Ať je počasí venku jakékoliv, pro milovníky halových sportů se nic nemění. Hráči squashe si chodí do haly pravidelně odehrát svůj plánovaný zápas, vyčistit si hlavu a shodit nějaké ty nadbytečné kalorie.
Domluvit si zápas není problém, protože se jedná o hru pouze pro dva hráče. K dobrému zápasu je třeba pouze navštívit squashový kurt se zadní stěnou, která bývá zpravidla průhledná, vzít si squashový míček a speciální pálky. Jinak hra připomíná tenis, ovšem hráči nehrají proti sobě přes síť, ale vedle sebe.
Chyby se zde určují mimo jiné i podle zvuku, který signalizuje, že jsme zasáhli špatnou část stěny. Při hře se používají míčky s různým barevným rozlišením, které mají odlišné vlastnosti. Záleží na tom, jak rychle se jejich povrch zahřívá.
Squash se objevil poprvé na počátku 19. století a má své kořeny ve vězení, kde si trestanci krátili dlouhou chvíli pinkáním míčku o stěnu. Odtud se dostal na anglické školy a postupně se stal velmi oblíbenou hrou. Bylo ovšem třeba nejprve odstranit různé "mouchy", aby se z něho stal plnohodnotný sport, vymyslet pravidla a také jej prosadit na veřejnost.
Dnes už se jedná o plnohodnotnou sportovní organizovanou aktivitu s mezinárodními soutěžemi, od kterého se odvozuje vznik dalších odvětví, jako je třeba ricolet. Tato hra se squashi velmi podobá, hrají při ní dva hráči a také ona vzdáleně připomíná tenis.
Pro milovníky squashe je důležitá ještě jedna informace. Je to hra, která představuje energeticky nejnáročnější halový sport, takže nadbytečné kilogramy mizí jak sníh na slunci. Na druhou stranu ale mimořádně zatěžuje klouby a svalové úpony, takže hrát může jen fyzicky zdatný člověk. Rozhodně se nedoporučuje, abychom vstali z gauče, kde trávíme většinu času a vyrazili si zahrát squash.
