Skoro na každém sídlišti dnes najdeme dětská hřiště, která jsou si tak trochu podobná. Všude najdeme pískoviště, prolézačky, houpačky nebo skluzavky a během dne, kdy jsou větší děti ve škole se tady scházejí maminky s batolaty nebo předškolními dětmi. O víkendech ale hřiště kupodivu příliš návštěvníků nemají, jako by nepatřila do programu kompletních rodin nebo sousedů žijících společně v domě. Dokonce máme hřiště, která si jednotlivé domy zamykají a nesmí sem nikdo, kdo tu nebydlí. Jen zřídkady se ale vyskytne nápad a skupina dobrovolníků, kteří dokáží k hřiště u domovních bloků využít k tomu, aby se lidé více poznali.
Jde jen o to, vymyslet společný program a zorganizovat na dětském hřišti sportovní odpoledne. Vymyslet sportovní soutěže pro kteroukoliv věkovou skupinu počínaje batolaty a konče dospělými není zase takový problém. Spíše je problém najít ony dobrovolníky z řad rodičů nebo obyvatel domu, kteří se toho ujmou napoprvé. Kde už se s takovýmito aktivitami začne, to už pak není problém. Pokud se nápad ujme, najde se pomocníků dost a nápady jen prší. A lidé, kteří spolu v domě bydlí třeba i několik let najednou zjistí, že jejich sousedé jsou velmi příjemné lidé a jejich děti umějí mnohem víc, než dělat nepořádek kolem domu.
Pro děti se stane samozřejmostí, že začnou zdravit sousedy, které dříve ani nevnímali. Děti si při těchto neformálních akcích vyzkouší pohybové aktivity, které dříve neznali nebo se jich báli a třeba zjistí, že jejich soused je horolezec nebo potápěč, že zakřiknutý kluk ze 3. patra výborně skáče do dálky. Zlepší se nejen pohybové schopnosti dětí i dospělých, ale i mezilidské vztahy. Po společných sportovních akcích na dětském hřišti, které patří k našemu domu už vedle sebe nebudeme jen bydlet, budeme vedle sebe všichni žít.
Foto © Depositphotos.com/ClickImages
