Horolezectví je sport, který své vyznavače nutí do překonávání stále větších překážek, k hledání vlastních hranic možností a zapojování všech svých fyzických rezerv více než koho jiného. Zlézt i nevysokou skalní stěnu vyžaduje odvahu a spoustu energie a co teprve ti, kdo se pouštějí do zápasu s nejvyššími horami světa. Tyto výzvy pronásledují lidstvo stále a potřeba adrenalinu nutí lidi je přijímat.
V roce 1876 vypisuje ženevský učenec Horace de Saussure odměnu za zdolání vrcholu Mont Blank. Podařilo se to dvěma lékařům Michelu Paccardovi a Jacquesovi Balmatovi, dokonce ještě v témže roce. Sám Saussure vystoupil na vrcholek o rok později hlavně za účelem provedení fyzikálních pokusů. Nejdéle odolával lidské touze po přemožení Matterhorn. Když se to konečně podařilo v roce 1865 Edwardu Whymperovi, byly zdolány evropské velehory a zájem horolezců se přesunul do jiných částí světa.
Během 20. století byly ztečeny i nejvyšší vrcholky světových velehor, nalezeny cesty, po kterých už nebyl výstup tak obtížný. Přesto zájem o pokoření vrcholků velehor neutichá a další a další generace horolezců zápasí s nepřístupnými kamenným štíty, nepřízní počasí a hledají v horolezectví nové a nové podněty, které je vybičují ke stále neuvěřitelnějším výkonům. Horolezecké disciplíny, technika lezení a technické vybavení se vyvíjela a stále vyvíjí v závislosti na stoupající obtížnosti výstupů a na technickém pokroku, o kterém nikdo neví, kde jsou jeho hranice.
Foto © Depositphotos.com/rcaucino
