Ten, kdo miluje vodu může plavat, potápět se a zároveň vytvářet ty nejfektnější obrazy pro oko diváka. Nad vodou se pak synchronizovaně vznášejí barevné obrazy vytvořené ze štíhlých dívčích těl? Za touto lehkostí se ovšem skrývají hodiny a hodiny náročného tréninku a neskutečné dřiny.
Vodní baletky, kterým se také říká aquabely, musí být samozřejmě výborné plavkyně, musí se umět potápět a musí fungovat jako dokonale sehraný koletiv. Synchronizované plavání je ve sportu uměleckou disciplínou, podobně jako třeba umělecká gymnastika nebo krasobruslení. Kombinuje se v nich náročný pohyb, taneční prvky a v případě aquabel je to ještě také pohyb ve vodě. V těchto disciplínách se ovšem pořádají soutěže, které mají jasná pravidla a také své vítěze.
I když stále mluvíme o kolektivech, v synchronizovaném plavání mohou soutěžit také dvojice, ale i jednotlivé sportovkyně. Mužský prvek zde zatím chybí, možná proto, že ladný pohyb není mužům tak blízký. Původem pochází synchronizované plavání z Kanady, kde vzniklo již ve 20.letech minulého století a odkud se pak lavinovitě rozšířilo do Spojených států. Diváci tento sport poprvé výrazněji zaznamenali na Světové výstavě v Chicagu.
Foto © Depositphotos.com/ natursports
