Cameron Myers ještě před několika lety patřil především mezi mimořádné juniorské talenty. Dnes už takové označení nevystihuje jeho skutečné postavení. Dvacetiletý Australan vyhrál finále Diamond League v Bruselu, drží národní rekord na 1500 metrů časem 3:28,00 a podle žebříčku World Athletics k 1. září 2026 je světovou jedničkou této disciplíny.
Bruselské vítězství navíc nepřišlo v oslabené konkurenci. Myers proběhl cílem za 3:30,14 a porazil Keňana Phanuela Kipkosgeie Koeche, Američana Ethana Stranda, Jakoba Ingebrigtsena, Yareda Nuguseho, Hobbse Kesslera i olympijského vítěze Colea Hockera. Prvních sedm závodníků dělilo pouhých 66 setin sekundy. Myers tak nezvítězil pouze díky vysokému tempu, ale především v mimořádně těsném taktickém souboji světové elity.
Sezona, která změnila jeho postavení
Myersův letošní vzestup nezačal až v Bruselu. Už 24. ledna zaběhl na 3000 metrů 7:27,57 a vytvořil australský rekord. O týden později vyhrál na Millrose Games v New Yorku prestižní Wanamaker Mile výkonem 3:47,57, který byl v té době světovým výkonem roku a patří mezi nejrychlejší halové míle historie.
V dubnu následoval domácí titul. Na australském šampionátu v Sydney vyhrál patnáctistovku za 3:29,85 a poměrně výrazně porazil zkušeného Olivera Hoarea. Byl to důležitý výsledek také proto, že nešlo o závod připravený výhradně na rychlý čas, ale o mistrovské finále, v němž musel Myers přijmout roli favorita a také ji potvrdit.
Definitivní průlom mezi absolutní světovou špičku přišel 28. června v Paříži. Myers vyhrál za 3:28,00, vytvořil australský rekord a zařadil se mezi nejrychlejší mílaře současnosti. V letošních světových tabulkách je rychlejší pouze Brit Josh Kerr časem 3:27,62. Za Myersem následují mimo jiné Yared Nuguse, Azeddine Habz a Jake Wightman.
Důležitější než samotný osobní rekord je však pravidelnost výsledků. Myers v létě zvítězil také na míli v Eugene a sezonu završil triumfem ve finále Diamond League. World Athletics jej proto k 1. září vede na prvním místě světového žebříčku na 1500 metrů před Nugusem, Isaacem Naderem a Timothym Cheruiyotem.
Srovnání s Ingebrigtsenem už není jen mediální zkratkou
Při pohledu na Myersův věk se nabízí srovnání s Jakobem Ingebrigtsenem. Je třeba s ním zacházet opatrně, protože samotné časy nevystihují hodnotu jednotlivých závodů. Přesto jsou čísla pozoruhodná.
Ingebrigtsen vyhrál olympijské finále v Tokiu v roce 2021 ve dvaceti letech výkonem 3:28,32. Myers má dnes ve stejném věku osobní maximum 3:28,00. Australan je tedy podle čistého času již rychlejší, než byl norský fenomén při svém prvním olympijském vítězství. Rozdíl je ovšem zásadní: Ingebrigtsen svůj výkon předvedl ve finále olympijských her a získal zlato. Myers podobnou šampionátní zkoušku teprve potřebuje zvládnout.
Dobře vypadá také srovnání s Colem Hockerem. Současný olympijský vítěz doběhl ve dvaceti letech ve stejném tokijském finále šestý za 3:31,40. Neznamená to, že Myers musí mít automaticky stejně úspěšnou kariéru, ukazuje to však mimořádnou úroveň, na které se Australan pohybuje už na samém začátku seniorské dráhy.
Jeho výkonnost přitom nepřišla náhle. V roce 2025 vytvořil v New Yorku světové rekordy juniorů na halových 1500 metrů časem 3:32,67 a na míli výkonem 3:47,48. World Athletics oba rekordy následně ratifikovala. Už tehdy bylo zřejmé, že jde o závodníka přesahujícího svou věkovou kategorii.
Brusel však přidal něco ještě důležitějšího. Ukázal, že Myers není pouze běžcem schopným výjimečného času při ideálně rozběhnutém závodě. Ve finále Diamond League byl po 800 metrech až sedmý, při náběhu do posledního kola už čtvrtý a do závěrečné stovky vstupoval třetí. Přesto dokázal před cílem předstihnout Ingebrigtsena i Koeche a zvítězit o čtyři setiny sekundy.
Světová patnáctistovka dostala dalšího favorita
Mužská patnáctistovka prožívá mimořádně silné období. Ingebrigtsen, Kerr, Hocker, Nuguse, Cheruiyot, Kessler a další vytvořili konkurenci, v níž už není snadné určit jednoho dlouhodobě dominantního závodníka. Myers do této společnosti vstupuje jako představitel další generace.
A není jediný. Druhému muži bruselského finále Phanuelu Kipkosgei Koechovi je teprve devatenáct let. Právě souboj Myerse s Koechem může být jedním z příběhů příštích sezon, zatímco zavedené hvězdy rozhodně ještě nikam neodcházejí. Pro diváky tak vzniká neobvykle široká skupina běžců schopných vyhrávat největší závody.
Pro australskou atletiku má Myersův vzestup zvláštní význam. Země s velkou mílařskou tradicí od Johna Landyho a Herba Elliotta až po současné běžce Olivera Hoarea či Stewarta McSweyna získává závodníka, který může usilovat o nejvyšší světové tituly. Ve dvaceti letech už Myers drží australské rekordy na 1500 i 3000 metrů.
Především se však změnila základní otázka kolem jeho kariéry. Už není nutné přemýšlet, zda se jednou dokáže dostat mezi absolutní světovou špičku. On v ní už je.
Ve dvaceti letech je druhým nejrychlejším mužem letošní sezony, vede světový žebříček a vyhrál finále Diamond League proti závodníkům, kteří získali olympijské a světové tituly.
Další zkouškou proto nebude samotný rychlý čas. Bude jí schopnost přenést současnou výkonnost do největších šampionátů. Právě tam se rozhodne, zda je Cameron Myers pouze mimořádnou novou hvězdou světové patnáctistovky, nebo závodníkem, který může tuto disciplínu v příštích letech určovat.
Zdroje:
- World Athletics – profil Camerona Myerse
- World Athletics – výsledky finále Diamond League v Bruselu
- World Athletics – světový žebříček mužů na 1500 metrů
- World Athletics – světové tabulky 1500 metrů v roce 2026
- World Athletics – olympijské finále 1500 metrů v Tokiu
(buk; foto: AI)





















