Alexander Vencel: „Šaňo“, jenž stál v brance, když se psaly dějiny

Když se v Československu řeklo „Šaňo“, bylo hned jasné, o kom je řeč. Alexander Vencel starší, narozený 8. února 1944 v dnešní rumunské Ilvě Mari (tehdy Nagyilva v Maďarsku), patřil k nejvzácnější brankářské kastě: neokázalý perfekcionista, který dokázal těžké zákroky proměnit v samozřejmost. Do velkého fotbalu jej vychoval Slovan Bratislava a povinná armádní štace v Dukle Komárno. Právě ve Slovanu se stal legendou, s níž si fanoušci dodnes spojují spolehlivost, čtení hry a klid v nejvypjatějších chvílích.

Cesta začala v TJ Diakovce, pokračovala přes bratislavský „Dimitrov“ a od roku 1960 už ve Slovanu. Po vojenské anabázi v Dukle Komárno (1963–1965) se do Bratislavy vrátil natrvalo a v letech 1965–1977 nasbíral ve slovanistickém dresu 321 ligových startů. To je číslo, které samo o sobě ilustruje jeho status opory. Kariéru pak dohrál v Nitře (Plastika Nitra) a ve Vídni (Slovan Wien).

Za národní tým nastoupil v letech 1965–1977 pětadvacetkrát. Byl u dvou milníků československého fotbalu: světového šampionátu v Mexiku 1970 i u evropského zlata 1976 v Bělehradu. V Mexiku se dostal do branky v těžké skupině s Brazílií, Anglií a Rumunskem; dobové fotografie zachycují jeho zákroky proti Rumunům v Guadalajaře. Ačkoliv v „zlatém“ roce 1976 zazářil především Ivo Viktor, Vencel byl součástí vítězného mužstva – a tedy i nositelem medaile, která se vryla do paměti celé generace.

Současníci jej popisovali jako brankáře s výborným postavením a reflexem, který neriskoval zbytečné parádičky tam, kde stačil správný krok a pevné ruce. V době, kdy se od gólmanů čekalo, že budou „půl stopera“, byl Vencel jistotou organizace zadních řad Slovanu. Jeho dlouhověkost v Bratislavě i pravidelné nominace do reprezentace ukazují konzistenci – a také důvod, proč je v historických žebříčcích řazen těsně za velikány typu Františka Pláničky, Viliama Schrojfa či Iva Viktora.

Slovan Bratislava byl Vencelův domov. Byl jedním z pilířů období, kdy se klub držel na špici československého fotbalu, hrál evropské soutěže a budoval pověst „belasých“ jako líhně reprezentantů napříč generacemi. Po odchodu ze Slovanu přidal ještě roky v Nitře a ve Vídni, ale právě bratislavská stopa je tou nejvýraznější.

Výjimečnost Vencelova příběhu podtrhuje fakt, že na něj přímo navázal syn Alexander Vencel mladší (nar. 1967). Ten patřil v 90. letech mezi nejlepší brankáře francouzské ligy, s RC Strasbourg vyhrál Ligový pohár (1997) a dříve i Intertoto (1995). Odchytal dvě desítky reprezentačních startů – nejprve za Československo, poté za Slovensko. Později se stal vyhledávaným trenérem brankářů: působil ve Francii, vedl brankářský program FIFA a od roku 2018 je u národního týmu Jordánska. Rodinná brankářská „akademie“ dodnes nese jméno Vencel Goalkeeping.

Alexander Vencel starší ztělesňuje éru, kdy se československý fotbal učil vyhrávat i v Evropě. Na MS 1970 okusil tvrdou realitu „skupiny smrti“, o šest let později byl součástí největší radosti – evropského zlata, k němuž patří i slavná „Panenkova penalta“ a Viktorovy zákroky oceněné all-star jedenáctkou turnaje. Vencelův díl na této epoše je podložen desítkami reprezentačních startů a stovkami klubových zápasů. Je to příběh klidu a spolehlivosti – a právě tak se na „Šaňa“ dodnes vzpomíná.

• Narození: 8. 2. 1944, Nagyilva (dnes Ilva Mare, Rumunsko).

• Kluby: Dukla Komárno; Slovan Bratislava (321 ligových startů); Plastika Nitra; Slovan Wien.

• Reprezentace ČSSR: 25 startů; účast MS 1970; mistr Evropy 1976.

• Syn: Alexander Vencel ml. – brankář Slovanu, RC Strasbourg, Le Havre; později trenér (FIFA, Jordánsko).


Alexander Vencel na fotografii z roku 1966

• Česká Wikipedie: Alexander Vencel (st.) – biografie, klubová a reprezentační bilance

• Anglická Wikipedie: Alexander Vencel (1944) – souhrn kariéry, statistiky startů po letech

• Dobové foto z MS 1970 (Getty Images) – zákroky proti Rumunsku, Guadalajara

• UEFA: kontext Eura 1976, Panenkova penalta, all-star XI turnaje s Ivem Viktorem

• Francouzská Wikipedie: Alexander Vencel ml. – hráčská a trenérská kariéra