Známe to všichni. Na stěně se objeví terč a na stole sada barevných šipek s ostrými hroty a zábava může začít. Někdy neorganizovaná, jen mezi partou lidí, kteří se právě shromáždili a chtějí si zahrát, jindy organizovaná Unií šipkových organizací, která pořádá napínavé turnaje. K tomuto sportu nepotřebujete žádné nákladné vybavení ani prostory. Turnaje v klasických i moderních šipkách se pořádají v hospodách, kulturních domech, klubech nebo tělocvičnách.
Pokud se ovšem pořádá oficiální turnaj, je nutné profesionální vybavení a pro všechny stejné podmínky. Moderní disciplína se hraje plastovými šipkami a používají se elektronické terče, klasické odvětví ještě stále využívá šipek s ocelovými horty a sisálový terč. Soutěže mají stanovena jasná a přísná pravidla, která mohou mít, samozřejmě, určité odchylky podle toho, ve které destinaci se hraje, a to především v technických parametrech – vzdálenosti od terče, typu šipky apod.
Prapůvod šipek spadá údajně do doby Robina Hooda. Tehdy si angličtí lučišníci, kteří se pořád nechtěli tahat s dlouhými luky a šípy vyráběli krátké šipky pro osobní obranu a někdy je využívali k předvedení své šikovnosti při pitkách a zábavě. Tato zábava se líbila i přihlížejícím lidem a tak se záhy rozšířila a objevila se tak nová sportovní disciplína.
Vypadá to zdánlivě jednoduše, ale správně vrhnout šipkou tak, aby se zapíchla do středu terče není vůbec snadné. Vyžaduje to pevnou ruku, bystré oko, soustředění a přesnost a k tomu je třeba nejen talentu, ale i pravidelného tréninku.
Foto © Depositphotos.com/beichonock
