Najdete je ve školních tělocvičnách, na každé zahradě, dětském hřišti nebo dětském koutku v zahradních restauracích. Toto tělocvičné nářadí určené ke skokům všeho druhu, bezpečně obehnané sítí, aby nám z ní děti nevypadly a nezranily se rodiče vítají, protože jejich potomci se na něm zabaví zcela určitě a na dlouhou dobu, ale také na ní mají dostatek pohybu, který dnes dětem tolik chybí. Není to ale jen oblíbená hračka, která se používá pro rekreační účely.
Trampolína je hojně využívaným sportovním náčiním, na kterém se dnes provádí výcvik astronautů, pilotů a parašutistů, vrcholoví sportovci trénují například skoky do vody, ale i celkově posilují a trénují rovnováhu. Skoky na trampolíně jsou dokonce oficiální sportovní disciplínou, která spadá do odvětví sportovní gymnastika a od roku 2000 je uznána jako olympijský sport. Při soutěžích se hodnotí úroveň skoku a sestava složená z akrobatických prvků.
Trampolína není žádnou novinkou, lidé vlastnosti pružných odrazů využívali odedávna. Traduje se, že Eskymáci měli podobné zařízení z mroží kůže, některé populace užívaly na nácvik skákání pružná prkna. Název dostalo nářadí podle francouzského akrobata du Trampolina, kterého inspirovaly záchranné sítě pod visutými lany nebo hrazdami v cirkusech. Patent na ni však získali až v roce 1935 George Nisen a Larry Griswold, kteří trénovali právě skoky do vody a vydali také první metodiku skoků.
Nápad s pružnou odrazovou plochou ovšem využili už dávno předtím, v roce 1887, v praxi třeba hasiči při záchraně lidí, kteří skákali z oken z hořícího domu. První závody ve skocích na trampolíně se uskutečnily v roce 1947 v neblaze proslulém texaském Dallasu. V Česku se trampolíny objevily poprvé v roce 1960.
Foto © Depositphotos.com/Kzenon
