Historie akrobatického lyžování spadá až někam do šestnáctého století, i když vlastně je to taková oklika, protože předchůdce tohoto sportu je balet.
Na první pohled se to může zdát jako hloupost, ale je to tak. Ještě než se vyprofilovalo akrobatické lyžování, tak se jezdil tzv. balet na lyžích neboli AcroSki, který zanikl v roce 1992. Jednoznačně nejúspěšnější akrobatický lyžař v České republice byl olympijský vítěz Aleš Valenta.
Jako jedno z mála je akrobatické lyžování na olympijských hrách poměrně krátkou dobu – v roce 1988 to byl jen ukázkový sport. Teprve až před čtyřmi lety byly zařazeny skoro všechny disciplíny do programu. Je jich pět – akrobatický sjezd, akrobatické skoky, skikros, slopestyle, U-rampa. Nyní si to trochu probereme.
Akrobatický sjezd nebo také jízda v mogulech, jak kdo chce, česky je to jízda v boulích spolu se skoky. Právě tato disciplína byla jako první ukázkový sport akrobatického lyžování na ZOH v Calgary spolu se skoky a akrobatickým tancem. Nejznámější boulařkou je určitě Nikola Sudová.
Akrobatické skoky už jsme zmínili ve spojitosti s Alešem Valentou. Jde o to, že se skáče z nájezdu a ve vzduchu se předvádí otočky, salta a vruty. Skikros je takový slalom, kde se každý ze závodníků snaží dojet první, tady je úspěšný Tomáš Kraus. Slopestyle je poslední odnož, která byla zařazena na ZOH, stalo se tak letos v Soči. Jde o to, že jedete přes různé překážky na snowboardu. No a U-rampa je sjíždění ledového koryta, kde se předvádějí pokud možno obtížné triky.
Foto © Depositphotos.com/ rocsprod
