Vrcholový sport je náročná dřina a kdo v něm chce uspět nebo dosáhnout na mety nejvyšší, musí mu obětovat mnoho s nejistotou, že se to nikdy nemusí povést.
Pak je třeba ustát i zklamání z toho, že náročná příprava byla zmařena nemocí, zraněním, drobnou chybou nebo technickou závadou. Aktivní sportovec věnuje dlouhé týdny i měsíce přípravě na vrcholové soutěže ve své disciplíně. Jeho denním chlebem jsou tvrdá dřina a odříkání, protože talent a pohybové nadání jsou jen zlomkem toho, co je k dobrému výkonu zapotřebí. A pak může být najednou vše zbytečné. Přestože se mu celou dobu dařilo, úspěchy ustaly právě před soutěží nebo nominací. A i když je slibným reprezentantem, od kterého se čekají medaile, kvůli nějaké drobnosti se úspěch nenávratně vzdálí. A dokonce to může být právě ta medaile, ten pocit odpovědnosti, který je na něho kladen, kdo zmaří naděje.
Nápor na psychiku a pocit zodpovědnosti je u sportovců obrovský. Neustálé dilema – podal jsem ten nejlepší výkon, mohl jsme udělat víc, zklamal jsem? A pokud na medaili dosáhnu, ani to není konec. Zase útočí pochybnosti jestli svůj úspěch dokážu obhájit znovu, jestli musím dřít víc nebo jinak.Ve sportu se na vařínech prostě nedá spát. Je to neustálý boj, který končí možná tehdy, když je sportovní kariéra ukončena. Ať se chceme věnovat jakémukoliv sportu a myslíme to opravdu vážně, pak se musíme naučit nejen vyrovnat se s onou sportovní řeholí, ale i s zvládat neúspěch a zklamání. Potlesk tribun je opojný, ale stejně tak uslyšíte i pískot.
Foto © Depositphotos.com/ pupes
