku družstva, české ženy jsou patnácté a muži dvacátí.

    Právě rozdíl mezi těmito dvěma skutečnostmi je možná nejdůležitějším poznatkem celého mistrovství.

    Silná národní gymnastika nepotřebuje pouze jednoho specialistu schopného postoupit do finále. Potřebuje dostatečný počet kvalitních závodníků, aby výpadek jednoho z nich nebo chyba na jednom nářadí nezměnily úroveň celé reprezentace.

    To je rozdíl mezi výjimečným jednotlivcem a výkonnostní šířkou systému.

    Výsledky ze Záhřebu samy o sobě neříkají, proč tento rozdíl v české gymnastice existuje. K takovému závěru bychom potřebovali podrobnější pohled na trenérskou základnu, kluby, přípravu mládeže, přechod juniorů mezi seniory i podmínky každodenního tréninku.

    Mistrovství Evropy ale poměrně přesně ukázalo, kde tuto otázku začít hledat.

    Česká gymnastika není bez závodníků evropské úrovně. Některé má a další v posledních sezonách měla. Výzvou je, aby podobné výkony nebyly izolovanými body, ale vytvořily dostatečně širokou skupinu reprezentantů schopnou přiblížit evropské špičce také celé družstvo.

    Záhřeb proto není důvodem k jednoduchému negativnímu hodnocení české gymnastiky. Je především zrcadlem jejího současného postavení.

    A v něm jsou vidět obě stránky zároveň: jednotlivci dokazující, že evropská úroveň je dosažitelná, i výsledky týmů ukazující, jak velký prostor mezi jednotlivým úspěchem a skutečně silnou reprezentací ještě zbývá překonat.

    Zdroje:

    (buk; foto: FB Česká gymnastická federace)

    Pohyb a zdraví

    Portál pohyb a zdraví nabízí články, tipy a inspiraci pro zdravý životní styl, pravidelný pohyb a vyvážené stravování. Objevte doporučení odborníků, zajímavé akce i praktické rady, jak zlepšit kondici, zdraví i celkovou pohodu.