Radnice městské části Prahy 9 uspořádala v sále vysočanského divadla
Gong pro seniory z tohoto pražského obvodu dvě předvánoční představení v
podobě vystoupení Petra Nárožného, který během 105 minut bavil dvakrát
téměř dvě stovky diváků svými historkami, vzpomínkami, úvahami, ale
vtipy. Při tom druhém představení na jeho začátku se uskutečnilo zajímavé setkání ragbistů z vysočanských klubů Pragy a Sparty s bývalým
hráčem ragby s Petrem Nárožným, který se předvedl, že i po pětapadesáti
letech dokáže chytit přihrávku od bývalého kapitána ragbyového klubu
Pragy a reprezentace a pozdějšího trenéra Pragy a reprezentace,
prezidenta České rugbyové unie Eduarda Krütznera seniora. Na jeviště
přišli i členové Síně ragby českého ragby vedle Krütznera seniora, tam byl Bruno Kudrna a Václav Horáček, dále nejstarší žijící ragbyový
reprezentant v zemi devadesátiletý Miloslav Hradec, který už deset
měsíců čeká až vedení České rugbyové unie se odhodlá rozhodnout o návrhu
podepsaný všemi žijícími členy Síně slávy zařadit legendárního
ragbistu rovněž do Síně slávy českého ragby. Z ragbyové Pragovky mezi
delegací mužů se šiškou, kteří přišli pozdravit Petra Nárožného, byli
ještě bývalý reprezentant Petr Dosadil a předseda Slovenského ragbyového
svazu Krützner junior a další borci v hledišti.
Herec Petr Nárožný, který v roce 2023 oslavil pětaosmdesátiny, během svého představení vzpomenul také na to, jak začal hrát ragby.
"Od dětství jsem se znal s Adou Poslušným, který bydlel ve stejné ulici jako já a ten sám hrál ragby a později i trénoval především mládež několik desítek let. Když jsem sám ragby už nehrál, tak to byl on, kdo mne vždy informoval, co je v ragby nového. Já jsem ragby hrál krátce v době, kdy jsem dálkově studoval na Stavební fakultě ČVUT. Hrál jsem tehdy za béčko Pragy, ale trénovali jsme společně s hráči áčka, kteří tehdy hráli prim v domácí soutěži a řada z nich, byli uspěšnými reprezentanty. Připomínám, že, když jsem já hrál ragby, tak bylo pro béčko Pragy velkou události i takové utkání s nejvzdálenějším soupeřem a to se cestovalo jen do Říčan. Ovšem, to tehdy byla celodenní záležitost spojená s cestováním vlakem do Říčan, se samotným utkáním a s cestou zpět. Na mé první mimopražské utkání v Říčanech si pamatuji, protože jsem hrál mlýnovou spojku a kolem mne pobíhali samí hromotluci. Asi jsem byl ze všech spoluhráčů a protihráčů nejhubenější, tak jsem se snažil co nejrychleji míč odehrát od roje. I tak jsem si při utkání nějak příšerně hnul s krkem, ale i to přešlo. Víte, nenašel jsem v žádném jiném sportu než v ragby báječnější lidi. Při utkání ragbisté soupeři nic neodpustí, bojují o každý míč, je to tvrdý sport, ale když utkání skončí, podají si ruce. Ragbisté jsou zvláštním způsobem rovní. Znám to však z doby před pětapadesáti lety, ale je možné, pokud i do tohoto sportu vstoupily větší měrou peníze, že už to ani v ragby nemusí platit."
Petr Nárožný ve svém vystoupení vzpomenul i na mimořádně nejmenovaného ustrašeného režiséra a jeho počínání při natáčení, které probíhalo v roce, kdy se Olympijské hry konaly v roce 1980 v Moskvě.
"Při tom natáčení šlo o to, že několik herců v rolích příbuzných a známých rodičů, kterým se narodilo novorozeně, přineslo a předalo dárky. Já jsem byl roli asi strýčka, který měl předat plyšového medvídka a přede mnou stál herec, který měl předat nočník. Toho herce po chvilce čekání napadlo, že bych mu mohl toho svýho medvíka půjčit, on by jej natlačil do toho nočníku a oba dva společně tento dárek předali. Nezdálo se mi to zrovna nejvtipnější, ale souhlasil jsem s tím a tak medvídek v nočníku byl rodičum předaný. Zaběr byl natočený, ale za chvilku se ozval režisér, který ty natočené obrázky sledoval na malé obrazovce. Křičel a domáhal se vysvětlení, kdo a proč toho medvídka nacpal do toho nočníku. Režisér to totiž považoval za provokaci, protože v době, kdy se bude pořádat v Moskvě olympiáda a symbolem těch her je medvěd, tak se v českém filmu přinese jako dárek novorozeněti medvěd v nočníku. To mne a možná všechny ostatní na place v této souvislosti vůbec nenapadlo. Napadlo to jen vystrašeného režiséra. Takových opatření a rozhodnutí byla před rokem 1990 celá řada. Začátkem ledna po několik let ředitelé divadel také dostávali úřední nařízení, aby v žádné inscenaci na jevišti nehořely svíčky nebo, aby zajistili, že na scéně nebude žádný jiný živý oheň, protože by si to lidé vysvětlovali jako připomenutí úmrtí Jana Palacha."
