Hráči squashe si chodí do haly pravidelně odehrát svůj plánovaný zápas, vyčistit si hlavu a shodit nějaké ty nadbytečné kalorie, ať je počasí venku jakékoliv. Najdeme je tam i nyní, kdy většina národa leží na tuzemských i zahraničních plážích. Ostatně squashový kurt patří k vybavení všech dobrých hotelů.
Domluvit si zápas není problém, protože se jedná o hru pouze pro dva hráče. Squashový kurt se zadní stěnou, která bývá zpravidla průhledná, squashový míček, speciální pálky a dobrá fyzička je vše, co k tomu potřebujeme. Jinak hra připomíná tenis, ovšem hráči nehrají proti sobě přes síť, ale vedle sebe.
Chyby se zde určují mimo jiné i podle zvuku, který signalizuje, že jsme zasáhli špatnou část stěny. Při hře se používají míčky s různým barevným rozlišením, které mají odlišné vlastnosti. Záleží na tom, jak rychle se jejich povrch zahřívá.
Hra se začala hrát na počátku 19. století ve vězení, kde si trestanci krátili dlouhou chvíli pinkáním míčku o stěnu. Odtud se squash dostal do anglických škol a postupně se rozšířil do světa. Stačilo jej trochu upravit, aby se z něho stal plnohodnotný sport, vymyslet pravidla a seznámit s ním veřejnost. Dnes už se jedná o sport s mezinárodními soutěžemi, od kterého se odvozuje vznik dalších odvětví, jako je třeba ricolet.
Pro milovníky squashe je důležitá ještě jedna informace. Je to hra, která představuje energeticky nejnáročnější halový sport, takže nadbytečné kilogramy mizí jak sníh na slunci. Na druhou stranu ale mimořádně zatěžuje klouby a svalové úpony, takže hrát může jen fyzicky zdatný člověk. Rozhodně se nedoporučuje, abychom vstali z gauče, kde trávíme většinu času a vyrazili si zahrát squash.
Foto © Depositphotos.com/ lightpoet
