Debata o možném bojkotu Mistrovství světa ve fotbale 2026, které mají společně hostit Spojené státy, Kanada a Mexiko, se v evropském sportovním prostoru postupně mění z okrajové politické úvahy v reálné téma odborné diskuse. Impulsem nejsou sportovní otázky ani organizační kapacity pořadatelských zemí, ale především politické kroky amerického prezidenta Donalda Trumpa, jeho zahraničněpolitická rétorika a výroky týkající se Grónska, které vyvolaly silnou odezvu v evropském politickém i sportovním prostředí.
Podle analýzy zveřejněné deníkem Le Monde se zejména v Německu otevřela debata, zda by sport neměl reagovat na zásadní politické kroky, které jsou vnímány jako ohrožení mezinárodního řádu a stability vztahů mezi spojenci. Nejde přitom o emocionální výzvy fanoušků, ale o stanoviska části sportovních funkcionářů a veřejných osobností, které připomínají historické precedentní situace, kdy sportovní bojkot sloužil jako politický signál. Argumentace se opírá o tezi, že globální sportovní události nemohou fungovat ve vzduchoprázdnu a že jejich prestiž a legitimita jsou vždy propojeny s politickým a hodnotovým kontextem hostitelské země. Tento rámec otevřeně popisuje původní článek Le Monde – 2026 FIFA World Cup Calls for boycott emerge to bring Donald Trump to his senses.
Sportovní rovina problému je však složitější než samotná politická kritika. Pro evropské fotbalové asociace by případný bojkot znamenal zásadní zásah do sportovního cyklu reprezentací, dlouhodobých příprav, ekonomických smluv, marketingových kontraktů i právních závazků vůči FIFA a partnerům turnaje. MS 2026 je koncipováno jako největší šampionát v historii světového fotbalu s rekordním počtem týmů, rozšířeným formátem a globálním mediálním dosahem. Neúčast evropských reprezentací by neznamenala pouze politické gesto, ale zásadní zásah do struktury celého turnaje, jeho sportovní kvality i ekonomické stability.
Právě tento aspekt činí debatu mimořádně citlivou. Na jedné straně stojí argument hodnotové odpovědnosti sportu, na druhé straně realita institucionálního sportovního systému, který je postaven na kontinuitě soutěží, smluvních závazcích a dlouhodobém plánování. FIFA a národní asociace dlouhodobě prosazují tezi o apolitičnosti sportu, nicméně praxe posledních let ukazuje, že úplné oddělení sportu od geopolitiky je v globalizovaném světě stále obtížnější. Mistrovství světa se stalo nejen sportovní událostí, ale i nástrojem měkké moci, diplomatického vlivu a symbolického kapitálu států.
Evropská diskuse tak nesměřuje pouze k osobě Donalda Trumpa, ale k širší otázce, jakou roli má světový sport v době narůstající polarizace mezinárodních vztahů. Nejde o izolovaný problém jednoho turnaje, ale o systémový konflikt mezi sportem jako globální institucí a politickou realitou, která stále více proniká do všech oblastí veřejného života. Pro evropský fotbal představuje tato situace test schopnosti udržet sportovní autonomii, aniž by se stal nástrojem politické legitimace kroků, které část veřejnosti považuje za problematické.
V tuto chvíli žádná evropská fotbalová asociace oficiálně neoznámila záměr neúčastnit se šampionátu. Diskuse však probíhá a její význam spočívá především v tom, že se sportovní prostředí otevřeně konfrontuje s otázkou své odpovědnosti v globálním kontextu. MS 2026 se tak stává nejen sportovní událostí, ale i symbolem širšího střetu mezi sportovní neutralitou a politickou realitou současného světa.
Zdroj:
(sklen, sportovnilisty.cz)
