Na podzim 2014 uspořádal internetový portál Sportovnilisty.cz ve spolupráci s Českou unií sportu (ČUS) a se Sdružením sportovních svazů ČR (SSS ČR) konferenci na téma financování sportu. Jak bylo na konferenci avizováno, pokračuje redakce v diskusi o financování sportu, nyní sérií rozhovorů s významnými osobnostmi českého sportu.

Sportovnilisty.cz oslovily čestného předsedu  Českého svazu kanoistů a člena Výkonného výboru Českého olympijského výboru Jaroslava Pollerta:

V čem je podle vašeho názoru největší nedostatek či problém současného systému financování sportu v ČR?

Na první pohled se zdá, že odpověď je jednoduchá. Tedy problém je, že je „málo peněz“. To je velmi zjednodušená odpověď. Tedy celou věc je nutné rozdělit asi na dvě části a to na sporty, které nemají prakticky žádnou možnost získat finanční zdroje od sponzorů,  mecenášů. Nu a to jsou hlavně ty ,které jsou z hlediska úspěšnosti zejména na OH ty nejlepší a  na straně druhé ty, které mají sílu získat peníze od sponzorů jako jsou fotbal, hokej, tenis. Tedy problém je, že Česká republika je malý trh a sponzorské peníze jsou omezené a na ty „malé“ se nedostane. Úplně stejné to je i v mezinárodním měřítku, např. kanoistika není schopna získat pro ICF dlouhodobě sponzora.

Možná, že výše uvedené není hlavní nedostatek. Možná, že je to staromilecké, ale celé provozování sportu se nesmírně prodražilo a nároky neustále stoupají – vybavení, sportoviště, pořádání soutěží. Tato spirála se bohužel nedá zastavit.

Samozřejmě, že je nutné oddělit více peněz ve státním rozpočtu pro sport. Inovovat rozdělovací klíče, ale ne hurá systémem – „všechno na mládež- na kluky v trenýrkách“. Bez vzorů (to stojí peníze) nebudou ani ti kluci v trenýrkách. To je podle mého i bohužel současný neduh financování – bezmezná priorita děti.

Jak hodnotíte aktivitu ministra školství, mládeže a tělovýchovy Marcela Chládka (ČSSD), který nedávno vyzval největší sportovní organizace v ČR, jmenovitě Český olympijský výbor, Českou unii sportu, Sdružení sportovních svazů a Českou obec sokolskou, aby se podílely  na vytvoření nové koncepce financování sportu?

Myslím, že pan ministr opravdu dělá pro sport hodně, protože jej mám vnitřně rád. Je však svázán celou řadou politických vlivů, které intuitivně zaznamenávám, ale neznám celé pozadí. Je výše uvedená aktivita správná, ale jak jsem někde viděl hlavní teze jejich jednání, tak opět – mládež, děti, děti. Patří další hodina tělocviku do úvah o financování sportu? Jistě je nutné celou koncepci rozdělování změnit. Vždyť stále žijeme z toho co jsme navrhli v roce 1990 pro rozdělovací klíč pro konfederaci sportovních svazů. Ale to byly pouze svazy olympijské, protože ostatní byly součástí ČSTV a na Slovensku SSTV. Po rozdělení a vytvoření nové struktury se původní klíč „narouboval“ na novou organizaci,  kde od počátku to moc nefungovalo.

V návaznosti na předchozí otázku, jak hodnotíte aktivitu poslance Jiřího Holečka (ANO), který inicioval založení České ligy sportu?

Pana poslance Holečka znám velmi málo. Setkal jsem se s ním osobně asi třikrát. V jádru myslí dobře, že je nutné něco udělat, změnit. Je-li efektivita úměrná výsledkům,  jak je známe z médií,  tak to bych těžko hodnotil. O České lize nevím vůbec nic. Pouze jsem viděl její základní společnou fotografii a z té mám rozpaky, jestli viditelné osoby jsou schopny navrhnout „dokonale“ nějaký nový systém bez znalosti i těch menších sportů, a to zejména individuálních.

V tezích se také píše, že by sport pro reprezentaci měl dostávat tak jako dosud stejné peníze, resp. hlavní priority mohou zůstat. Ale jak se vypořádáme s tím, že máme tři resortní centra, která by měla mezi sebou v různých sportech „soutěžit“ idejemi, lepšími treninkovými procesy, atd., a ne tím, že mám více peněz. Na základě rozdělovacího klíče ministr MŠMT přidělí všem třem stejnou částku lišící se počtem a výkonností sportovců. Ale obrana a vnitro dodá z vlastních zdrojů další nemalé peníze, ale školství na to nemá, nemůže dodat. Jak je možné, že tato trvalá nerovnováha trvá. V podstatě to souvisí i s prvou otázkou – problémem financování vrcholového sportu.