Líbil se vám článek? Máte k němu nějakou připomínku nebo zajímá vás diskuse k němu?
Více na facebookovém profilu webu zde.
Herec Petr Nárožný, který v roce 2023 oslavil pětaosmdesátiny, během svého představení vzpomenul také na to, jak začal hrát ragby.
Jak říkám...
"Od dětství jsem se znal s Adou Poslušným, který bydlel ve stejné ulici jako já a ten sám hrál ragby a později i trénoval především mládež několik desítek let. Když jsem sám ragby už nehrál, tak to byl on, kdo mne vždy informoval, co je v ragby nového. Já jsem ragby hrál krátce v době, kdy jsem dálkově studoval na Stavební fakultě ČVUT. Hrál jsem tehdy za béčko Pragy, ale trénovali jsme společně s hráči áčka, kteří tehdy hráli prim v domácí soutěži a řada z nich, byli uspěšnými reprezentanty. Připomínám, že, když jsem já hrál ragby, tak bylo pro béčko Pragy velkou události i takové utkání s nejvzdálenějším soupeřem a to se cestovalo jen do Říčan. Ovšem, to tehdy byla celodenní záležitost spojená s cestováním vlakem do Říčan, se samotným utkáním a s cestou zpět. Na mé první mimopražské utkání v Říčanech si pamatuji, protože jsem hrál mlýnovou spojku a kolem mne pobíhali samí hromotluci. Asi jsem byl ze všech spoluhráčů a protihráčů nejhubenější, tak jsem se snažil co nejrychleji míč odehrát od roje. I tak jsem si při utkání nějak příšerně hnul s krkem, ale i to přešlo. Víte, nenašel jsem v žádném jiném sportu než v ragby báječnější lidi. Při utkání ragbisté soupeři nic neodpustí, bojují o každý míč, je to tvrdý sport, ale když utkání skončí, podají si ruce. Ragbisté jsou zvláštním způsobem rovní. Znám to však z doby před pětapadesáti lety, ale je možné, pokud i do tohoto sportu vstoupily větší měrou peníze, že už to ani v ragby nemusí platit."
Petr Nárožný ve svém vystoupení vzpomenul i na mimořádně nejmenovaného ustrašeného režiséra a jeho počínání při natáčení, které probíhalo v roce, kdy se Olympijské hry konaly v roce 1980 v Moskvě.
Jak říkám...
"Při tom natáčení šlo o to, že několik herců v rolích příbuzných a známých rodičů, kterým se narodilo novorozeně, přineslo a předalo dárky. Já jsem byl roli asi strýčka, který měl předat plyšového medvídka a přede mnou stál herec, který měl předat nočník. Toho herce po chvilce čekání napadlo, že bych mu mohl toho svýho medvíka půjčit, on by jej natlačil do toho nočníku a oba dva společně tento dárek předali. Nezdálo se mi to zrovna nejvtipnější, ale souhlasil jsem s tím a tak medvídek v nočníku byl rodičum předaný. Zaběr byl natočený, ale za chvilku se ozval režisér, který ty natočené obrázky sledoval na malé obrazovce. Křičel a domáhal se vysvětlení, kdo a proč toho medvídka nacpal do toho nočníku. Režisér to totiž považoval za provokaci, protože v době, kdy se bude pořádat v Moskvě olympiáda a symbolem těch her je medvěd, tak se v českém filmu přinese jako dárek novorozeněti medvěd v nočníku. To mne a možná všechny ostatní na place v této souvislosti vůbec nenapadlo. Napadlo to jen vystrašeného režiséra. Takových opatření a rozhodnutí byla před rokem 1990 celá řada. Začátkem ledna po několik let ředitelé divadel také dostávali úřední nařízení, aby v žádné inscenaci na jevišti nehořely svíčky nebo, aby zajistili, že na scéně nebude žádný jiný živý oheň, protože by si to lidé vysvětlovali jako připomenutí úmrtí Jana Palacha."
Další obrázky z popisovaného setkání naleznete zde!
Líbil se vám článek? Máte k němu nějakou připomínku nebo zajímá vás diskuse k němu?
Více na facebookovém profilu webu zde.
(Petr Skála pro SportovníListy.cz, Zdroj: ceskeragby.cz, foto a koláž Petr Skála)
Email
Tisk
