Zatímco svět sleduje dopingové skandály v plavání či atletice, případ německého kanoisty Martina Hillera odhalil znepokojivý jev: utajování dopingových kauz ze strany národních agentur. Ukazuje to na potřebu silné, nezávislé a globálně spravedlivé antidopingové struktury. V sázce je důvěra ve spravedlivý sport.
Světový sport se opakovaně ocitá pod tlakem dopingových skandálů, které zpochybňují férovost soutěží. V posledních měsících se objevily nové případy ze všech koutů světa – od australských plavců, přes mexické boxery, až po evropské atlety. Nejdůležitějším garantem férovosti má být Světová antidopingová agentura (WADA), která určuje pravidla, harmonizuje testování a uděluje sankce.
Aby však měla důvěru sportovní veřejnosti, musí být WADA nezávislá a schopna prosazovat svá pravidla bez ohledu na národní zájmy. Jen tak lze zajistit, že sportovci ze silných zemí nebudou chráněni „pod pokličkou“, zatímco jiní budou veřejně dehonestováni za podobné či menší prohřešky.
Odhalení novinářů z ARD (Hajo Seppelt a kol.) přineslo v květnu 2025 závažné informace o dopingovém skandálu německého kanoisty Martina Hillera – mistra světa z roku 2022. Ten byl pozitivně testován na tři anabolické látky, mimo jiné methandrostenolon a ostarin, a v únoru 2025 přijal čtyřletý zákaz činnosti.
Skandální však není pouze samotný doping, ale i způsob, jakým byl celý případ zatajen:
• NADA (Německá antidopingová agentura) odmítla zveřejnit jméno atleta kvůli „ochraně osobních údajů“.
• V oficiálních dokumentech se Hiller neobjevil. Byl veden pouze jako anonymní číslo mezi 130 jinými.
• Německý kanoistický svaz i jeho domovský klub v Postupimi se od něj tiše distancovali a odstranili jeho profil z webu.
• K odhalení došlo až na základě novinářské investigace, nikoliv díky transparentnímu postupu státních či sportovních institucí.
„Takový přístup podrývá princip transparentnosti a prevence, který je základem boje proti dopingu,“ uvedl pro ARD šéf německé sekce Transparency International.
Případ Hiller ukazuje, jak snadno může národní antidopingová agentura zneužít důvěru systému, pokud chybí efektivní dozor ze strany WADA. To vyvolává naléhavou otázku: Má WADA dostatečné pravomoci kontrolovat národní agentury a vynucovat pravidla bez ohledu na stát?
Zatímco WADA deklaruje důslednou kontrolu, realita ukazuje limity:
• Různé země mají rozdílné standardy pro zveřejňování případů.
• Sankce nejsou vynucovány rovnoměrně (viz krátký trest Sinnera vs. čtyřletý zákaz pro Gemechu).
• Politický a ekonomický vliv států (např. Německo) může vést k tichému krytí afér.
WADA nyní čelí výzvě posílit nezávislost od národních struktur a zavést jednotný, veřejný registr dopingových případů, kde nebudou jména mazána podle národní vůle, ale na základě jasných pravidel.
Při pohledu na poslední dopingové kauzy se ukazuje znepokojivý trend: různorodost přístupů k potrestání a zveřejnění případů mezi jednotlivými státy podkopává důvěru ve spravedlivý systém. Například německý kanoista Martin Hiller dostal čtyřletý zákaz činnosti po pozitivním testu na tři anabolické látky (methandienon, methandrostenolon a ostarin), ale jeho jméno nebylo původně zveřejněno — případ se dostal na veřejnost až díky investigaci ARD.
Naopak mexický boxer Jaime Munguia, který měl pozitivní nález exogenního testosteronu, byl oficiálně oznámen antidopingovými orgány hned po prvním testu, přestože čeká na výsledek B-vzorku. Italský tenista Jannik Sinner, aktuální světová jednička, čelil jen tří měsíčnímu zákazu činnosti za přítomnost anabolického steroidu klostebol, přičemž argumentoval náhodnou kontaminací od fyzioterapeuta — i tento případ byl medializován prakticky okamžitě.
Etiopská běžkyně Tsehay Gemechu dostala standardní čtyřletý zákaz kvůli abnormalitám v biologickém pasu. Její případ byl zveřejněn dle obvyklé praxe, bez utajování. A konečně polský výškař Norbert Kobielski byl za stimulant pentedron suspendován na dva roky — rovněž bez snahy o utajení.
Tato srovnání ukazují, že veřejnost v některých zemích je otevřeně informována, zatímco jinde převažuje kultura mlčení, a to i u sportovců, kteří dosáhli světové úrovně. Rovnost před pravidly tak není samozřejmostí – a často je jen iluzí.
Co je třeba změnit?
Aby boj proti dopingu nebyl jen fasádou, musí být přijata konkrétní opatření:
1. Zveřejňování jmen všech dopingových případů po uzavření řízení, včetně národnosti a konkrétních látek.
2. Standardizace přístupů všech národních agentur pod dohledem WADA.
3. Zřízení mezinárodního veřejného registru případů, dostupného i sportovní veřejnosti a médiím.
4. Zvýšení pravomocí WADA k auditům národních agentur (podobně jako v případě ruského RUSADA po aféře Soči).
Pokud světový sport neobnoví důvěru ve spravedlnost, ztratí nejen fanoušky, ale i budoucí generace sportovců. Případ Hillera není ojedinělou chybou, ale symptomem hlubšího problému. Bez transparentnosti, nezávislosti a rovnosti před pravidly se boj proti dopingu stává prázdným heslem.
Použité zdroje:
• Reuters, ESPN, SwimSwam, The Guardian, AP News (viz jednotlivé případy)(sklen, sportovnilisty.cz, foto: YouTube)