Poslanec Holeček (ANO) zveřejnil před časem tezi, že by měla být zřízena nová vládní agentura, která by měla řešit problematiku financování sportu v ČR. Je nutné podle vašeho názoru vytvářet další státní instituci, když existuje Ministerstvo mládeže, školství a tělovýchovy, které by mělo tuto oblast řešit?

Teze o osamostatnění řízení sportu se hovoří od r. 1990. Ale i v minulosti byl sport řízen finančně samostatně v období socialismu, resp. asi před novou socialistickou ústavou z roku 1960. Jistě by sport získal na vládní úrovni rovnocennou důležitost s kulturou a tím by se vyplnilo  starověké – kultura a sport si jsou rovny. Myslím, že to bylo i v programu ČSSD na poslední volby, ale někam se to ztratilo. Jistě je dobré, že platí ustanovení na MŠMT, že to,  co dostane sport, nelze převést na vzdělání  jako to dělal ministr Liška. Nerad bych však zažil, aby zřízením nové agentury nastalo to,  co by jistě přišlo – nárůst úředníků a celého personálu (podle Jana Wericha „…už pro ní hledají budovu…“).

Jakou úlohu by měl v rámci systému financování sportu v ČR hrát Český olympijský výbor?

Velice komplikovaná otázka, protože nelze zrušit další střešní organizace sportu. Asi by se ČOV měl více soustředit na vrcholový olympijský sport a řadu aktivit jako „hodina navíc TV“ nechat těm druhým. Velkou výhodou ČOV je značka. Ta táhne. Nemyslím, že ČR je připravena na italský model CONI. Jsme moc podezřívaví a nová velká instituce bude u nás pod extrémní tlakem. 

Ministr financí Andrej Babiš (ANO) koncem loňského roku přislíbil navýšit finanční prostředky pro sport o 3 miliardy korun, pakliže bude systém koncepční a transparentní. V čem podle vašeho názoru spočívá jeho kritika současného stavu financování českého sportu, zvláště když ministr Babiš hovoří o současném stavu, který je podle jeho názoru „nekoncepční a netransparentní“?

V zásadě – proč nesouhlasit s navýšením peněz. Ono se lehce říká, že je téměř vše netransparentní, nekoncepční. Rád bych viděl konkrétní rozbor hospodaření nějakého sportovního svazu, který je vystaven tlaku z hnutí (vždyť , když jsme Vás zvolili tak to zařiďte a ze strany druhé neustále se prohlubující a svazující předpisy, které reflektují požadavky NKÚ, policie, státních zástupcú). Malý příklad: peníze pro reprezentaci přidělené od MŠMT mají pravidla a jedno je, že se nesmí použít na bankovní poplatky. Ale jak to udělat, když posílám přes banku platbu za ubytování, atd. – spojeno s reprezentací, ale pravidla říkají, že se nesmí peníze použít pro bankovní poplatky. Jak to udělat? Samozřejmě, že svazy jsou vynalézavé. Ale proč to dělat? Tedy prosím řádně zdůvodnit, co je netransparentní, nekoncepční a hlavně jsoucí proti „selskému rozumu“.  Jistě by to přineslo úspory. Finanční i nervové.

Je podle vašeho názoru v pořádku, aby čeští profesionální sportovci měli zároveň pracovní (zaměstnanecké) smlouvy, jako např. tenistka Petra Kvitová, která má zaměstnaneckou smlouvu (na plný úvazek) s Ministerstvem vnitra ČR?

To je asi špatné. Ale kde udělat hranici? Špičkoví tenisté jsou jistě extrémem, ale ať promine např. Špotáková, nebo v nedávné minulosti Šebrle- patří do svazku těch, kteří jsou zaměstnáni Duklou? Asi tam patří. To je případ i Kvitové, protože resortní centrum má body za výkony. To je asi celosvětový problém. V minulosti Tomba byl také u karabiniérů a měl velké příjmy.

Zde asi bude nutné rozlišit individuální sport a sport kolektivní.

Jaroslav Pollert je bývalý, nyní čestný předseda Českého svazu kanoistů a člen Výkonného výboru Českého olympijského výboru, držitel mnoha mezinárodních sportovních ocenění, úspěšný byl  i jako závodník. Je profesorem na Fakultě stavební ČVUT v Praze, kde se věnuje hydrodynamice disperzních soustav. Zabývá se hlavně experimentálním výzkumem a metodikou vyhodnocování experimentálních dat.