Evropský soud pro lidská práva uznal, že slavná běžkyně Caster Semenya neměla spravedlivý proces ve Švýcarsku, její hlavní stížnost ale odmítl.
Dlouhý a složitý právní zápas jihofrické atletky Caster Semenyi proti povinnému snižování hladiny testosteronu dospěl k přelomovému rozsudku. Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku ve čtvrtek rozhodl, že Švýcarsko porušilo její právo na spravedlivý proces, protože tamní soudy nedostatečně zohlednily zásadní dopady hormonálních regulací na její soukromí a tělesnou integritu. Přesto však soud zamítl její hlavní stížnost, kterou Semenya podala s odkazem na zákaz diskriminace podle článku 14 Evropské úmluvy o lidských právech.
Sedm let se Semenya snažila dokázat, že pravidla Mezinárodní atletické federace World Athletics ji diskriminují, protože coby sportovkyně s tzv. odchylkami ve vývoji pohlaví má přirozeně vyšší hladinu testosteronu. Od roku 2019 nesmí startovat na své nejsilnější trati 800 metrů, protože odmítla podstoupit léčbu snižující hormonální hladiny. Podle World Athletics tak získávala nespravedlivou výhodu oproti soupeřkám. Sportovní arbitrážní soud CAS už v roce 2019 rozhodl, že pravidla jsou legitimní a nezbytná k ochraně férové soutěže, což následně potvrdil i švýcarský Federální soud.
Evropský soud pro lidská práva teď ale označil švýcarský proces za nedostatečný. V rozsudku se konstatuje, že Semenyin případ vyžadoval „mimořádně přísné posouzení proporcionality zásahu“, protože opatření přímo zasahovala do její identity a tělesné integrity. Soud přiznal Semenyi odškodnění ve výši 80 000 eur, což má být alespoň částečným zadostiučiněním za porušení procesních záruk. V nejzásadnějším bodě ale Semenya neuspěla, neboť 13 soudců ze 17 považovalo její námitku vůči samotnému zákazu závodění za nepřípustnou.
Semenya svůj dílčí úspěch označila za pozitivní krok. Jak uvedla pro médium Sport1: „Rozsudek je varováním pro odpovědné, že prioritou má být ochrana sportovců.“ Zároveň zopakovala, že v boji o práva sportovkyň s přirozeně vysokým testosteronem hodlá pokračovat. Její právníci zvažují, že na základě verdiktu požádají švýcarský Federální soud o nové projednání případu. Pokud by uspěli, švýcarská justice by musela podrobně přezkoumat, zda je nucené snižování hormonálních hladin skutečně přiměřené.
Podle expertů oslovených agenturou Reuters může mít rozsudek dalekosáhlé důsledky pro sportovní arbitráž obecně, protože ESLP upozornil na „strukturální nerovnováhu“ mezi sportovci a sportovními institucemi. Kritici pravidel dlouhodobě tvrdí, že vynucená medikace představuje zásah do základních práv a je ponižující pro sportovkyně, které se narodily s biologickými odlišnostmi. World Athletics naproti tomu argumentuje, že regulace jsou jedinou cestou k zachování rovného soupeření.
Pravidla testosteronového limitu se od svého zavedení neustále mění. Původní předpisy z roku 2011 byly v roce 2015 zrušeny sportovní arbitráží, ale od roku 2018 existuje nová verze, která byla později rozšířena na více tratí. Od roku 2023 omezení platí nejen pro 400 metrů až jednu míli, ale i pro delší vzdálenosti. Semenya tak na světových šampionátech a olympiádách nesmí běhat závody, ve kterých v letech 2012 a 2016 získala zlato.
Případ bude dál pod drobnohledem veřejnosti i právníků. Prozatím má Semenya v ruce alespoň oficiální potvrzení, že její práva nebyla respektována tak, jak by měla. Podle jejího týmu rozsudek ukazuje, že i sportovní pravidla musejí podléhat zásadám lidské důstojnosti. Celý příběh tak ani po sedmi letech nekončí.
(sklen, sportovnilisty.cz; zdroj: sport1.de)
